ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1357.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1357/2017-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. S. , zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, proti žalované J. H. , zastoupené JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého třída 223/5, o 992.325,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 6 C 95/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, č.j. 27 Co 290/2016-132, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, č.j. 27 Co 290/2016-132, se ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ruší a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburku rozsudkem ze dne 15. 12. 2015, č.j. 6 C 95/2015-85, ve znění opravných usnesení ze dne 28. 1. 2016, č.j. 6 C 95/2015-100, ze dne 10. 3. 2016, č.j. 6 C 95/2015-107, a ze dne 10. 3. 2016, č.j. 6 C 95/2015-109, uložil žalované zaplatit žalobkyni 300.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 7. 2014 do zaplacení, v rozsahu 942.325,60 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 150.000 Kč od 1. 7. 2014 žalobu zamítl a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů, které žalovaná v řízení vynaložila (62.627,50 Kč).
Rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č.j. 27 Co 290/2016-132, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku zamítajícím žalobu o 842.325,60 Kč, potvrdil, změnil je tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni dalších 150.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 7. 2014 do zaplacení, a o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 123.172 Kč a 34.362 Kč. Žalobkyni považoval ve sporu za plně úspěšnou (§142 odst. 1, §224 odst. 1, 2 občanského soudního řádu) s tím, že k žalobou uplatněnému příslušenství – kapitalizovaným smluvním úrokům z úvěru (842.325,60 Kč) a úrokům z prodlení – nepřihlížel ( „…obdobně jako při zákonem stanoveném postupu při určení soudního poplatku či výpočtu výše odměny zástupce…“ ).
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu jen ve výrocích o nákladech řízení, žalovaná – odkazujíc na níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu – oponuje závěru, podle něhož se při rozhodování o nákladech řízení přihlíží pouze k jistině (pohledávce) a nikoli ke kapitalizovaným smluvním úrokům (zde 842.325,60 Kč) a k úrokům z prodlení z celkové žalované částky.
Žalobkyně ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva (nároku na náhradu nákladů řízení se zřetelem k úspěchu a neúspěchu ve věci), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř., které se uplatní i v odvolacím řízení (§224 odst. 1 o.s.ř.), soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný.
V usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, v němž se zabýval výkladem ustanovení §142 odst. 1 a 2 o.s.ř., Nejvyšší soud uzavřel, že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení. Vzal v úvahu i úpravy provedené zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, s tím, že stanovení výše soudního poplatku nebo výše odměny advokáta není totéž, co určení míry úspěchu ve věci. Obdobně judikoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008 [ „… odvíjí-li se posouzení náhrady nákladů řízení podle §142 o.s.ř. od úspěchu ve věci a rozumí-li se věcí předmět řízení (sporu), potom je jedině důsledné, vezme-li se v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tj. též stran příslušenství pohledávky . “ ], jímž také odmítl „argument neurčitosti či neurčitelnosti výše úroků z prodlení tam, kde jsou požadovány od určitého data až do zaplacení.“
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu