ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2336.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2336/2017-595
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. R. , zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 633/4, proti žalované V. K. , zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 12/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č.j. 62 Co 322/2015-541, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.455 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. 12. 2016, č.j. 62 Co 322/2015-541, Městský soud v Praze změnil rozsudek ze dne 18. 9. 2012, č.j. 40 C 12/2006-284, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 – mimo jiné – uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 656.280 Kč, tak, že výši nákladů určil částkou 504.118 Kč, a žalované přiznal proti žalobci náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem (116.705 Kč).
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud žalované přiznal odměnu za řadu „tzv. doplnění vyjádření,“ tj. za úkony právní služby, které nebyly při bránění práva účelně vynaloženy; za takové úkony považuje rovněž účast na ohledání a náklady vzniklé žalované v odvolacím a dovolacím řízení. Uvedenou argumentací žalobce zpochybňuje hodnotící úvahu odvolacího soudu, na níž je rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů založeno, tedy posouzení toho, které úkony právní služby byly či nebyly při uplatňování nebo bránění práva účelně vynaloženy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že takovou úvahu může dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3663/2016, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015, a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014).
Účelnost jednotlivého úkonu právní služby je přitom posuzována podle konkrétních okolností každého případu a nelze tudíž očekávat (s ohledem na vymezení institutu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a poslání Nejvyššího soudu, smyslem jehož činnosti je sjednocovat aplikaci práva nižšími soudy), že účelnost jednotlivých úkonů právní služby vyúčtovaných právním zástupcem procesní strany bude předmětem dovolacího přezkumu, pokud tvrzená neúčelnost nevyplývá z argumentů, které zjevně postrádají racionální výklad.
Tak tomu v souzené věci není.
Z rozhodnutí odvolacího soudu o určení výše náhrady nákladů, které je řádně odůvodněno, vyplývá, že o zjevné nepřiměřenosti užitých kritérií účelnosti úkonů právní služby nemůže být řeč; o tom svědčí jeho závěr o neúčelnosti nákladů za sepis vyčíslení nákladů řízení, které žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce v průběhu řízení předkládala, stejně tak jako nepřiznání náhrady nákladů za v pořadí první dovolací řízení, neboť v něm neuspěl žádný z účastníků.
Na základě výše uvedeného proto Nejvyšší soud uzavírá, že námitky zpochybňující posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby nemohou založit přípustnost dovolání.
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu – v souvislosti s aplikací §150 o.s.ř. – nedostatečnost ve zjišťování jeho majetkových, osobních a sociálních poměrů, vymezuje vadu řízení, ke které dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 14. února 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu