ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1786.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1786/2016-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) L. G. a b) P. G. , proti žalované SMART Capital, a. s. se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, identifikační číslo 26865297, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 380/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2014, č. j. 75 Co 420/2014-179, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 11. 11. 2012 (ve znění jejího doplnění ze dne 31. 12. 2012 a ze dne 23. 1. 2013) se žalobci domáhali zrušení rozhodčího nálezu JUDr. Veroniky Fryšákové Šimánkové ze dne 6. 8. 2012, č. j. 10040/2011; zároveň požádali o ustanovení právního zástupce.
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 3. 2013, č. j. 28 C 380/2012-50, jejich žádost zamítl. Vycházeje z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobců ze dne 14. 3. 2013, ze zpráv České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 13. 3. 2013, Úřadu práce – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 7. 3. 2013 a ze dne 11. 3. 2013, Městského úřadu v Otrokovicích ze dne 12. 3. 2013, soud prvního stupně uzavřel, že u nich nejsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť (posuzováni společně) žalobkyně má pravidelný měsíční příjem a se zřetelem k tomu, že jsou vlastníky nemovitosti, jsou osobami majetnými, a tedy u nich není dán stav tíživé sociální situace. Nesplňují první z předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (otázkou, zda v jejich případě nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se okresní soud proto již nezabýval).
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 6. 2013, č. j. 75 Co 145/2013-61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shrnul, že z vyžádaných zpráv a z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud prvního stupně učinil správná zjištění, která převzal i odvolací soud. Zdůraznil, že pro ustanovení zástupce z řad advokátů musí být splněny kumulativně dvě podmínky, a to, že u žadatele jsou dány předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a že to vyžaduje ochrana jeho zájmů; nesplnění jedné z těchto podmínek má za následek, že účastníku nelze zástupce ustanovit. Ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce v situaci, kdy není schopen sám vystupovat v řízení ani činit podání, a tedy hájit svá práva. Odvolací soud má zato, že doplněním žaloby podáními ze dne 31. 12. 2012 a ze dne 23. 1. 2013, o všechny rozhodující skutečnosti, dali žalobci najevo, že jsou schopni samostatně vystupovat a chránit své zájmy v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, a tudíž ochrana jejich zájmu nevyžaduje ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. Jelikož není splněna jedna z určujících podmínek pro ustanovení zástupce, aniž se odvolací soud zabýval tím, zda jsou u nich předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že touto okolností se bude muset zabývat soud prvního stupně při posuzování žádosti žalobců o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal pouze žalobce (nezastoupený advokátem) dovolání (čl. 86a spisu). Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a ustanovil mu zástupce pro řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 7. 2014, č. j. 28 C 380/2012-115, žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013, č. j. 75 Co 145/2013-61, zvolil zástupcem konkrétního advokáta a jeho prostřednictvím podal ve stanovené lhůtě řádné dovolání s poučením, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce nedostatek advokátního zastoupení v dovolacím řízení neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem; notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odst. 1). To neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odst. 2 písm. a)]. Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v §241 odstavci 2 písm. a) o. s. ř., advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele (v daném případě fyzické osoby, která nemá právnické vzdělání), jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno o dovolání věcně rozhodnout. Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření; nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §234f odst. 1 o. s. ř. pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu se podává, že žalobce žije s manželkou ve společné domácnosti, se synem J., v období od 30. 7. 2012 do 31. 12. 14. 12. 2012 byl zaměstnán u společnosti AGC Fenestra a. s. (žaloba o zrušení rozhodčího nálezu byla podána 15. 11. 2012), od 15. 12. 2012 byl evidován jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na dávku státní sociální podpory, žalobkyně je zaměstnána jako vrátná ve společnosti IF Kings Security ovšem výši svého příjmu žádným způsobem nedoložila, současně pobírá částečný invalidní důchod ve výši 5.105,- Kč; žalobci vlastní rodinný dům v N., žalobce mimo to je spoluvlastníkem v rozsahu 1/6 nemovitosti v k. ú. O.. Podle registru motorových vozidel je vlastníkem osobního vozidla, hradí měsíční inkasní poplatky ve výši 5.000,- Kč, přičemž žalobce neslyší na levé ucho. Podle zprávy České správy sociálního zabezpečení žalobce pracuje od 3. 11. 2004 na základě dohody o pracovní činnosti pro firmu INDEX NOSLUŠ s. r. o., přičemž příjem z takové činnosti neuvedl ve svém prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Přestože žalobce tvrdí, že dluží různé částky společnostem GE Money Bank, Zubr Přerov, CALLISTO, Provident, Proficredit, a Okresní správě sociálního zabezpečení, výši těchto dluhů nedoložil.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobce úplně a hodnověrně neprokázal své majetkové poměry tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. Nelze proto u něj pokládat za splněné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na závěry odborné komentářové literatury (srov. Putna, M. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jeho usnesení ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013). Z uvedeného vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.
Pouhé žalobcovo tvrzení, že „si právního zástupce nemůže dovolit“, aniž by předložil doklady osvědčující jeho neschopnost obstarat si finanční prostředky (své majetkové poměry), neumožňuje soudu posoudit jeho objektivní (ne)možnost splnit předpokládanou poplatkovou povinnost z hlediska všech rozhodných aspektů. Jeho hodnověrnost zpochybňuje i okolnost (kterou dosud neuvedl, ale která byla zjištěna soudy), že od 3. 11. 2004 pracuje na základě dohody o pracovní činnosti pro firmu INDEX NOSLUŠ s. r. o., přičemž příjem z takové činnosti neuvedl a ačkoliv podle předchozích zjištění soudů nepobírá žádné dávky státní sociální podpory, žádné dávky pomoci v hmotné nouzi, není poživatelem žádného důchodu, nevysvětlil, z jakých finančních zdrojů hradí běžné potřeby své a své rodiny. Rovněž je třeba poukázat na okolnost, že tvrdí své dluhy vůči GE Money Bank, Zubr Přerov, CALLISTO, Provident, Proficredit, a Okresní správě sociálního zabezpečení, jejichž výši ovšem neosvědčil.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dovodil, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil nedostatek povinného advokátního zastoupení, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání proti usnesení z 22. 12. 2014 zastavil, aniž – obdobně jako Ústavní soud České republiky v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2480/12 – považoval za jakkoli účelné v tomto dílčím řízení dovolatele znovu upozorňovat na podmínku povinného advokátního zastoupení předchozí výzvou k odstranění jejího nedostatku. Vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení si totiž dovolatel musel být vědom, že nebylo-li vyhověno jeho žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, musí si ho zvolit sám, jinak bude dovolací řízení zastaveno.
Protože tímto rozhodnutím se řízení nekončí, rozhodne o nákladech řízení soud prvního stupně (odvolací soud).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. března 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu