ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1356.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1356/2018-403
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. Z. , zastoupené JUDr. Danou Hanákovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Hurbanova 1279/6, proti žalovanému M. K. , zastoupenému Mgr. Davidem Pohořalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Krajinská 44/10, o povinnosti odstranit vadu spočívající v nadměrném výskytu radonu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 251/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2017, č. j. 22 Co 1470/2017-381, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 11. 2017, č. j. 22 Co 1470/2017-381, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2017, č. j. 23 C 251/2013-340, ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovanému odstranit do tří měsíců od právní moci rozsudku vadu spočívající v nadměrném výskytu radonu ve stavbě, kterou vybudoval na základě smlouvy o dílo ze dne 20. 3. 2011, tak, aby byla schopna řádného užívání, a ve výroku III. o nákladech řízení státu; ve výroku II. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Obligatorní náležitostí dovolání je údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn ani tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, neboť žalobkyně se v úvodu svého dovolání vyjadřuje k otázce jeho přípustnosti obecně tak, že „shora specifikovaná právní věc nebyla v rozhodování dovolacího soudu jako celek vyřešena a dovolací soud by měl vyřešenou právní otázku posoudit jinak.“
Žalobkyně požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání dostála pouze ve vztahu k právní otázce, zda žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že jako zhotovitel ji neupozornil na nutnost provést „protiradonovou izolaci domu společností mající k tomu oprávnění a do vyřešení této otázky ve stavbě nepokračovat“, kterou považuje za odvolacím soudem vyřešenou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009. Takto vymezená právní otázka však nečiní dovolání přípustným. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že předmětem smlouvy o dílo, kterou účastníci uzavřeli, byly dílčí dodávky stavby, mezi něž nepatřilo provedení protiradonové izolace domu. Na základě tohoto zjištění, které je v dovolacím řízení nezpochybnitelné, věc právně posoudil tak, že žalovaný neměl ve smyslu §637 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (§3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), povinnost upozornit žalobkyni na vadu spočívající v nedostatečné ochraně proti pronikání radonu z podloží, neboť nejde o vadu díla, které prováděl žalovaný. Závěr, že upozorňovací povinnost zhotoviteli ve smyslu §637 obč. zák. svědčí pouze v souvislosti s jím zhotovovaným dílem, obstojí ve světle rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3256/2008, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2374/2016, v nichž dovolací soud vyslovil právní názor, že zhotovitel má upozorňovací povinnost pouze ve vztahu k jím prováděnému dílu). Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1040/2009 je nepřiléhavý v prvé řadě z tohoto důvodu, že se jednalo o obchodní závazkový vztah, nadto i zde je povinnost zhotovitele upozornit na vady díla spojována pouze s dílem jím zhotoveným.
Z hlediska přípustnosti (a důvodnosti) dovolání jsou bezcenné námitky žalobkyně směřující proti správnosti zjištěného skutkového stavu, že žalovaný nebyl smluvně zavázán provést protiradonovou izolaci domu, z něhož odvolací soud vyšel při právním posouzení věci. Žalobkyně přehlíží, že správnost skutkových zjištění ani způsob provádění jednotlivých důkazů nebo výsledek jejich hodnocení promítající se do skutkových zjištění, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit. Dovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud při právním posouzení věci.
Ve vztahu k ostatním nastoleným právním otázkám - aplikace §55 odst. 3 obč. zák., přihlédnutí k §3030 a §6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i absence řádné poučovací povinnosti soudu ve smyslu §118 odst. 2 a §118a o. s. ř. - dovolání neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a to vymezení přípustnosti dovolání. Protože žalobkyně tuto vadu včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranila, dovolací soud nemohl v tomto rozsahu v dovolacím řízení pokračovat.
Žádá-li žalobkyně o přezkum nákladových výroků, pak přehlíží, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení objektivně přípustné (srovnej §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu