ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4769.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4769/2017-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Lenkou Hrdličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Údolní 53, proti žalované Z. B. , zastoupené Mgr. Karlem Prchalem, advokátem se sídlem Brno, Dřevařská 25, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 62/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2016, č. j. 13 Co 139/2016-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 13 Co 139/2016-181, potvrdil rozsudek ze dne 14. 3. 2016, č. j. 34 C 62/2015-157, ve výroku I., kterým Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí zde specifikovaných nemovitostí (výrok I.), změnil jej ve výrocích II. o nákladech řízení a odměně ustanovené zástupkyně žalobkyně (výroky II. a III.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.) a o odměně ustanovené zástupkyně za zastupování v odvolacím řízení (výrok V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalobkyně shora uvedený zákonný požadavek nesplňuje. Dovolatelka se omezila pouze na citaci ustanovení §237 o. s. ř., aniž by však jakkoli konkretizovala, který z předpokladů přípustnosti dovolání zde uvedených považuje za splněný.
Podání žalobkyně tak trpí vadou, kterou včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat; dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Ačkoliv výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobkyně, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť argumentace obsažená ve vyjádření nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. února 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu