ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.445.2017.1
sp. zn. 32 Nd 445/2017-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobců a) I. D. , a b) L. N. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, Ústavnímu soudu , se sídlem v Brně, Joštova 8, identifikační číslo osoby 48513687, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 48/2016, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobci v řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2016, č. j. 44 Co 535/2016-45, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017, takto:
I. Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 6. 9. 2016, č. j. 25 C 48/2016-27, kterým Okresní soud Brno-venkov žalobcům nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Novosada.
Podáním ze dne 15. 12. 2017 žalobci uplatnili námitku podjatosti některých jmenovitě uvedených soudců Nejvyššího soudu (Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., JUDr. Pavla Simona) a domáhají se toho, aby byli z rozhodování o projednávané věci vyloučeni. Dovolatelé i s použitím vulgárních výrazů tvrdí, že „jmenovaní soudci nejsou schopni jednat v žádné věci I. D. a L. N. nestranně … jde o osoby spřažené k úmyslnému poškozování I. D. a L. N. … podporující páchání tr. činů na I. D. a L. N., osobami jednajícími za orgány, včetně soudců nižších stupňů soudů, důvodně podezřelých z korupce a účasti na organizovaném zločinu, či uzavřené zločinecké skupině, podporující rovněž některé sprosté hulváty, kteří si říkají soudci“. Podle žalobců se jmenovaní členové senátu 30 Cdo „podílí … na skrývání korupce a podpoře organizovaného zločinu v Policii ČR, GIBSu, státním zastupitelství a státní správě, kde jde i o mučení a týrání nezletilých dětí, přímo s dopomocí zkorumpovaných pracovníků OSPOD!!!, policajtů a soudců“. Tyto osoby žalobci označují výrazy „prasata“, „policejní kripl“, „bastard policajt“, a soudce Nejvyššího soudu i nižších stupňů za „zločince, spolupachatele“ či „justiční mafii s IQ max. 50“. Namítají, že senát 30 Cdo „odmítá a zamítá jedno dovolání žalobců za druhým, aniž by věděli, oč vůbec v meritu věci jde“, aby „nevyšlo najevo, v čem jedou někteří soudci“. Pochybnost o nepodjatosti jmenovaných členů senátu 30 Cdo žalobci spatřují „v předešlé rozhodovací činnosti uvedeného kolegia“, neboť nebyli úspěšní ve věcech projednávaných Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 133/2017, 30 Cdo 4467/2015, 30 Cdo 5318/2015, 30 Cdo 3302/2017, 30 Cdo 578/2017, 30 Cdo 1787/2016, 30 Cdo 5403/2016 a 30 Cdo 5405/2016, byť podle jejich přesvědčení (s ohledem na průběh jiných řízení) v těchto věcech úspěšní být měli. Obsah těchto rozhodnutí označují slovy „řada stupidních a hrubě urážlivých výroků“, či „debility“.
JUDr. Pavel Simon ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k účastníkům řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017, ani k věci samotné nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti. Pro úplnost dodal, že panu N. pro jeho urážlivé podání v minulosti uložil pořádkovou pokutu a nedávno na něj podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 3 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené skutečnosti však podle něj nijak nepřekračují rámec výkonu jeho funkce a nemají žádný vliv na jeho vztah k panu N.
Podle §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017 předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Pochybnosti o nepodjatosti soudců žalobci dovozují výlučně z okolností jejich rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., však samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Skutečnost, že dovolatelé nebyli úspěšní v jiných věcech projednávaných u Nejvyššího soudu senátem 30 Cdo, nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona, který je podle rozvrhu práce příslušný rozhodnout o dovolání žalobců ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017.
Pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona nevyplývají ani z jím uváděných skutečností, že v minulosti uložil L. N. pořádkovou pokutu pro urážlivá podání a že na základě obsahu předchozích přípisů L. N. podal oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin křivého obvinění.
Obecně nelze vyloučit, že se může vytvořit nepřátelský vztah soudce k účastníku řízení při služebním styku, tj. v rámci předchozích soudních řízení nebo i v průběhu řízení stávajícího, na základě negativně zaměřeného vystupování účastníka proti osobě soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na www.nsoud.cz ).
Uložení pořádkové pokuty je podle §53 o. s. ř. zákonem předpokládaným pořádkovým opatřením, jehož smyslem je, v zájmu zajištění řádného a důstojného průběhu soudního řízení, výchovně působit na toho, jemuž je ukládána, tak, aby se jednání, které bylo pořádkovou pokutou sankcionováno – včetně učinění hrubě urážlivého podání – v budoucnu neopakovalo (srov. KRČMÁŘ, Zdeněk. In: DRÁPAL, Ljubomír a spol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 384). Neprodlené oznámení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, pak je podle §8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákonnou povinností každého státního orgánu. Samotné uložení pořádkové pokuty účastníku řízení za jeho urážlivé podání nebo podání trestního oznámení při podezření ze spáchání trestného činu proto ještě nezakládají důvod k vyloučení soudce (pochybnosti o schopnosti soudce projednat a rozhodnout věc objektivně a nestranně), nepřekračují-li tyto úkony rámec profesní činnosti a nevyústí-li v emotivně ovlivněný postoj soudce představující nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení.
Z obsahu vyjádření JUDr. Pavla Simona je zřejmé, že tyto úkony byly činěny výlučně v rámci výkonu jeho funkce bez vlivu na jeho vztah k L. N. I z objektivního hlediska lze uložení pořádkové pokuty a podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění považovat za přiměřenou profesní reakci soudce na podání L. N. opakovaně obsahující četné vulgarismy a osočování soudců (i jiných osob) z páchání trestné činnosti, což je ostatně patrné i z nyní vznesené námitky podjatosti.
Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona, a proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku I., že jmenovaný soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Směřují-li dovolatelé své výhrady též proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5589/2017, je v tomto rozsahu námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. 2. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu