ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2917.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2917/2017-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E. Š. , zastoupené Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Dědinách 733/22, proti žalovanému J. A. , zastoupenému Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, o odvolání daru, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp zn. 3 C 93/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, č.j. 27 Co 460/2016-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. 8. 2016, č.j. 3 C 93/2015-131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 1. 2017, č.j. 3 C 93/2015-172, Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2.024.261,21 Kč, uložil jí zaplatit žalovanému na nákladech řízení 147.270 Kč a rozhodl o nákladech řízení státu.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Po právní stránce uzavřel, že ustanovení §2072 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) umožňuje revokovat darování za podmínek, že obdarovaný dárci ublíží (úmyslně nebo z hrubé nedbalosti) tak, že zjevně poruší dobré mravy. Z toho vyplývá, že předpokladem práva požadovat vrácení daru (mimo jiné) není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu lze kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů, a to se zřetelem na jeho značnou intenzitu a váhu nebo soustavnost. Jde o komplexní hodnocení tvrzeného závadného chování, zejména z hlediska objektivního. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu, případně vůči jemu blízké osobě, zachoval nevděčně, však samo o sobě k odvolání daru nestačí. „Závěr o patřičnosti revokace je nutno „objektivizovat“ testem dobrých mravů. Jejich porušení pak musí být „zjevné“ (evidentní), tedy určitého vyššího stupně závažnosti.“ Podle odvolacího soudu skutková zjištění v dané věci nenaplňují podmínky pro odvolání daru (peněžních prostředků ve výši 1.724.000 Kč).
Dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Protože soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a hodnocením důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, převzal odvolací soud skutkový stav a vyšel – zejména – z toho, že žalovaný (obdarovaný) žalobkyni (své matce) neublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy. Spolu se svým nesvéprávným bratrem vzal matku do svého rodinného domu, vytvořil jí zde standardní podmínky bydlení, za které neplatila, stal se bratrovým opatrovníkem a od jara 2014 o něj fakticky pečoval. Neshody účastníků byly důsledkem zhoršujícího se zdravotního stavu žalobkyně – organické poruchy osobnosti „co by predispozice (předzvěsti) demence a následně nastupující demence“ –, jenž měl vliv na její chování. Žalobkyně se sama rozhodla v září 2014 z domu odstěhovat, protože subjektivně vnímala soužití se žalovaným a jeho manželkou jako problematické.
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o nenaplnění předpokladů odvolání daru podle §2072 odst. 1 o.z. Vlastním hodnocením důkazů dovolatelka buduje skutkovou konstrukci, podle níž „se žalovaný soustavně a úmyslně choval … nevděčně, jednalo se o porušování dobrých mravů značné intenzity, které vyústilo ve výjezdy zdravotníků i policie, a to zejména urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, „špehováním“ v místnosti zanechanou kamerou i osobním nahráváním, neposkytnutím potřebných klidných prostor k bydlení atd.“ Uplatňuje-li v dovolání svou verzi skutku a na její podporu rekapituluje výpovědi svědků a sama hodnotí jejich věrohodnost, popřípadě pravost v řízení předložených listin, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Platí, že skutkový stav věci, k němuž soudy nižších stupňů dospěly hodnocením provedených důkazů (§132, §211 o.s.ř.), nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o.s.ř.). Lze shrnout, že žalobkyně se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a její právní námitky, byť je podpořila odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu