ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5200.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5200/2016-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. O. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici, zastoupeného Mgr. Davidem Janusem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti žalovaným 1) M. F. a 2) L. F. , vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 Nc 4154/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 23 Co 91/2016-45, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 23 Co 91/2016-45, se v části výroku, jíž bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné třetiny, mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 2. 2016, č. j. 7 Nc 4154/2015-37, mění tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 2. 2016, č. j. 7 Nc 4154/2015-37, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho požadavek na ustanovení zástupce pro řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2016, č. j. 23 Co 91/2016-45, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné třetiny a rozhodl o tom, že se mu ustanovuje zástupce z řad advokátů (usnesením ze dne 2. 5. 2016, č. j. 7 Nc 4154/2015-50, mu Okresní soud v Kladně ustanovil zástupcem Mgr. Davida Januse, advokáta). Na rozdíl od soudu prvního stupně údaje uvedené v „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ ze dne 29. 9. 2015, podle nichž žalobce nemá žádný majetek větší hodnoty, je ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu končí 24. 7. 2018, není pracovně zařazen pro nedostatek pracovních příležitostí, a navíc má zdravotní omezení, vyhodnotil tak, že tyto okolnosti odůvodňují přiznat žalobci alespoň částečné osvobození od soudních poplatků. Bez bližšího odůvodnění pak přiznal žalobci osvobození v rozsahu 1/3.
Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti té části výroku, jíž mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků jen v rozsahu jedné třetiny, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování okolností, za nichž lze žadateli přiznat zcela osvobození od soudních poplatků. Prosazuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve zjevném rozporu se závěry, které Nejvyšší soud přijal v usneseních ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013. Podle nich totiž objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. Žalobce, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, má zdravotní omezení, které mu brání pracovat bez omezení, nemá žádný zdroj příjmů a ve výkonu trestu nemá možnost být pracovně zařazen, není schopen - i přes nízkou výši - soudní poplatek zaplatit. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl zrušení usnesení v dovoláním dotčené části a vrácení věci odvolacímu soudu.
Nutno předeslat, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal (zcela nebo z části) dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že v daném případě není dovolatel povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, nebylo potřeba o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení rozhodovat.
Nejvyšší soud dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno, které závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky předpokladů, za jejichž naplnění může soud účastníkovi přiznat zcela osvobození od soudních poplatků), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynují ani z obsahu spisu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §138 odst. 1 větu první o. s. ř. platí, že předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nelze přehlédnout východiska, k nimž dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3112/17, podle nichž „právo na přístup k soudu nesmí skončit za mřížemi věznice. … Odmítnutí osvobodit od soudního poplatku všechny osoby, které se dostaly do nepříznivých poměrů v důsledku trestné činnosti, by se materiálně rovnalo odnětí pravomoci soudů rozhodovat o celé množině občanskoprávních žalob takových osob.“
K rozvinutí uvedeného principu již dříve přispěla rozhodovací činnost Nejvyššího soudu, která dovodila, že při zkoumání poměrů účastníka je třeba mít na zřeteli, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží – jak dovodila judikatura soudů (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a z 26. 11. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněná pod č. 99/2013 a 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
V usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud mimo jiné dodal, že zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu; to je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků (srov. i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013).
Určujícím kritériem pro přiznání osvobození od soudního poplatku je tedy objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši; v takovém případě, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pouze tehdy, jestliže se jedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pro přiznání úplného osvobození od soudního poplatku ke shora uvedeným předpokladům přistupuje ještě další (kumulativní) podmínka v podobě existence „zvlášť závažných důvodů.“
Na základě zjištění odvolacího soudu, která byla určující i pro rozhodnutí dovolacího soudu, je nepochybné, že žalobce nemá objektivní možnost si s ohledem na své osobní, majetkové a výdělkové poměry obstarat finanční prostředky na úhradu soudního poplatku, jehož výši určil okresní soud po přiznaném osvobození v rozsahu 1/3 částkou 2.000,- Kč (usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 6. 2016, č. j. 7 C 36/2016-59, a ze dne 29. 6. 2016, č. j. 7 C 36/2016-70). Tyto zvlášť závažné důvody odůvodňují závěr, podle něhož jsou proto předpoklady, aby žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolateli se podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a jelikož dosavadní výsledky řízení umožňují o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu [ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.]
Rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a proto nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu