ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.446.2017.3
sp. zn. 32 Nd 446/2017-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, v právní věci žalobce R. L., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 50 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 246/2016, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona, Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Novosada, uplatněné žalobcem v řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, č. j. 62 Co 280/2017-53, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017, takto:
I. K námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Novosada uplatněné žalobcem v řízení o dovolání vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017, se nepřihlíží .
II. Soudce Nejvyššího soudu Mgr. Hynek Zoubek není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017 a rozhodovat o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Novosada.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 17. 12. 2017 vznesl žalobce „návrh na vyloučení senátu č. 30 Nejvyššího soudu ČR z projednávání a rozhodování věci“, který odůvodnil tak, že jej tento senát „hrubým způsobem napadl a osočil“, a proto rozhodování tohoto senátu o podáních žalobce „není možné považovat za objektivní a nezaujaté“.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017 předložena senátu 32.
Nejvyšší soud vyzval žalobce usnesením ze dne 15. 1. 2018, č. j. 32 Nd 446/2017-74, aby svou námitku podjatosti doplnil uvedením, proti kterým soudcům směřuje a v čem spatřuje důvod pochybnosti o jejich nepodjatosti, popřípadě kdy se o tomto důvodu dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy.
Žalobce na výzvu reagoval přípisem ze dne 27. 1. 2018, v němž uvedl, že svou námitku směřuje proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Simonovi, Mgr. Hynku Zoubkovi a JUDr. Tomáši Novosadovi. Důvod pochybnosti o jejich nepodjatosti podle žalobce vychází z jejich rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4270/2017 a žalobce jej spatřuje v tom, že v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 30 Cdo 4270/2017-81, je o žalobci uvedeno, že „dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu“.
Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají k účastníkům řízení ani k věci žádný vztah a není jim známa žádná okolnost, která by zakládala důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §15a odst. 3 o. s. ř. musí být v námitce podjatosti vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Žalobce svým přípisem ze dne 27. 1. 2018, jímž reagoval na výzvu Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2018, č. j. 32 Nd 446/2017-74, odstranil vady jím vznesené námitky podjatosti co do uvedení důvodů, v nichž spatřuje pochybnost o nepodjatosti jmenovaných soudců, toliko ve vztahu k Mgr. Hynku Zoubkovi. Ve vztahu k dalším soudcům, jejichž podjatost žalobce namítá, shora citované výzvě Nejvyššího soudu k odstranění vad svého podání nedostál. Žalobce přehlédl, že ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4270/2017 a skončené usnesením, z jehož odůvodnění žalobce cituje a jež mu bylo jako účastníku předmětného řízení doručeno, rozhodoval pouze Mgr. Hynek Zoubek jako pověřený člen senátu. JUDr. Pavel Simon ani JUDr. Tomáš Novosad v odkazované věci nerozhodovali. Jiné důvody zakládající pochybnosti o nepodjatosti posledně jmenovaných soudců žalobce neuvedl a ve vztahu k nim tedy shora označené výzvě nedostál a vady svého podání neodstranil.
Nejvyšší soud proto podle §43 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Novosada se nepřihlíží, a dále se zabýval námitkou podjatosti jen ve vztahu k Mgr. Hynku Zoubkovi.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Pochybnosti o nepodjatosti Mgr. Hynka Zoubka žalobce dovozuje z okolností jeho rozhodování v jiné právní věci. Tyto okolnosti, jak vyplývá z §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Jmenovaný soudce, který je podle rozvrhu práce příslušný rozhodnout o dovolání žalobce ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 5751/2017, jak vyplývá z jeho vyjádření, nemá žádný (z hlediska jeho možného vyloučení z projednávání a rozhodnutí o dovolání) právně relevantní vztah k dané věci, ani k účastníkům řízení. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho osobní zájem na výsledku daného sporu a pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. 3. 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu