ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4858.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4858/2017-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. D. , zastoupené JUDr. Michaelou Voseckou Klečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ječná 29, proti žalovaným 1) EDEN Královo Pole s.r.o. - v likvidaci , se sídlem v Brně, Bauerova 491/10, identifikační číslo osoby 26935678 (dříve EDEN PROPERTY s.r.o. ), zastoupené Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem v Brně, Bauerova 491/10, a 2) KOMFORT, a.s ., se sídlem v Brně, Křenová 478/72, identifikační číslo osoby 25524241, zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 72, o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 65/2015, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2017, č. j. 18 Co 25/2017-115, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 11. 2016, č. j. 108 C 65/2015-33, připustil, aby „do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila společnost KOMFORT, a.s., IČ 25524241, se sídlem Brno, Křenová 478/72“ (výrok I.), a dále připustil změnu žaloby „navrženou žalobkyní v podání ze dne 24. 10. 2016“ (výrok II).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 5. 2017, č. j. 18 Co 25/2017-115, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a odvolání druhé žalované proti výroku II. tohoto usnesení odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované například rozhodnutími ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005, a ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007. Prosazuje názor, že žalobkyně návrhem na přistoupení dalšího účastníka řízení (zde druhé žalované) obchází institut záměny účastníků řízení ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř., neboť první žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobou ze dne 2. 4. 2015 se žalobkyně jako kupující bytové jednotky nacházející se v domě č. p. 3049 v Brně po první žalované coby prodávající domáhala odstranění vad společných prostor domu, které se projevují zatékáním do jeho prvního podzemního podlaží (garáže). Podáním ze dne 2. 5. 2016 navrhla, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalované, a to společnost KOMFORT, a. s. Návrh odůvodnila tím, že ve smlouvě o budoucím převodu bytových jednotek, kterou dne 4. 4. 2007 uzavřela s první žalovanou, bylo sjednáno, že prodávající (první žalovaná) použije pro splnění svých závazků z této smlouvy třetích osob (subdodavatelů), a že práva ze záruky přecházejí na kupujícího (žalobkyni), která je oprávněna uplatnit je přímo u jednotlivých dodavatelů stavby; jedním z těchto dodavatelů, který odpovídá za vady díla, je KOMFORT, a.s. (druhá žalovaná). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že návrh žalobkyně je v souladu s §92 odst. 1 o. s. ř. a neodporuje zásadě ekonomie řízení. Nepřisvědčil druhé žalované, že žalobkyně zvoleným procesním postupem obchází institut záměny účastníků řízení. Původní žaloba neobsahuje tvrzení, jež by vylučovala pasivní věcnou legitimaci první žalované.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Nelze přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud se při rozhodování o připuštění vstupu druhé žalované do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. že nerespektoval závěry, které Nejvyšší soud dovodil ve svých rozhodnutích ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005, nebo ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007. Závěry dovozené v těchto rozhodnutích (o obcházení institutu záměny účastníků) totiž dovolatelka nevztahuje ke skutkovému stavu, z něhož vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (že žaloba neobsahuje údaje nasvědčující tomu, že první žalovaná není nositelkou povinností, jejich splnění je žalobou požadováno), nýbrž k vlastní skutkové verzi, kterou v dovolání procesně neregulérním způsobem prosazuje (že záměrem žalobkyně je vzít žalobu vůči původní žalované, která prokazatelně není ve věci pasivně legitimována, zpět poté, kdy soud povolí přistoupení další žalované do řízení).
Zbývající část argumentace, kterou žalovaná v dovolání uplatnila („ že z návrhu žalobkyně není zřejmé, čeho se vůči druhé žalované - dovolatelce - domáhá“ ), nesplňuje shora uvedený postulát dovolání. Žalovaná ve vztahu k této dovolací námitce řádným způsobem nevymezila přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť z dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle dovolatelky při svém rozhodování odchýlil. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu