ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.746.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 746/2018-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce F. F. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o jednorázové odškodnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10229/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2017, č. j. 51 Co 211/2017-77, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. 32 Nc 10229/2015-70, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. května 2017, č. j. 51 Co 211/2017-77, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce sám dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. července 2017, č. j. 32 Nc 10229/2015-84, vyzval žalobce ke zvolení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Podáním ze dne 2. srpna 2017 požádal žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. srpna 2017, č. j. 32 Nc 10229/2015-101, zamítnut. Toto usnesení bylo následně (pro zřejmé bezúspěšné uplatňování práva žalobcem) potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 51 Co 407/2017-113.
Žalobce následně opět požádal, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, který by jej zastupoval v dovolacím řízení
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předně uvádí, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Nejvyšší soud v usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že dospěje-li dovolací soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, 21 Cdo 987/2013).
Jak již vyložil odvolací soud v posledně shora označeném usnesení, z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal zcela neurčitou žalobu. Lze se tak ztotožnit s názorem odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva žalobcem.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu. Neodstranil-li žalobce absenci povinného zastoupení, nezbylo, než dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu