ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1113.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 1113/2018-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Citibank Europe plc , se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo 132781, podnikající na území České republiky prostřednictvím Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo osoby 28198131, zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3330/220, proti žalovanému R. P. , zastoupenému Mgr. Zuzanou Kožnárkovou, advokátkou, se sídlem v Prostějově, Komenského 1586/23, o zaplacení částky 70 175,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 4/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, č. j. 12 Co 114/2017-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručně
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku v záhlaví označeného usnesení, pokud jím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 2017, č. j. 11 C 4/2015-91, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 16. 2. 2015, č. j. 11 C 4/2015-37, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. Přípustnost dovolání pak nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. důvody usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněného pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněného tamtéž pod číslem 51/2003, a z poslední doby např. usnesení ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 955/2016, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2067/2016).
Dovolání žalovaného výslovně směřuje proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo korigováno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti druhému výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto směru však dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Chybí též údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek stanovených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako nepřípustné, dílem jako vadné odmítl.
Protože řízení ve věci samé již bylo pravomocně skončeno, rozhodl dovolací soud též o nákladech dovolacího řízení (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu