ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1112.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1112/2018-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. B. , zastoupeného JUDr. Martou Štefkovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 81/5, proti žalované D. B. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 60/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. 11. 2017, č.j. 54 Co 100/2017-247, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 8. 2. 2017, č.j. 7 C 60/2016-202, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo, a státu náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Splnění předpokladů pro vrácení daru ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), odvolací soud neshledal; žalobce tvrdil jednak skutečnosti, které – byť prokázané – nevedou k závěru o hrubém porušení dobrých mravů, a jednak skutečnosti, které by k takovému závěru vést mohly (zhoršení zdravotního stavu dárce v důsledku jednání obdarované, vulgární chování žalované), ovšem provedeným dokazováním nebyly prokázány.
Dovolání, jímž žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Podle žalobce měl odvolací soud z provedených důkazů (zejména z výpovědí svědků) učinit skutkový závěr, podle něhož se žalovaná (obdarovaná) dlouhodobě a intenzivně chovala vůči němu hrubě, byla bezcitná a lhostejná k jeho potřebám. V den propuštění z nemocnice mu odmítla poskytnout přístřeší, čímž přímo ohrozila jeho život. Odvolacímu soudu vytknul, že nedostatečně přihlédl k jeho zdravotnímu stavu; jakékoliv rozrušení mohlo mít až fatální důsledky a na takto nemocného člověka hrubé chování žalované jistě působilo jinak, než kdyby byl zdravý.
Uvedenými námitkami, jimiž vytýká způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, žalobce neuplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. Zpochybňuje totiž správnost skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů (po zhodnocení provedených důkazů) vycházely, a jeho právní hodnocení je založeno na jiných – než soudy zjištěných – skutečnostech. Dovolací soud je však vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1, 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu