ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1098.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1098/2018-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Š. zastoupeného JUDr. Hanou Bernatovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému J. M. , zastoupenému opatrovnicí JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 3/3, o 93.609 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 27 C 86/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 8 Co 37/2017-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 19. 1. 2016, č. j. 27 C 86/2014-62, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 93.609 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 8 Co 37/2017-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že se žalovanému povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně náklady řízení neukládá; ve výrocích I. a II. tento rozsudek potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) přípustné.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, neboť v něm nejsou dostatečně vymezeny důvody jeho přípustnosti. Se závěry odvolacího soudu se plně ztotožnil.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř. ).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem (již v minulosti) vyřešená právní otázka má být (nyní) posouzena jinak.
V posuzovaném případě dovolatel v dovolání uvedl, že „přípustnost dovolání spatřuje v ustanovení §237 o. s. ř., když se jedná o rozhodnutí, jímž se řízení v předmětné záležitosti končí a jedná se o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ . I když zmiňovanou právní otázku řádně nespecifikoval, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) se jednoznačně podává, že jde o otázku odměny advokáta za zastupování v případě, že ve smlouvě o poskytování právní pomoci byla sjednána podílová odměna, přičemž právní zastoupení bylo ukončeno před skončením řízení; na řešení této právní otázky je také rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatel prosazuje, že „za stavu, kdy pro případ neúspěchu ve věci či ukončení právního zastoupení před pravomocným rozhodnutím ve věci nebylo účastníky nic sjednáno a nebyl žalobcem poučen, že by v takovém případě žalobce mohl uplatňovat nárok na odměnu podle advokátního tarifu, ani to nebylo sjednáno, nemá žalobce na požadovanou odměnu nárok“.
Dovolatel se mýlí, dovozuje-li, že otázka předčasného ukončení smlouvy o poskytování právní pomoci a důsledek této právní skutečnosti pro určení odměny advokáta nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Nejvyšší soud ji řešil například již v rozsudku ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 936/2004, nebo v usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4190/2014, přičemž odvolací soud se od zde přijatých závěrů neodchýlil.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud pochybil, jestliže nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014 a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014), nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pomíjí, že k případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přestože výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.), považuje dovolací soud za vhodné uvést, že náklady, které žalobce vynaložil na své právní zastoupení v dovolacím řízení (za sepis vyjádření k dovolání advokátem), neshledal účelně vynaloženými.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu