ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3171.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3171/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně A. F. , zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované Agentuře Global s.r.o. , se sídlem v Plzni, Barrandova 372/6, identifikační číslo 282 13 904, zastoupené Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, o 200.000 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 84/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 10 Co 426/2016-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.374 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Alta, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 7. 2016, č. j. 16 C 84/2015-168, jímž Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu, kterou žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 200.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od 1. 7. 2014 do zaplacení, a uložil žalobkyni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 135.460 Kč k rukám Mgr. Jana Alta, advokáta; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo kterou odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovou není otázka „ možnosti smluvního sjednání příplatkové povinnosti společníka do základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným “, kterou žalobkyně - coby otázku dosud dovolacím soudem neřešenou - nastoluje k dovolacímu přezkumu. Odvolací soud, který vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, totiž založil své rozhodnutí na tom, že žalobkyně v řízení neprokázala existenci půjčky (tedy to, že žalované poskytla žalovaný finanční obnos a žalovaná se zavázala jí ho vrátit). V napadeném rozhodnutí ozřejmil, že předchozí závazkové vztahy mezi žalovanou a jejími společníky jsou z hlediska právního posouzení věci (tvrzené půjčky) nevýznamné.
Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jeho „ postup je v příkrém rozporu se základními procesními pravidly mnohokrát judikovanými Nejvyšším soudem ČR“, nespecifikuje, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu, případně v jakém směru (při řešení jaké otázky procesního práva, na níž je rozhodnutí založeno) se odvolací soud podle jejího názoru při svém rozhodování odchýlil. Otázky formulované v bodě V. dovolání nejsou spojeny se žádným právním závěrem odvolacího soudu vyplývajícím z hmotného nebo procesního práva, na němž by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo. Žalobkyně je zakládá na vlastní verzi skutku a na vlastním hodnocení provedených důkazů, resp. reaguje jimi na vady skutkových zjištění, kterými podle ní napadené rozhodnutí trpí, a kritizuje vyhodnocení provedených důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti. Pomíjí přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bezcenná je výtka žalobkyně, že je nepřezkoumatelný rozsudek soudu prvního stupně, neboť dovolací řízení neslouží k přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud nepřípustným způsobem zhojil vady „nepřezkoumatelného“ rozhodnutí soudu prvního stupně, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. února 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu