ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.629.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 629/2018-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce J. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 8 000 000 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 317/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, č. j. 20 Co 258/2017 - 155, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací ve výroku I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2017,
č. j. 31 C 317/2015 - 130, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemateriální újmy ve výši 8 000 000 Kč (výrok I rozsudku soudu prvního stupně) a kterým soud uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč (výrok II rozsudku soudu prvního stupně), a ve výroku II uložil žalobci zaplatit žalované 300 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, aby současně podal obsáhlé vyjádření k tomu, že povinného zastoupení v jeho případě není, z pohledu ústavně-právních předpisů, třeba.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 2. 1. 2018, č. j. 31 C 317/2015-172, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. K obsáhlé oponentní argumentaci dovolatele ohledně nadbytečnosti předepsaného povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení Nejvyšší soud ve stručnosti odkazuje na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 14. 9.2000, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000, publikované pod č. 32/2000 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jímž byl zamítnut pro zjevnou nedůvodnost návrh na zrušení části občanského soudního řádu stanovujícího (v ustanovení. §241) povinné zastoupení dovolatele, a to s argumentací, podle níž Ústavní soud „nepovažuje napadené ustanovení za vymykající se ústavně garantovanému právu na přístup jednotlivce k soudu zakotvenému v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a připomíná, že povinné zastoupení advokátem v civilním řízení je institutem, který má své místo i v jiných evropských právních řádech, a i přes odlišnost jeho rozsahu se vždy vyžaduje u soudů vyšších instancí“.
Zbývá dodat, že ani určení advokáta (v osobě Mgr. Daniela Schmieda) opatřením České advokátní komory ze dne 14. 11.listopadu 2017 ve smyslu ustanovení. §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, samo o sobě zastoupení dovolatele v dovolacím řízení nedokládá; listinou způsobilou toto zastoupení (§241 o. s. ř.) osvědčit, je i zde plná moc (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2.2004, sp. zn. 20 Cdo 83/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1633/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3785/15).
Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ust. §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil, protože tak neučinil již předseda senátu soudu prvníhoI. stupně (ve smyslu ust. §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu