ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4046.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4046/2017-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce A. B. , zastoupeného Mgr. Martinem Petrošem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 152/15, proti žalované RILA s. r. o. se sídlem Praha 1, Kamzíková 6/543, zastoupené JUDr. Petrem Niplem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 11, o 69.750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 25/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 54 Co 55/2017-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Petroše, advokáta se sídlem Praha 2, Americká 152/15.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2017, č. j. 54 Co 55/2017-225, potvrdil rozsudek ze dne 23. 9. 2016, č. j. 12 C 25/2013-184, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 69.750 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, změnil jej ve výroku o nákladech řízení co do přisouzené náhrady; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež žalobce navrhl odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu tohoto ustanovení.
V posuzované věci se žalovaná v dovolání k otázce, v čem shledává přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nijak nevymezuje. Zákonnému požadavku nedostála zjevně proto, že vycházela z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, jestliže přípustnost dovolání opírá o jeho ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a považuje dovoláním napadené rozhodnutí za zásadně právně významné. Opomíjí, že od 1. 1. 2013 již není přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založena na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je proto právně bezvýznamná argumentace, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Jelikož žalovaná nedostála požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 6. února 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu