ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.372.2017.1
sp. zn. 30 Nd 372/2017-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) J. G., a b) P. G., zastoupených JUDr. Darinou Šustkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Divadelní 946/9, proti žalovaným 1) P. K., správci konkursní podstaty České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva, IČ 65138058, se sídlem v Ostravě, Kostelní 23, a 2) PRAFIS a. s., IČ 25118986, se sídlem v Praze 1, Spálená 96/27, oba zastoupeni Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o určení právního vztahu ke směnce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 10/2016, o námitce podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu, takto:
Předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Zavázal není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 4559/2017.
Odůvodnění:
Žalobci se v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 10/2016 domáhají vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že podpisy směnečných rukojmích „J. a P. G.“ na směnce vystavené panem H. dne 11. 6. 1998, splatné dne 11. 6. 1999, znějící na částku 3 380 000 Kč, na řad České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva, v doložce „směnečný rukojmí“, jsou neplatné.
Soudy v daném řízení zjistily, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 193/2001 (v němž měl rozhodovat předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Zavázal) se P. K., správce konkursní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva (tehdejší žalobce), domáhal po žalovaných (nynějších žalobcích) proplacení směnky (ti převzali za zaplacení směnky směnečné rukojemství) vystavené panem H. dne 11. 6. 1998, splatné dne 11. 6. 1999, znějící na částku 3 380 000 Kč, na řad České národní záložny, spořitelní a úvěrní družstvo. Žalovaní (nynější žalobci) se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu bránili námitkou nepravého podpisu a tvrdili, že jejich podpisy na směnce byly zfalšovány. Přes jejich námitky byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2002, č. j. 30 Cm 193/2001-55, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2007, č. j. 7 Cmo 282/2006-210. Dále soudy uvedly, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 179/2010 se nynější žalobci domáhali zrušení platnosti směnečných rukojmích na směnce vystavené panem H. dne 11. 6. 1998, splatné dne 11. 6. 1999, znějící na částku 3 380 000 Kč, pro Českou národní záložnu, spořitelní a úvěrní družstvo, z totožných důvodů, tedy že pokud se týká směnečných rukojmích na směnce, jedná se o podvod, a že směnka musela být upravena o směnečné rukojmí a tím pozměněna. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2011, č. j. 3 Cm 179/2010-76, žalobu zamítl, následně bylo jeho rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2011, č. j. 14 Cmo 58/2011-112. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 4. 2015, č. j. 29 Cdo 844/2013-176, dovolání žalobců odmítl a konstatoval, že výsledek sporu, ve kterém Krajský soud v Ostravě (rozsudkem č. j. 30 Cm 193/2001-55) přiznal požadované plnění z předmětné směnky vůči žalobcům (coby směnečným rukojmím), brání s ohledem na §159a odst. 1, 4 a 5 občanského soudního řádu tomu, aby mezi týmiž účastníky byl následně veden spor o zrušení směnečného rukojemství.
S ohledem na skutečnost, že novému projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté podle §159a odst. 4 občanského soudního řádu, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. 7 Cmo 216/2016-81, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2016, č. j. 3 Cm 10/2016-70, jímž bylo zastaveno řízení (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci (č. j. 7 Cmo 216/2016-81) podali žalobci dovolání ze dne 21. 6. 2017. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 4559/2017 a k projednání dovolání a rozhodnutí o něm je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 příslušný senát 29 Cdo tohoto soudu složený z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře.
Žalobci podáním ze dne 9. 10. 2017, doručeným téhož dne Nejvyššímu soudu, vznesli námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Zavázala s tím, že JUDr. Zavázal rozhodoval spor věcně související s podaným dovoláním (sp. zn. 29 Cdo 4559/2017), a to u soudu nižšího stupně (například sp. zn. 30 Cm 193/2001). S ohledem na uvedené žalobci namítají podjatost jmenovaného soudce, neboť naplňuje podmínky §14 občanského soudního řádu a z projednání věci by měl být vyloučen. Žalobci Nejvyššímu soudu současně s námitkou podjatosti předložili usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2003, č. j. 30 Cm 193/2001-128, ze kterého vyplývá, že byli soudem (respektive samosoudcem JUDr. Jiřím Zavázalem) vyzváni, aby ve stanovené lhůtě odstranily vady odvolání ze dne 23. 4. 2003 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2003, č. j. 30 Cm 193/2001-119.
Předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zavázal ve vyjádření ze dne 11. 10. 2017 k uplatněné námitce podjatosti uvedl, že k věci samotné, k účastníkům, ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a není si vědom žádné skutečnosti, která by mohla zakládat důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. K tvrzení, kterým žalobci svou námitku odůvodnili, konstatoval, že pravděpodobně rozhodoval věc vedenou Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 193/2001 (rozsudek vydaný v označené věci není ve spise založen, podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2001 však věci přidělené do soudního oddělení 30 Cm skutečně rozhodoval). Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí má přitom rozsudek vydaný ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cm 193/2001 zakládat překážku věci pravomocně rozhodnuté, která brání projednání a rozhodnutí nyní vedeného sporu. Tato okolnost však (sama o sobě) podle jeho názoru nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (viz §14 odst. 4 občanského soudního řádu).
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
Podle §16 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (odst. 1). Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám, nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání (odst. 3).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský (k tomu srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Nd 312/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zavázala. Jmenovaný soudce nemá k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jeho vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah přitom nelze dovodit ani z okolností, které uvedli žalobci v námitce podjatosti.
Odkaz na ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. je nepřípadný, neboť předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Zavázal věc u soudů nižších stupňů, tedy v řízení, ve kterém je namítána jeho podjatost (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 10/2016), prokazatelně neprojednával (viz rozhodnutí soudů nižších stupňů). Domnívají-li se žalobci, že ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. odkazuje na situaci, kdy soudce dovolacího soudu rozhodoval v jiném řízení, než u kterého je namítána jeho podjatost, spor věcně související s nyní podaným dovoláním, pak Nejvyšší soud tento jejich názor nesdílí (k tomu srov. §14 odst. 2 o. s. ř.).
Důvodem vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 21 Nd 312/2015). Ničím jiným, než rozhodnutím jmenovaného soudce v právní věci v předcházejícím řízení u soudů nižších stupňů, přitom žalobci svou námitku neodůvodňují.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Zavázal není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 4559/2017 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu