ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.755.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 755/2018-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce M. K. , zastoupeného JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem Nové Město na Moravě, Brněnská 110, proti žalované BMK servis s. r. o. se sídlem Praha 5, Mahenova 164/2, identifikační číslo osoby 284 00 232, zastoupené JUDr. Michalem Steckerem, advokátem se sídlem Praha 3, U kněžské louky 2622/1, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 87/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 72 Co 163/2017-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2017, č. j. 72 Co 163/2017-265, potvrdil usnesení ze dne 7. 2. 2017, č. j. 15 C 87/2012-245, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 87/2012 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje. Spatřuje-li žalobce přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, přehlíží, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. nevymezuje. Požadavek žalobce, aby nastolená právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak, významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak. Poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v §237 o. s. ř. míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř. a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto kvalifikovanou vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které případně vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobce, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť obsah vyjádření nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. dubna 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu