ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1056.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1056/2018-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. R. , zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 147/12, proti žalované P. K. , zastoupené Mgr. Janem Rotreklem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, o zaplacení částky 470.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 124/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2017, č.j. 19 Co 9/2017-222, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.680 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Rotrekla, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 2. 2016, č.j. 246 C 124/2010-161, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 470.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 19 Co 9/2017-222, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, podle níž se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů, z nichž dovodil, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“), přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Námitka dovolatele, podle níž „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Pokud dovolatel v dovolání označuje závěry odvolacího soudu, jejichž revize se domáhá, pak ve vztahu k nim rovněž nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti podle §237 o. s. ř., neboť pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy a jak nakonec rozhodl, přičemž vychází z jiného skutkového stavu (z odlišného posouzení v řízení provedených důkazů), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
V dovolání uplatněné námitky tudíž nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud (poté, co částečně zopakoval dokazování) uzavřel, že mezi účastníky k uzavření smlouvy o půjčce dne 4. 1. 2008 nedošlo. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Prosazuje-li žalobce (oproti uvedenému), že z provedeného dokazování existence smlouvy o půjčce (a předání peněz žalované) vyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu