ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4318.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4318/2016-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Fincentrum Reality s.r.o. se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, IČO 02147769, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, proti žalované M. J. , zastoupené Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova 2902/26, o zaplacení částky 44.770,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 40/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co 52/2016-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.872,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vladimíra Koláře, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, č.j. 19 C 40/2015-85, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 44.770,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co 52/2016-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné, neboť má za to, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované jeho rozsudky ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4789/2009, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2572/2010, a ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3337/2011. Podle nich je ujednání o smluvní pokutě neplatné pouze v případě, je-li uzavřena toliko dvoustranná rezervační smlouva mezi zprostředkovatelem a zájemcem bez účasti prodávajícího. Přestože účastníky uzavřená smlouva splňovala veškeré náležitosti vyžadované dosavadní judikaturou dovolacího soudu pro její platnost, soudy obou stupňů posoudily ujednání o smluvní pokutě jako neplatné. Dále přípustnost dovolání dovozuje z přesvědčení, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Za takovou považuje otázku výkladu ustanovení §6 odst. 2 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné, neboť postrádá důvody přípustnosti, jde-li o část nároku na náhradu škody. Pokud by mezi účastníky uzavřená dohoda o zablokování převodu družstevního podílu měla být posouzena jako spotřebitelská, pak žalobkyni žádný nárok nevznikl, neboť žalovaná od smlouvy platně odstoupila, pokud by o spotřebitelskou smlouvu nešlo, pak by byla vyloučena přípustnost dovolání z důvodu, že požadované peněžité plnění nepřesahuje částku 50.000,- Kč. Z uvedených důvodů navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně jako zprostředkovatelka a žalovaná jako vlastnice družstevního podílu v bytovém družstvu uzavřely dne 9. 9. 2014 distančním způsobem zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž předmětem bylo obstarání příležitosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního podílu. Následně účastnice a M. B., jakožto zájemce, sjednali dne 30. 1. 2015 dohodu o zablokování prodeje družstevního podílu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně (zprostředkovatele) a prodávajícího rezervovat pro zájemce možnost uzavřít smlouvu o převodu družstevního podílu. Touto smlouvou se dále žalovaná a zájemce zavázali do určité doby, za podmínek v ní rámcově stanovených, uzavřít smlouvu o převodu družstevního podílu. Žalovaná dopisy ze dne 13. 2. 2014 od obou uvedených smluv odstoupila. Vzhledem k tomu, že tak učinila ještě před uplynutím lhůty, v níž měla splnit svůj závazek převést dotyčný družstevní podíl zájemci, odvolací soud dovodil, že žalobkyni nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty nesvědčí, neboť výkon práva (jímž platné odstoupení od smlouvy je) sankcionovat nelze. Ohledně požadavku na náhradu škody z důvodu, že žalovaná přes důvodné očekávání ukončila předsmluvní jednání o uzavření smlouvy se zájemcem, odvolací soud uzavřel, že odpovědnosti za škodu za ukončení předsmluvních jednání ve smyslu §1729 o. z. se může domáhat jen jednající strana, kterou v tomto případě byli M. B. a žalovaná, nikoliv žalobkyně jako zprostředkovatelka.
Odkazy žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4789/2009, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2572/2010, a ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3337/2011), s nimiž má být – podle jejího mínění – napadené rozhodnutí v rozporu při řešení otázky platnosti uzavřené smlouvy, jsou nepřípadné, otázku nastíněnou dovolatelkou nelze považovat za otázku, která může mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí na jejím vyřešení ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nezávisí. Žalobkyně se domáhala jednak smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti, a dále náhrady škody v podobě ušlého zisku, která jí měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná přes důvodné očekávání neuzavřela se zájemcem smlouvu o převodu družstevního podílu. Odvolací soud nedůvodnost požadavku na zaplacení smluvní pokuty založil na závěru, že žalovaná od obou smluv platně odstoupila ještě před tím, než jí vznikla povinnost splnit svůj závazek převést dotyčný družstevní podíl na zájemce, tudíž jí nemohla vzniknout povinnost k úhradě smluvní pokuty. Z uvedeného je zřejmé, že na otázce vymezené dovolatelkou, zda je ujednání o smluvní pokutě platné či nikoliv, rozhodnutí odvolacího soud nezávisí, a proto v této části není dovolání přípustné.
Námitkou, podle níž je žalobkyně přesvědčena, že žalovaná převedla družstevní podíl na některého ze zájemců, který se o prodeji dozvěděl prostřednictvím její činnosti, aniž by žalovaná žalobkyni zaplatila za poskytnuté služby odměnu, je uplatňována nová skutečnost, k níž dovolací soud přihlédnout nemůže (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Sluší se poznamenat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 ve spojení s §211 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka týkající se posouzení otázky, jaké jednání spadá pod ustanovení §8 nebo §6 odst. 2 o. z., kdy dovolatelka jednání žalované hodnotí jako „zjevně účelové“, resp. „nepoctivé a zneužívající práva“, pročež má za to, že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se otázkou „nepoctivosti jednání žalované“ nezabýval. Uvedené se týká závěrů odvolacího soudu ohledně posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody. Posouzení uvedené otázky jednání žalované dle úpravy §6 odst. 2 a §8 o. z. rovněž nelze považovat za otázku, na níž napadené rozhodnutí závisí. Odvolací soud totiž neopodstatněnost tohoto nároku (na náhradu škody) shledal v nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně pro jeho uplatnění, neboť tento nárok dle výslovného znění ustanovení §1729 o. z. přísluší straně jednající o smlouvě, kteroužto však žalobkyně nebyla, protože k uzavření smlouvy o převodu dotyčného družstevního podílu mělo dojít výlučně mezi žalovanou a zájemcem. Uvedený závěr týkající se otázky okruhu subjektů, jimž dotyčný nárok v souvislosti s porušením tzv. předsmluvních jednání přísluší, přitom podaným dovoláním zpochybněn nebyl. Argumentace, podle níž je třeba posoudit jednání žalované jako zjevně účelové či nepoctivé a zneužívající práva, se s uvedeným závěrem odvolacího soudu ohledně nedostatku věcné legitimace žalobkyně pro uplatnění tohoto nároku míjí, resp. se netýká otázky, na níž napadené rozhodnutí závisí, neboť odvolací soud na uvedené otázce své rozhodnutí nezaložil.
Žalobkyně výslovně napadla všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy i výrok o nákladech odvolacího řízení; ve vztahu k němu však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesla.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. března 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu