ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.3868.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3868/2017-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Sallerova výstavba Emporium II k. s. , se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 272 66 303, zastoupené Ass. jur. Denisem Dieterem Riedigerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, PSČ 128 00, proti žalovaným 1. SWEET DELIGHT a. s. , se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Pekařská 598/1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 270 62 708, a 2. UNITED BAKERIES a. s. , se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Pekařská 598/1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 289 76 231, oběma zastoupeným JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 13 403 136 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 175/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. 21 Co 206/2017-66, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 3. 2017, č. j. 11 C 175/2016-50, řízení ve shora označené věci pro nezaplacení soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení zastavil a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 208 497,52 Kč.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně, směřujícímu pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení, v záhlaví označeným usnesením napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že částka, kterou má žalobkyně zaplatit žalovaným, činí 193 890,40 Kč, jinak je potvrdil (první výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu v jeho prvním výroku napadla žalobkyně dovoláním.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že napadené rozhodnurí závisí na vyřešení dvou právních otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešených, a sice „zda náleží straně žalované nárok na náhradu nákladů řízení za úkony právních zástupců v situaci, kdy ještě nebyl uhrazen soudní poplatek a kdy následně řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno a kdy zároveň strana žalovaná nebyla k jakékoli reakci ze strany soudu zejména kvalifikovaně vyzvána“, a „zda je možné ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. považovat za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva vyjádření žalovaného k žalobě učiněné z vlastní iniciativy v situaci, kdy nebyl doposud uhrazen soudní poplatek a kdy nebyl žalovaný k vyjádření soudem vyzván“.
Z hlediska věcného (obsahového) jde ve skutečnosti o otázku jedinou, o otázku, za jakých okolností nejsou náklady řízení spojené se zastoupením advokátem účelně vynaložené. Touto otázkou se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval a od závěrů, které při jejím řešení přijal, se odvolací soud v projednávané věci neodchýlil.
V usnesení ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014 (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud zdůraznil, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát (§24 odst. 1 věta první a §25 odst. 1 o. s. ř.). Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (§137 a §140 odst. 1 věta první o. s. ř.), jemuž může být za podmínek uvedených v §§142 - 147 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (§2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.
Též v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Soud musí vždy přihlížet k okolnostem konkrétního případu. Za zneužití procesního práva, zakázané ustanovením §2 o. s. ř., lze považovat též jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem.
V usnesení ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 887/2016, pak Nejvyšší soud dovodil, že shora formulované zásady jsou (mutatis mutandis) uplatnitelné též v situaci, v níž nebyl zaplacen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, žalobce na výzvu k jeho zaplacení reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, jíž nebylo vyhověno, načež poté, co do spisu nahlíželi a výpisy z něho pořizovali zaměstnanci jeho advokáta, se žalovaný, aniž byl k tomu soudem vyzván, prostřednictvím tohoto advokáta vyjádřil k žalobě, která mu byla doručena spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně o procesním nástupnictví podle §107 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., a řízení bylo následně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Nevyšší soud tu z konkrétních okolností případu vyplývajících ze spisu dovodil, že žalovaný udělil plnou moc advokátu ke svému zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu zvolený advokát poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalovanému s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen zaplatit dlužník, a že proto zneužil právo účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor dlužníka.
Na neúčelnost nákladů vynaložených žalovaným na právní zastoupení advokátem nelze tedy usuzovat již z té samotné skutečnosti, že šlo o náklad vynaložený v situaci, kdy dosud nebyl zaplacen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a žalobce nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Rozhodné je, zda konkrétní okolnosti případu opodstatňují závěr, že žalovaný tyto náklady nevynaložil proto, aby v řízení bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, nýbrž učinil tak se záměrem vyvolat náklady, jejichž náhradu mu bude s ohledem na předpokládaný výsledek řízení povinen zaplatit žalobce, tedy že tak učinil se záměrem zneužít práva na advokátní zastoupení na úkor druhé strany sporu.
V souzené věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že žalované se prostřednictvím své advokátky vyjádřily k žalobě nikoliv za účelem své procesní obrany ve sporu, nýbrž z toho důvodu, aby v souvislosti s tímto procesním úkonem vznikly náklady, jejichž náhradu jim bude s ohledem na předpokládané zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku povinna zaplatit žalobkyně, a že proto zneužily na úkor žalobkyně právo účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobu podala dne 25. 7. 2016 společnost Sallerova výstavba Plan V s. r. o., se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 27266265. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2016, č. j. 11 C 175/2016-10, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 671 507 Kč. Žalobkyně v reakci na to podala dne 31. 8. 2016 žádost o osvobození od soudních poplatků, načež jí soud dne 9. 9. 2016 zaslal příslušný formulář s výzvou k jeho vyplnění a předložení do 15 dnů (doručeno 20. 9. 2016). Výzvě vyhověno nebylo a dne 21. 11. 16 došel návrh nynější žalobkyně na rozhodnutí podle §107 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že na základě projektu fůze ze dne 26. 8. 2016 došlo k zániku původní žalobkyně přechodem jmění na nástupnickou společnost, nynější žalobkyni, a dne 3. 11. 2016 došlo k výmazu původní žalobkyně z obchodního rejstříku. Soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2016, č. j. 11 C 175/2016-18, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s uvedenou nástupnickou společností. Usnesení bylo zasláno spolu s žalobou oběma žalovaným, první doručeno dne 29. 11. 2016, druhé dne 6. 12. 2016. Dne 16. 12. 2016 došlo soudu společné vyjádření obou žalovaných k žalobě, zastoupených touž advokátkou; přiloženy byly procesní plné moci datové první žalovanou dne 6. 12. 2016 a druhou dne 16. 2. 2014. Dne 6. 1. 2017 bylo doručeno podání, jímž žalobkyně změnila (rozšířila) žalobu, navrhla, aby soud rozhodl o procesním nástupnictvím na straně první žalované, uvedla, že došlo ke změně finanční situace, která jí umožňuje soudní poplatek zaplatit, a požádala o údaje pro jeho zaplacení ve zvýšené výši. Na to jí soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 11 C 175/2016-35, doručenou dne 10. 2. 2017, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 169 678 Kč. Dne 1. 3. 2017 došlo podání, jímž žalobkyně vzala žalobu zpět. Na to soud prvního stupně řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení zastavil. Spis neobsahuje záznam o tom, že by do spisu nahlížela advokátka žalovaných či jiné osoby v jejich zastoupení.
Popsané okolnosti neumožňují závěr, že žalovaným bylo známo, že dosud není zaplacen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a že tedy řízení může být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a nelze tudíž dovodit, že se k žalobě prostřednictvím své advokátky vyjádřily pouze proto, aby vyvolaly náklady řízení, jejichž náhradu jim bude s ohledem na předpokládané zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku povinna zaplatit žalobkyně. Ta sama skutečnost, že se vyjádřily k žalobě, jež jim byla doručena spolu s rozhodnutím soudu o procesním nástupnictví, aniž k tomu byly soudem vyzvány, posouzení takového procesního úkonu jako neúčelně uskutečněného neopodstatňuje. Sdělením svého stanoviska k žalobě žalovaný uskutečňuje své procesní právo, které má bez zřetele na to, zda byl soudem v rámci přípravy jednání [§114a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] nebo až při jednání (§118 odst. 1 o. s. ř.) k vyjádření vyzván či nikoliv. Již vůbec pak nelze z té samotné skutečnosti, že se k žalobě vyjádřily z vlastní iniciativy, dovozovat zneužívající záměr.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání obsahovalo návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebude již o návrhu na odklad právní moci rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. 2. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu