ECLI:CZ:NS:2018:33.ND.302.2017.1
sp. zn. 33 Nd 302/2017-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) E. D. a b) R. D. , zastoupených JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, proti žalovanému E. Š. , o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 94/2015, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 94/2015, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Hodoníně.
Odůvodnění:
Žalobci jako podíloví spoluvlastnici domu v P., se žalobou podanou dne 5. 3. 2015 u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhají po žalovaném vyklizení bytu, neboť nájemní smlouva bytu byla sjednaná na dobu určitou, a to do 28. 2. 2015.
Podáním ze dne 7. 8. 2017 žalovaný navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hodoníně. U tohoto soudu jsou totiž vedena další řízení stejných účastníků (7 C 87/2016 a 5 C 177/2015), jež mají mít přímou souvislost s projednávanou žalobou na vyklizení bytu, a předešlo by se tím duplicitnímu dokazování. Dalším důvodem pro delegaci je jeho nepříznivý zdravotní stav, pro který se nemůže dostavit k procesnímu soudu v Praze. Pokud by jednání proběhlo u Okresního soudu v Hodoníně, mohl by se k jednání dostavit jeho příbuzný jako obecný zmocněnec. Tyto skutečnosti jsou v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení.
Žalobci s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. Poukázali na skutečnost, že se žalovaný snaží oddálit rozhodnutí soudu prvního stupně, protiprávně již dva a půl roku užívá sporný byt a déle než čtyři roky neplatí za jeho užívání nájemné ani za spojené služby. U Okresního soudu v Hodoníně probíhají řízení s odlišným předmětem řízení a k žádnému dokazování ve věcech zatím nedošlo. U Obvodního soudu pro Prahu 6 nemůže dojít k duplicitnímu dokazování, neboť jediným důkazem v řízení o vyklizení bytu je důkaz nájemní smlouvou. Nepříznivý zdravotní stav žalovaného nepovažují za podstatný důvod pro přikázání věci jinému soudu. Nic nebrání tomu, aby se zmocněnec žalovaného dostavil na jednání u místně příslušného soudu v Praze.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 6) a Okresnímu soudu v Hodoníně, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat [podle §88 písm. b) o. s. ř. - forum rei sitae ], je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Odůvodňuje-li žalovaný svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Hodoníně vedením dalších řízení u uvedeného soudu a svým zdravotním stavem, tak ani tyto skutečnosti nejsou dostatečným důvodem k průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle ustanovení §122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004).
Lze uzavřít, že okolnosti, pro něž žalovaný navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí; přihlédnout je třeba i k negativnímu stanovisku žalobců.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu