ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1735.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1735/2017-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Victory estate s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Národní obrany 826/31 (identifikační číslo 24710580), zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o 1.984.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 300/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, č.j. 13 Co 342/2016-235, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud zrušil usnesení ze dne 2. 8. 2016, č.j. 19 C 300/2015-217, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh žalobkyně na přistoupení společnosti Corebo Consulting a.s. do řízení na stranu žalovanou (§92 odst. 1 občanského soudního řádu), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu žalobkyně návrh na přistoupení dalšího účastníka vázala na splnění podmínky; zaplacení peněžité částky požadovala po žalovaném J. B. a teprve pro případ, že by žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, žádala, aby stejnou povinnost soud uložil přistoupivšímu účastníkovi. Takový procesní úkon nevyvolal žádné procesní účinky a soud prvního stupně k němu neměl přihlížet (§41a odst. 2 občanského soudního řádu).
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadla, není přípustné; zpochybněnou otázku procesního práva vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že 27. 6. 2016 žalobkyně navrhla, aby soud připustil přistoupení společnosti Corebo Consulting a.s. do řízení na stranu žalovanou, a aby – dospěje-li k závěru, že smlouva o zprostředkování žalovaného nezavazuje k zaplacení požadované částky (provize) – povinnost k zaplacení uložil nově přistoupivší společnosti z titulu bezdůvodného obohacení.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného (§92 odst. 2 o.s.ř.) odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku (jiné osobě). Z dispoziční zásady, jež ovládá sporné řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka do řízení může navrhnout jen žalobce a má-li takto přistoupit další účastník do řízení na straně žalobce, lze návrhu vyhovět, souhlasí-li tato osoba se vstupem do řízení. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení v případě, že je tu nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutno řízení zastavit, dále nebylo-li by nepochybné, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku nebo přistoupivší účastník v řízení žalobou domáhá, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2002; ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013, nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3449/2014).
Podle §41a odst. 2 o.s.ř. se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, nepřihlíží, a podle §41 odst. 2 o.s.ř. se každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Žalobkyně podáním ze dne 27. 6. 2016 (mimo jiné) navrhla přistoupení nového účastníka na stranu žalovanou a zároveň upravila petit žaloby tak, aby „soud, pokud neuloží povinnost zaplatit žalovanou částku žalovanému na základě smlouvy o zprostředkování, uložil povinnost zaplatit tuto částku společnosti Corebo Consulting a.s. z titulu bezdůvodného obohacení.“ Podle obsahu tohoto úkonu se tedy domáhala svého nároku proti žalovanému a teprve pro případ, že by žalobě nemělo být vyhověno, požadovala, aby stejná povinnost byla uložena společnosti Corebo Consulting a.s. (nově přistoupivšímu účastníkovi). Protože se tak jedná o úkon (rozšíření žaloby i vůči společnosti Corebo Consulting), který byl vázán na splnění podmínky (žalobě nebude ve vztahu k žalovanému vyhověno), neměl soud prvního stupně k takovému úkonu přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3119/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2011).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. 3. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu