ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.6099.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 6099/2017-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Kristýnou Spurnou, advokátkou se sídlem v Duchcově, Míru 33/9, proti žalované Sociální služby města Česká Lípa, p.o., se sídlem v České Lípě, Školní 2213, IČO 72745339, zastoupené Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 62 C 4/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2016, č. j. 3 Co 37/2014-153 , takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Petra Trejbala, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobou se domáhá žalobce po žalované finanční satisfakce za tvrzený zásah do svých osobnostních práv, který měl spočívat v tom, že nebyl ze strany žalované informován o hospitalizaci jeho matky a jejím vážném zdravotním stavu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. července 2013, č. j. 62 C 4/2013-90, zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč a přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 10.752 Kč.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. září 2016, č. j. 3 Co 37/2014-153, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej v části, týkající se nákladů řízení mezi účastníky tak, že přiznal žalované 14.307 Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické vzdělání.
Soud prvního stupně vyzval dovolatele usnesením ze dne 31. ledna 2017, č. j. 62 C 4/2013-165, aby si ve lhůtě patnácti dnů pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že pokud v této lhůtě podmínku nesplní, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. 62 C 4/2013-185, výrokem I. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a výrokem II. ustanovil žalobci pro dovolací řízení advokátku JUDr. Kristýnu Spurnou.
Podáním ze dne 19. září 2017 doplnila ustanovená zástupkyně dovolání žalobce. Předložila k posouzení dvě otázky hmotného práva, na kterých podle jejího názoru závisí splnění předpokladů přípustnosti dovolání a to; zda je právo být informován o hospitalizaci matky součástí práva na rodinný život jakožto součást práva na soukromí a zda je nemocnice povinna podat synovi osoby, kterou léčí, zprávu o hospitalizaci této osoby a zda je nepodání této zprávy způsobilé zasáhnout do osobnostních práv syna. Na závěr navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná, vyslovila přesvědčení, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí podle jejího názoru nezávisí na předestřených otázkách žalobce a navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Dovolání v této věci však není přípustné, neboť podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy, není dovolání podle §237 přípustné, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. V předmětné věci se přitom žalobce domáhal žalobou nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč. Dovolání je nepřípustné i v části výroku o náhradě nákladů řízení, neboť i zde částka nepřesahuje 50.000 Kč.
Je tak zřejmé, že posuzované dovolání nenaplňuje předpoklady stanovené pro ně procesním předpisem. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení úspěšné žalované vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Odměna v částce 3.100 Kč byla stanovena podle §6, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.). Žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400 Kč. Rovněž jí náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 714 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalobce tak činí 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu