ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1150.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1150/2018-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce F. Š. , zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalované Českomoravské provincii Římské unie řádu sv. Voršily se sídlem Praha 1, Ostrovní 139/11, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 124/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, č. j. 28 Co 114/2016-50, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2016, č j. 28 Co 114/2016-50, potvrdil usnesení ze dne 23. 11. 2015, č. j. 20 C 124/2015-40, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) není patrno nic, co by naplňovalo zákonný požadavek na vylíčení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Žalobce sice v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., aniž by však jakkoli konkretizoval, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněný.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu