ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.708.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 708/2018-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců 1/ P. P. a 2/ K. P. , zastoupených JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem se sídlem Ostrava, Jana Ziky 1951/8, proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, identifikační číslo osoby 481 35 313, zastoupenému JUDr. Petrem Polednem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 212/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2016, č. j. 72 Co 203/2016-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2016, č. j. 72 Co 203/2016-140, potvrdil usnesení ze dne 9. 12. 2015, č. j. 65 C 212/2013-129, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správný postup soudu prvního stupně, který poté, co žalobci při jednání konaném dne 1. 12. 2015 vzali výslovně zpět žalobu a co žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil, zastavil řízení podle §96 odst. 1, 2 o. s. ř. Konstatoval, že v okamžiku zpětvzetí žaloby figuroval na straně žalované pouze jeden subjekt, a to Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky; předchozí návrh žalobců na přistoupení Raiffeisen stavební spořitelny a. s. coby dalšího subjektu na straně žalované soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 65 C 212/2013-81, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2015. Okolnost, že uvedené usnesení obsahovalo nesprávné poučení, že proti němu není odvolání přípustné, měla za následek pouze prodloužení lhůty pro podání odvolání, která činila tři měsíce ode dne jeho doručení (§204 odst. 2 věta druhá o. s. ř.); ta však uplynula marně. Z uvedených důvodů odvolací soud považoval za vyloučené pokračovat po zpětvzetí žaloby s jiným žalovaným, než kterého žalobci označili v žalobě. S odkazem na odbornou komentářovou literaturu a judikaturu dovolacího soudu vyjádřil názor, že účinky zpětvzetí žaloby (tj. jednostranného procesního úkonu účastníka řízení) nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, a to ani v případě, že k němu došlo v důsledku omluvitelného omylu.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci obsáhlé dovolání, v němž rekapitulují genezi tohoto případu. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), vylíčili však jen tak (posuzováno podle obsahu dovolání), že odvolací soud „popírá závěry“ rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011, při řešení otázky „procesního práva doplňovat rozhodující skutečnosti, obsahující další důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v průběhu již probíhajícího řízení“ (tj. že odvolací soud se odchýlil při řešení formulované otázky od jimi označeného rozhodnutí dovolacího soudu).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na vyřešení žalobci předestřené právní otázky nespočívá, a proto odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož se měl (podle jejich mínění) odvolací soud odchýlit, není způsobilý přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit. V odkazovaném rozhodnutí se totiž dovolací soud zabýval právní otázkou možnosti uplatnit v řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném před uplynutím lhůty podle §32 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 19/2012 Sb., po uplynutí této lhůty (další) důvody zrušení rozhodčího nálezu podle §31 citovaného zákona v rozhodování dovolacího soudu.
K výhradám žalobců proti jednotlivým usnesením soudu prvního stupně, považuje dovolací soud za vhodné uvést, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovoláním úspěšně napadnout. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.), opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy náklady, které vznikly žalovanému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu