ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1018.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 1018/2018- 19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2018 o dovolání obviněného Z. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018 sp. zn. 5 To 19/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 6/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 7. 2016 sp. zn. 9 T 6/2014 uznal obviněného Z. P. vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 a zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním uvedeným v tomto rozsudku. Za to byl obviněnému podle §250b odst. 4 tr. zákona za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a. s. se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na jehož podkladě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2017 sp. zn. 5 To 78/2016 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku podle §211 odst. 6 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let.
Obviněný rozsudek soudu druhého stupně napadl dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 4 Tdo 1427/2017 podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Následně obviněný v předmětné věci podal ke Krajskému soudu v Hradci Králové návrh na povolení obnovy trestního řízení, který Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. 9 T 6/2014 podle §283 písm. d) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o zamítnutí návrhu obviněného na povolení obnovy trestního řízení podal obviněný stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2018 sp. zn. 5 To 19/2018 podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako opožděně podanou.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný Z. P. dovolání, v němž nejprve rekapituloval průběh předchozího řízení a znění vydaných rozhodnutí soudů a posléze vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný je přesvědčen, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud druhého stupně totiž nerespektoval správný výklad ustanovení §137 odst. 4 tr. ř., čímž došlo k porušení jeho práva na doručení opisu usnesení nalézacího soudu o zamítnutí jeho návrhu na povolení obnovy řízení, k jehož vydání dal podnět, dále k porušení práva na seznámení se s právní argumentací Krajského soudu v Hradci Králové, proti níž mohl směřovat své stížnostní důvody a námitky, se kterými se tak Vrchní soud v Praze jako soud stížnostní nikterak nevypořádal. Tím byla obviněnému odňata možnost reálně a efektivně ve své věci jednat před soudem. Důsledkem toho byla chybná aplikace ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. /správně zřejmě §148 odst. 1 písm. b) tr. ř./. Tímto porušením došlo též k negaci podstaty a smyslu ústavně zaručeného základního práva svědčícího obviněnému. Obviněný následně podrobněji rozvádí své úvahy týkající se počátku běhu lhůty k podání stížnosti proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy a na jejich podporu cituje z některých rozhodnutí Ústavního soudu.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018 sp. zn. 5 To 19/2018 zrušil a aby mu v souladu s §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.). Ten po rekapitulaci předchozího řízení včetně rozhodnutí soudů a obsahu podaného dovolání obviněného uvedl, že proti vydaným rozhodnutím ohledně návrhu na povolení obnovy řízení není dovolání přípustné, jelikož tato rozhodnutí nejsou uvedena v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., v němž je obsažen taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je dovolání přípustné. Navrhl proto, aby podané dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání i pro případ rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně však zjistil, že podané dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání především musí zkoumat, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Rozhodnutím ve věci samé pro účely dovolání se tudíž podle §265a odst. 2 tr. ř. rozumí výhradně:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání,
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Ze shora uvedeného taxativního výčtu je jasně patrné, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018 sp. zn. 5 To 19/2018, stejně jako jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. 9 T 6/2014, která byla vydána v řízení o návrhu obviněného na povolení obnovy řízení, nelze podřadit pod žádné z rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon připouští podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.
Nejvyšší soud proto v této věci nemohl postupovat jinak, než že podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněného Z. P. jako nepřípustné odmítl, aniž byl oprávněn ve věci postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 9. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu