ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.119.2018.1
sp. zn. 32 Nd 119/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné SECAPITAL S. à. r. l. , se sídlem v Lucemburku, rue Jean Piret 1A, L-2350, Velkovévodství lucemburské, číslo registrace B 108305, zastoupené JUDr. Jiřím Šmídou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti povinnému L. B. , o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 2388/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Určuje se, že věc dosud vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 2388/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 11. 12. 2017 podaným u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se oprávněná domáhá, aby soud pověřil tohoto exekutora provedením exekuce vůči povinnému pro pohledávku ve výši 2 400 Kč s příslušenstvím přiznanou jí rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2017, č. j. 34 C 271/2017-27. Soudní exekutor požádal Okresní soud v Ústí nad Labem (dále též jen „exekuční soud“) o pověření a nařízení exekuce.
Usnesením ze dne 6. 2. 2018, č. j. 73 EXE 2388/2017-26, exekuční soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Usnesení odůvodnil tím, že nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, neboť povinný je fyzickou osobou, která nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince, neboť adresa uvedená v záhlaví byla místem jeho pobytu v České republice pouze do 31. 3. 2017 a podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2013“), exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jestliže tedy ve věci již probíhá řízení a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto určil podle §11 odst. 3 o. s. ř. soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Ústí nad Labem, u něhož bylo řízení zahájeno, a to s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení (srov. výše citované R 4/2013).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu