ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.439.2017.1
sp. zn. 32 Nd 439/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CENTROPOL ENERGY, a.s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25458302, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalované MARSILIUS DEVELOPMENT s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Šmilovského 1264/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28567943, o zaplacení 12 597 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 43/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 43/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil podle §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o jeho návrhu, aby věc – o zaplacení 12 597 Kč s příslušenstvím, která je u něho vedena pod sp. zn. 12 C 43/2017 – byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě. Vhodnost k přikázání věci spatřuje zejména v hospodárnosti a rychlosti řízení s ohledem na bydliště jednatele žalované i svědků navržených žalovanou, které se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu v Opavě.
Žalobkyně v podání ze dne 21. 10. 2017 (č. l. 25 spisu) vyslovila zásadní nesouhlas s přikázáním věci. Skutečnost, že navržení svědci a jednatel žalované mají bydliště v obvodu Okresního soudu v Opavě, nepokládá pro místní příslušnost za rozhodující. Podle jejího názoru je na žalované, aby si navržené svědky na své náklady k místně příslušnému soudu přivedla. Rovněž tak poukazuje na to, že žalovaná má nové sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2; pokud si takto své sídlo sama zvolila, je jistě její jednatel srozuměn se zvýšením nákladů spojených s jeho přítomností v sídle společnosti. Dále zdůrazňuje, že žalovaná svá tvrzení nijak nedokládá a že tvrzené zápočty mohla ke svému podání doložit.
Žalovaná – ač vyzvána s doložkou podle §101 odst. 4 o. s. ř. – na návrh soudu na delegaci vhodnou nereagovala; má se tedy za to, že proti navrženému postupu nemá námitek.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu v Opavě, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný pod číslem 55/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Soudem uváděné důvody přitom Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit shora popsaný ústavní princip. Úspora nákladů účastníků soudního řízení sama o sobě (není-li doplněna dalšími okolnostmi) nepředstavuje důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. Důvodem přikázání věci jinému soudu není ani skutečnost, že dosud navržení svědci mají bydliště v obvodu Okresního soudu v Opavě, když jejich výslech lze případně provést postupem (dožádáním) podle §39 o. s. ř. Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nemohl navíc přehlédnout nesouhlas žalobkyně s přikázáním věci navrženému soudu.
Nejvyšší soud proto návrhu Obvodního soudu pro Prahu 2 na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. 2. 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu