ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4097.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4097/2016-456
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu Lidická 365, 366, 367, 368, 369, 370, 371, 372, 373, 374, Pardubice, se sídlem v Pardubicích, Lidická 365, identifikační číslo 25947559, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, proti žalovanému M. K. , s místem podnikání v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 267, zastoupenému JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova 401/8, o zaplacení částky 1.309.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 63/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2016, č. j. 26 Co 266/2015-425, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2015, č. j. 6 C 63/2012-381, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, a to co do částky 1.309.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2012 do zaplacení, ve zbylé části (ohledně částky 520.000,- Kč s příslušenstvím) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a v této části věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodnutí podle jeho názoru závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, případně měla být „věc posouzena jinak“.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přičemž se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Předpoklad přípustnosti dovolání nenaplňuje námitka žalobce, podle níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1316/2001.
Dovolací soud se ve zmíněném rozhodnutí zabýval a řešil otázku (částečné či úplné) neplatnosti smlouvy v případě nemožnosti plnění, přičemž uzavřel, že při částečné fyzické nemožnosti předmětu plnění se neplatnost právního úkonu týká jen postižené části. Rozhodující je pak posouzení, zda se důvod neplatnosti vztahuje pouze na část právního úkonu, přičemž jde o vadu právního úkonu, kterou lze oddělit od jeho ostatního obsahu, pak bude neplatnou od počátku jen tato část právního úkonu. V projednávané věci odvolací soud jako důvod neplatnosti celé písemné smlouvy ze dne 22. 4. 2008 shledal nemožný termín dokončení díla (ač se nejedná o podstatnou náležitost smlouvy), mimo to jako další vadu smlouvy shledal okolnost, že podpis žalovaného na poslední straně smlouvy nelze spojit se čtyřmi stranami předcházejícími, jež obsahují mimo jiné i prohlášení o prodloužené záruce na dílo, z čehož dovodil, že žalobce neprokázal své tvrzení, že mezi účastníky uzavřená smlouva o dílo ze dne 22. 4. 2008 obsahovala prohlášení žalovaného o prodloužené záruce stejně jako předchozí písemně uzavřená smlouva ze dne 30. 11. 2007. Z uvedeného dovodil, že účastníci dne 22. 4. 2008 uzavřeli pouze ústní smlouvu o dílo, která prohlášení o prodloužení záruky neobsahovala.
Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí na posouzení dovolatelem naznačené právní otázky týkající se platnosti celého právního úkonu nezávisí. Odvolací soud sice nejprve dovodil neplatnost (celé) smlouvy z důvodu, že strany sjednaly „nemožný termín dokončení díla“, ač pojem „termín dokončení díla“ nepřiléhavě ztotožnil s termínem „počáteční nemožnosti plnění“, nicméně dále své rozhodnutí založil na dalším (dovoláním nedotčeném) závěru, že v kopii předložené vyhotovení smlouvy ze dne 22. 4. 2008 nebylo opatřeno řádnými podpisy účastníků, přičemž její originál předložen nebyl. Jinak řečeno odvolací soud dovodil, že k uzavření smlouvy v písemné formě nedošlo, s tím, že účastníci uzavřeli toliko smlouvu v ústní podobě bez prohlášení žalovaného ohledně prodloužené záruky na dílo. Za této skutkové situace není pro posouzení žalobou uplatněného nároku (resp. jeho části, která je předmětem dovolacího přezkumu) dovolatelem předestřená právní otázka podstatná, neboť výlučně na jejím posouzení napadené rozhodnutí nezávisí.
Další předpoklad přípustnosti dovolání žalobce vymezil tak, že věc měla být posouzena jinak, čímž měl patrně na mysli, že napadené rozhodnutí záleželo na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dle jeho přesvědčení dovolacím soudem posouzena jinak, aniž by však takovou otázku hmotného práva – posuzováno podle celého obsahu dovolání – specifikoval. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobce v dovolání v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž - ačkoli ohlašuje – dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou konkrétní otázku hmotného práva ve smyslu §237 o. s. ř. (sporné řešení hmotněprávní otázky), která nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Není úkolem dovolacího soudu, aby (namísto aby tak učinil dovolatel) formuloval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s ustanovením §237 o. s. ř., tedy aby sám vymezoval konkrétní právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a nahrazoval tak splnění jeho procesní povinnosti.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostál, neboť dovolacímu soudu nepředkládá žádnou právní otázku, jež by mohla založit přípustnost dovolání. To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu