ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2644.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2644/2017-591
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Š. J. , a b) F. J. , zastoupených JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem v Kladně, Vančurova 1548, proti žalovanému A. R. , s místem podnikání v Bratronicích, zastoupenému JUDr. Václavem Stieberem, advokátem se sídlem v Novém Strašecí, Čsl. armády 4, o 381.199 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 31/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, č.j. 19 Co 199/2016-563, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud zrušil rozsudek ze dne 10. 11. 2015, č.j. 12 C 31/2010-512, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému zaplatit žalobcům 130.900 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, co do částky 250.299 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§221 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). Důvody kasace byly nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů (§219a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu) a okolnost, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně neumožňuje bez provedení dalších důkazů meritorně rozhodnout (§219a odst. 2 občanského soudního řádu). Soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby v dalším řízení zjistil, jaké konkrétní práce žalovaný provedl ke dni odstoupení žalobců od smlouvy o dílo (15. 5. 2010), jakými vadami výsledek stavebních prací žalovaného k uvedenému dni trpěl a aby určil nejnižší náklady, které by žalobci museli v daném místě a čase vynaložit na zhotovení dokončené části stavby ke dni odstoupení od smlouvy s přihlédnutím k vadám, které stavba vykazovala.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Nesporným účastníci učinili, že 14. 3. 2007 uzavřeli smlouvu, jíž se žalovaný (zhotovitel) zavázal do 20. 5. 2008 rekonstruovat dům žalobců (objednatelů), a že žalobci dopisem z 15. 5. 2010 odstoupili od smlouvy „pro vady díla a odmítání plnění reklamací.“ Na tomto základě odvolací soud vyslovil předběžný (nikoliv závazný) právní názor, podle něhož by bylo možné – po doplnění dokazování a zjištění rozhodujících skutečností – odstoupení od smlouvy o dílo posuzovat podle §642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). V této souvislosti upozornil soud prvního stupně na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozdílu mezi důsledky odstoupení od smlouvy o dílo podle §642 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. (viz rozsudek ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, s právní větou: „Ustanovení §642 odst. 1 obč. zák. se pro posouzení výše bezdůvodného obohacení v případě odstoupení od smlouvy podle §642 odst. 2 obč. zák. neuplatní, neboť jde o situaci, kdy objednatel od smlouvy odstoupí bez udání důvodu, tj. i v případě, kdy zhotovitel plnil řádně a včas. Naopak, odstupuje-li objednatel od smlouvy podle §642 odst. 2 obč. zák., tj. pro neplnění smluvních povinností zhotovitelem, jde o kvalitativně nesouměřitelnou situaci, a proto nelze zhotoviteli přiznat plnění, které představuje poměrnou část ceny díla, a to s tím důsledkem, že pro vypořádání stran je třeba použít obecného ustanovení §457 a 458 obč. zák.“ ).
Protože skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci, tj. pro aplikaci příslušných právních norem, dosud nebyly v důkazním procesu postaveny najisto, nemůže obstát – ve smyslu způsobilosti založit přípustnost dovolání – námitka žalovaného, podle níž závěr odvolacího soudu o důsledcích odstoupení od smlouvy o dílo podle §642 odst. 2 obč. zák. vychází ze skutkového stavu, který charakteru daného ustanovení neodpovídá, neboť důvodem nedokončení stavby v dohodnutém termínu byly „hrubé nedostatky na straně objednatelů“ [absence pravomocného stavebního povolení, angažování jiné stavební firmy za trvání právního vztahu založeného smlouvou o dílo s žalovaným].
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu