ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2652.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2652/2017-116
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ESSOX s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera ev. Č. 52, identifikační číslo osoby 267 64 652, proti žalovanému M. T., zastoupenému Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, o zaplacení 36.222 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 244/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2017, č. j. 47 Co 309/2016-87, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2017, č. j. 47 Co 309/2016-87, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 1. 2017, č. j. 47 Co 309/2016-87, potvrdil rozsudek ze dne 16. 2. 2016, č. j. 17 C 244/2015-58, jímž Okresní soud v Hradci Králové uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 36.222 Kč spolu se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Je přesvědčen, že závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, že právo žalobkyně se promlčí v desetileté promlčecí době podle §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nekoresponduje s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v případě rozhodčího řízení vedeného na základě neplatné rozhodčí doložky nemá vydání rozhodčího nálezu za následek desetiletou promlčecí dobu (§408 odst. 1 obch. zák.). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. Zcela se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným (žalovaným) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť otázku promlčecí doby práva přiznaného rozhodčím nálezem na základě neplatné rozhodčí doložky, která byla rozhodující pro posouzení, zda je právo žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru promlčeno, vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel zpochybnil závěr odvolacího soudu, že nedošlo k promlčení žalobou uplatněného práva žalobkyně, neboť bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v rozhodčím řízení i za situace, kdy byla rozhodčí doložka sjednána neplatně, promlčuje se ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala běžet poprvé.
Smlouvu o spotřebitelském úvěru účastníci uzavřeli dne 6. 3. 2009, tedy za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění. Podle přechodného ustanovení §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí dosavadní právní předpisy.
V projednávané věci se žalobkyně žalobou ze dne 14. 8. 2015 domáhala zaplacení částky 36.222 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nesplnil povinnost úvěr řádně splácet, takže došlo dne 16. 12. 2009 k jeho zesplatnění. Podle sjednané rozhodčí doložky podala žalobkyně dne 14. 6. 2011 návrh na vydání rozhodčího nálezu; ten byl vydán 26. 9. 2011 a 23. 10. 2011 se stal vykonatelným. Exekuce, která byla vedena u Okresního soudu v Hradci Králové (pod sp. zn. 18 EXE 1038/2012) na podkladě návrhu žalobkyně ze dne 29. 11. 2011, pak byla zastavena (ve světle aktuální judikatorní praxe v oblasti rozhodčích doložek) dne 29. 5. 2014; rozhodnutí nabylo právní moci 19. 6. 2014. Dne 14. 8. 2015 podala žalobkyně žalobu v této věci. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, neboť neshledal důvodnou námitku žalovaného, že uplatněné právo je promlčeno. Uzavřel, že promlčecí doba v trvání čtyř let neuplynula, jelikož se v průběhu rozhodčího i exekučního řízení stavěla ve smyslu §403 odst. 2 obch. zák. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1616/2014 a Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 50/2014-62 nadto dovodil, že námitka promlčení je v daném případě zneužitím právního institutu promlčení. Odvolací soud sice přisvědčil soudu prvního stupně, že právo žalobkyně na zaplacení dlužné částky není promlčeno, odlišně od něho (a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1595/2002) však dospěl k závěru, že promlčení práva v dané věci je nutno poměřovat §408 odst. 1 obch. zák.; promlčecí doba k uplatnění práva je tudíž desetiletá a promlčení nastane nejdříve 28. 1. 2010, tedy deset let od splatnosti dluhu. Obiter dictum námitku promlčení vznesenou žalovaným neshledal v rozporu s dobrými mravy.
Podle ustanovení §397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.
Podle ustanovení §403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.
Podle ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
V usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. Uvedené závěry však nelze v nyní posuzovaném případě použít, neboť rozhodčí nález vydal rozhodce, aniž to bylo v jeho pravomoci (rozhodčí doložka byla neplatná); takové rozhodnutí nemůže založit žádné právní účinky (nepožívá stejné právní ochrany jako rozhodnutí bezvadné).
Závěr odvolacího soudu, že žalobou uplatněné právo se promlčuje v desetileté promlčecí době, je - s přihlédnutím ke shora uvedenému – nesprávný, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 o. s. ř.). Považuje přitom za vhodné upozornit na své rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, zabývající se otázkou promlčení práva věřitele z obchodněprávního vztahu, v němž vycházel z obdobného skutkového terénu, jaký je i v nyní posuzované věci - rozhodčí řízení bylo zahájeno před uplynutím obecné promlčecí doby, následně probíhalo vykonávací řízení na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem mimo rámec jeho pravomoci, které bylo z tohoto důvodu zastaveno. S otázkou promlčení se tam vypořádal s odkazem na svou již ustálenou rozhodovací praxi reprezentovanou rozsudky sp. zn. 23 ICdo 19/2015 a sp. zn. 29 ICdo 41/2014. Dovodil, že v duchu závěru, že ke stavení běhu promlčecí doby podle §403 obch. zák. dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, musí být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení) účastník méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, pokud byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení zahájeném návrhem na zrušení rozhodčího nálezu. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, Nejvyšší soud uzavřel, že ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. vyplývá, že podal-li žalobce - poté, co exekuce byla pravomocně zastavena - žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, bez zbytečného odkladu , k promlčení nedošlo. Tyto závěry jsou podpořeny judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1648/10).
Pro úplnost se také sluší uvést, že dovolatel se mýlí, dovozuje-li, že další jím nastolená otázka „ zda exekuce zahájená na základě neplatné rozhodčí doložky staví běh promlčecí lhůty “, nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Příkladmo lze uvést usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, nebo rozsudky ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017, či ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2017.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu