ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.116.2018.1
sp. zn. 30 Nd 116/2018-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně AHOLD Czech Republic, a.s. , identifikační číslo osoby 44012373, se sídlem v Praze 5 – Jironicích, Radlická 520/117, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované Compass Group Czech Republic s.r.o. , identifikační číslo osoby 00642215, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1603/47a, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická 140/20, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi podnájmu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 10/2018, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 10/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Žalobkyně žalobou ze dne 17. 1. 2018 podanou u Okresního soudu v Prostějově (dále též jako „okresní soud“) požaduje, aby určil, že výpověď podnájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 16. 5. 2016, jejímž předmětem je podnájem prostoru sloužícího k podnikání o výměře 122 m 2 , který se nachází v 1. nadzemním podlaží obchodního centra hypermarket Albert na adrese Plumlovská 456, Prostějov, a je označen jako R1 v technickém nákresu, který je přílohou č. 2 uvedené smlouvy, ze strany žalované ze dne 30. 11. 2017, je neoprávněná, a aby soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení v plné výši včetně DPH k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Věc je vedena u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 10/2018.
Okresní soud zprávou ze dne 28. 2. 2018 vyrozuměl právní zástupce účastníků řízení o tom, že věc zamýšlí věc předložit Nejvyššímu soudu s návrhem na delegaci vhodnou Obvodnímu soudu pro Prahu 7, a požádal o stanovisko k takovému návrhu.
Žalovaná na výše zmíněnou zprávu reagovala vyjádřením ze dne 28. 2. 2018, v němž s poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu projevila názor o nesplnění podmínek pro delegaci vhodnou a s delegací nesouhlasila. Žalobkyně se k záměru okresního soudu vyjádřila dne 6. 3. 2018, přičemž rovněž projevila nesouhlas s delegací vhodnou této věci, resp. všech obdobných věcí, neboť by takový postup dle jejího názoru mohl řízení zdržet. Žalobkyně připomněla, že byla povinna podat samostatné žaloby, neboť se zde jedná o výlučnou místní příslušnost soudů, a poukázala též na skutečnost, že jiné soudy rozhodující v obdobných řízeních již nařídily první ústní jednání. Žalobkyně dále uvedla, že má vážný ekonomický zájem na urychleném vyřešení uvedených sporů. Pokud by soud činil kroky směřující k delegaci vhodné, žádá žalobkyně, aby byla věc delegována k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, jehož místní příslušnost byla stranami ujednána v prorogačním ujednání, a u nějž tedy budou probíhat další řízení o nárocích žalobkyně za žalovanou.
Okresní soud poté věc předložil Nejvyššímu soudu podle §12 odst. 3 o. s. ř. s návrhem na delegaci vhodnou s tím, že za vhodné považuje přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5, v jehož obvodu se řeší i ostatní spory účastníků řízení z jejich smluv o nájmu a podnájmu.
K odůvodnění svého postupu okresní soud dále zmínil, že zjistil existenci sporů týkajících se přezkoumání z téhož důvodu vypovězených totožných podnájemních smluv obchodních prostor situovaných v různých okresech ČR, které účastníci řízení vedou u soudů příslušných podle místa dotčených obchodních prostor. Všechny tyto spory mají stejný základ, a okresní soud má tedy za to, že je vhodné, aby byly delegovány k jedinému soudu prvního stupně, a to nejen z důvodu procesní ekonomie (kdy sídlo účastníků řízení i jejich právních zástupců je v Praze a nejméně dva obchodní prostory, jichž se řízení týkají, se nacházejí v Praze), ale především v zájmu jednotného rozhodnutí ve věci, což zajistí nejjednodušeji jeden soud prvního stupně a popřípadě jeden soud stupně druhého.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.), kterou je třeba vykládat restriktivně. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Nejvyšší soud nemá výše uvedené podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti za naplněné. S okresním soudem lze souhlasit v tom ohledu, že pokud by bylo více obdobných řízení účastníků od počátku sloučeno u jediného soudu, bylo by možné předpokládat celkově hospodárnější vedení řízení (celkové náklady a celková doba by zřejmě byly nižší, než v případě součtu času a nákladů vynaložených na řízení jednotlivá) a byla by též zajištěna jednotnost rozhodnutí ve zmíněných (zřejmě) takřka totožných případech. Uvedené důvody ovšem nejsou natolik významné, aby soud výjimečně věc z důvodu vhodnosti přikázal jinému než příslušnému soudu. Uvedené platí tím spíše, že účastníci řízení si tento postup nepřejí, zjevně jim nic nepřekáží v tom, aby svá práva patřičně hájili ve vícero paralelně probíhajících řízeních u různých místně příslušných soudů, a sloučení většího množství obdobných řízení u jednoho soudu se nejeví reálným.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti z výše uvedených důvodů nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu