ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.2663.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 2663/2017-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. V. , proti žalované INPRO a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 10, Na Sychrově 975/8, identifikační číslo osoby 14892022, o zaplacení částky 53 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 85/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, č. j. 12 Cmo 330/2003-54, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. 10. 2003, č. j. 19 Cm 85/2001-37 (v pořadí druhý ve věci), kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 53 850 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (výslovně v plném rozsahu), v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolání není oproti mínění dovolatele přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud sice dřívější vyhovující rozsudek soudu prvního stupně (ze dne 26. 2. 2003, č. j. 19 Cm 85/2001-17) zrušil (usnesením ze dne 30. 6. 2003, č. j. 12 Cmo 165/2003-27) a soud prvního stupně posléze rozhodl jinak, odvolací soud však ve zrušujícím usnesení nezavázal soud prvního stupně závazným právním názorem, ale soudu prvního stupně vytkl, že se hodnocením skutečností, které vyplývají z provedených důkazů, nezabýval, a uložil mu zabývat se hodnocením důkazů z hledisek uvedených v usnesení, případně provést důkazy opakovaně (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1329/2011, či ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1420/2011, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pak Nejvyšší soud nemá, neboť dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, čímž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto způsobem však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze, neboť podle výslovného znění ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze podat dovolání jen tehdy, je-li přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že aniž by znal obsah smlouvy, učinil skutkový závěr, podle něhož se smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou vztahovala na zastupování žalované v soudním sporu proti „společnosti GGS“, a dovozuje, že odvolací soud „nesprávně posoudil otázku ohledně zatížení jedné ze stran sporu povinností tvrzení a povinností důkazní“. Prostřednictvím těchto námitek však ve skutečnosti nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro něj nepříznivé právní posouzení založil, totiž že shodným tvrzením účastníků bylo v řízení prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu obsahující ujednání o smluvní odměně advokáta, jejíž platnost skončila až po datu vystavení faktury. Jak bylo uvedeno výše, výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. 2. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu