ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2961.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2961/2018-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně AREXSTAV s.r.o. , se sídlem v Jablunkově, Bukovecká 615, identifikační číslo 25898434, zastoupené Mgr. Eliškou Smelikovou, advokátkou se sídlem v Návsí 475, proti žalovanému M. B. , zastoupenému JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 53/6, o zaplacení 216.837 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 27/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. 71 Co 127/2017-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Chovance, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně (dále také „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní (§241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že je povinna uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Žalobkyně předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezila.
Žalobkyně v daném případě zřejmě vycházela ve svém dovolání z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Uvádí totiž, že „je dovolání přípustné (…), neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, tj. soudu prvního stupně ve věci samé.“ Ustanovení řešící tuto otázku občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 není od 1. 1. 2013 budována na kriteriu „změny“ rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena (opětovně, ale) jinak, pak je dovolání (s výjimkami podle §238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/2013). Pravděpodobně v důsledku domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalobkyně předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezila.
Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu