ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.443.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 443/2017-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Vraným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šmilovského 1264/5, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni - Doubravce, V Malé Doubravce 1242/27, o zaplacení 1.300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 44 C 97/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2016, č. j. 55 Co 349/2016-87, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2016, č. j. 55 Co 349/2016-87, potvrdil usnesení ze dne 4. 8. 2016, č. j. 44 C 97/2016-54, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl námitku místní nepříslušnosti, kterou vznesl žalovaný při druhém úkonu ve věci v podání z 30. 6. 2016 (doručeném soudu 1. 7. 2016).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce ve vyjádření k dovolání podrobně zdůvodnil, proč shledává dovolání žalovaného nepřípustným stejně jako nedůvodným, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl, případně zamítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolací soud předesílá, že se případy totožných účastníků řízení, v nichž byla k přezkumu předkládána právě otázka místní příslušnosti soudu, zabýval již ve svých usneseních ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 556/2017, a ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 839/2017, přičemž v prvně zmíněném případě žalovaný formuloval (jako „dovolacím soudem dosud neřešené“) shodné otázky jako v nyní posuzované věci, avšak dovolací soud se jimi nezabýval, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na nich nebylo založeno.
V posuzovaném případě vycházely soudy ze zjištění, že žalovaný při prvním úkonu ve věci v podání z 13. 4. 2016 (doručeném soudu 14. 4. 2016) soudu prvního stupně sdělil, že k datu zahájení řízení bydlel na adrese v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 s úmyslem zdržovat se zde trvale. Při druhém úkonu ve věci vznesl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 s odůvodněním, že předmět řízení vyplývá z dohody o spolupráci, která se týkala nabytí vlastnických práv k nemovitostem v katastrálním území v obvodu Okresního soudu v Berouně. Současně soudu sdělil, že ke dni podání žaloby měl celkem tři trvalá bydliště, z toho dvě v obvodu Okresního soudu v Berouně. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že řízení se netýká práva k nemovitosti a že žalovaný nevznesl námitku místní nepříslušnosti v prvním úkonu ve věci (viz §105 odst. 1 o. s. ř.), v němž naopak jako své bydliště, v němž má úmysl trvale se zdržovat, označil právě adresu v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. Protože žalovaný má vícero bydlišť, příslušelo žalobci právo volby, u kterého soudu žalobu podá.
Je sice zřejmé, že výrok usnesení odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení založen (současně) na otázkách, které žalovaný v dovolání formuluje, nejedná se však o otázky dovolacím soudem dosud neřešené.
Bydliště fyzické osoby ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. je určeno úmyslem fyzické osoby zdržovat se na určitém místě trvale, kdy fyzická osoba může mít takových bydlišť více (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, nebo ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015). Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (srov. §85 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), a žalobce si proto může vybrat, u kterého z těchto více místně příslušných soudů podá žalobu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.).
Soud je výlučně příslušným podle polohy nemovitosti (forum rei sitae; §88 písm. b/ o. s. ř.) tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 15/2017). Domáhá-li se žalobce v řízení zaplacení smluvní pokuty z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z „ Dohody o spolupráci Beroun “, netýká se řízení práv k nemovitostem (§88 písm. b/ o. s. ř.) ve smyslu shora uvedeného výkladu.
Z uvedeného je zřejmé, že závěry dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu k otázce určení místní příslušnosti obecného soudu. Sluší se zdůraznit, že z hlediska místní příslušnosti soudu byla v posuzovaném případě rozhodující již sama skutečnost, že žalovaný neuplatnil námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu ve věci (§105 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu