ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.133.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 133/2018- 48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2018 o dovolání obviněného R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 8 To 326/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 5 T 2/2016, byl obviněný R. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) společně s již odsouzeným R. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem č. 4. tohoto rozsudku. Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil podle tohoto soudu tím, že:
společně s již odsouzeným R. K. v době od 18:30 hod. dne 19. 9. 2014 do 13:40 hod. dne 20. 9. 2014 v B. na ul. T. se přesně nezjištěným způsobem přes střešní okno domu, které bylo uzavřeno na mikroventilaci, vloupali do prostor kanceláře autopůjčovny CaravanPlan, s. r. o., IČ: 293 03 885, kde odcizili notebook zn. Dell, nezjištěného výrobního čísla a typu, navigaci zn. MIO MOV M410, mobilní telefon zn. Samsung Galaxy Chat, digitální fotoaparát zn. Sony, nezjištěného výrobního čísla a typu, šest technických průkazů od různých vozidel, po jednom kusu klíče od čtrnácti vozidel různých značek a po dvou kusech klíčů od čtyř vozidel různých značek, následně v uvedené době za užití klíčů, odcizených z kanceláře spol. CaravanPlan, s. r. o., z parkovacího místa v B. na ul. T. před domem odcizili osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia 1Z, r. v. 2009, barva šedá – metal, v současné hodnotě 267.000 Kč, a dále z parkovacího místa v B. na ul. D. odcizili osobní motorové vozidlo značky Škoda Superb 3T, barva černá – metal, v současné hodnotě 560.000 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti CaravanPlan, s. r. o., IČ: 293 03 885, škodu odcizením ve výši 853.510 Kč,
přičemž R. K. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 59/2008 ze dne 2. 10. 2008 odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odstavec 1 písmeno e), odstavec 2 trestního zákona číslo 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 301/2008 ze dne 18. 5. 2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 274/2009 ze dne 14. 7. 2009 odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, přičemž tento trest vykonal dne 26. 3. 2012.
Městský soud v Brně obviněnému za uvedený zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 91 T 19/2015, uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 91 T 19/2015, jakož i všechny další výroky na výrok o trestu obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále obviněnému uložil povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. společně a nerozdílně s již odsouzeným R. K. nahradit poškozenému CaravanPlan, s. r. o., IČ: 29303885, se sídlem Brněnská Pole 1822/4, Šlapanice, škodu ve výši 853.510 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 5 T 2/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 8 To 326/2017, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 8 To 326/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle obviněného se soud dopustil řady závažných pochybení, když opomenul hodnotit jeho výpověď, neprovedl ke zvolené právní kvalifikaci žádné důkazy, nesprávně hodnotil záznam kamerového systému a porušil zásadu bezprostřednosti při provádění a hodnocení důkazů, čímž porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zdůrazňuje, že otázka tzv. opomenutých důkazů může zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Následně uvádí, že výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 4. lze rozdělit na dva skutkové děje, když první spočívá ve vniknutí do kanceláře autopůjčovny CaravanPlan, s. r. o., a odcizení věcí v této kanceláři včetně klíčů k vozidlům, a druhý skutek spočívá v odcizení dvou vozidel za pomoci dříve odcizených klíčů. Namítá, že jednotlivé útoky z hlediska časového dělí tři hodiny, takže i kdyby se dopustil vniknutí do předmětné provozovny, tak si lze představit, že auta mohla odcizit jiná osoba, která mohla klíče získat např. koupí či nalezením. Ve vztahu k odcizení předmětných vozidel neprovedl soud žádný důkaz, ze kterého by bylo možno dovodit, že předmětná vozidla odcizil.
Ohledně vniknutí do uvedené provozovny poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně uvedl, že ve věci nevypovídal, což se nezakládá na pravdě. Soud druhého stupně sice toto pochybení připustil, ale uvedl, že to není podstatné. Uvedený soud konstatuje, že to bylo napraveno „citováním výpovědi obviněného z přípravného řízení“, což se ovšem u veřejného zasedání nestalo, když soud druhého stupně žádné dokazování neprováděl. Tímto postupem porušil soud druhého stupně zásadu bezprostřednosti, neboť hodnotil důkazy, které sám neprovedl, což je v rozporu s ustanovením §263 odst. 7 tr. ř. Ohledně záznamu kamerového systému připouští, že ten byl proveden jako důkaz před soudem prvního stupně, ovšem soud jeho obsah hodnotil v rozporu s jeho skutečným obsahem.
Protože soud druhého stupně nesjednal nápravu vadně zjištěného skutkového stavu, tak je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 8 To 326/2017 a obsahově navazující rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 5 T 2/2016 a uložil Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby byla věc přikázána jinému senátu Městského soudu v Brně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 1 NZO 1319/2017, nejprve odkazuje na důvody dovolání uplatněné obviněným. Konstatuje, že ve věci již jednou rozhodoval Nejvyšší soud, který původní pravomocné usnesení soudu druhého stupně a rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 Tdo 197/2017, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Výsledkem nového projednání věci je nyní napadené rozhodnutí soudu druhého stupně. Podle státního zástupce soudy nižších stupňů ovšem odstranily naznačené pochybení, v důsledku čehož je nyní přezkoumávané rozhodnutí soudu druhého stupně bezvadné.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil rovněž souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci je namítána druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, neboť soud druhého stupně zamítl podané odvolání obviněného, ačkoliv podle obviněného byl v předchozím řízení dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
V dané věci je třeba podotknout, že o věci již jednou rozhodoval Nejvyšší soud na základě dovolání podaného obviněnými M. M. a R. K., když podaná dovolání směřovala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 8 To 220/2016. O podaných dovoláních rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 Tdo 197/2017 tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 8 To 220/2016, kterým byla podle §256 tr. ř. zamítnuta podaná odvolání těchto obviněných a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 5 T 2/2016 ve vztahu k obviněnému M. M. v bodě 1, jakož i výrok o trestu a náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ve vztahu k obviněnému R. K. ve vztahu k bodu č. 4, jakož i výrok o trestu a náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 5 T 2/2016, i ohledně obviněného M. H. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc obviněných M. M. a R. K. a M. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a opomenutí jeho výpovědi z přípravného řízení a porušení zásady bezprostřednosti.
Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení §125 tr. ř., když je třeba konstatovat, že splnil pokyny Nejvyššího soudu a v řízení následujícím po zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 8 To 220/2016 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 5 T 2/2016, odstranil naznačené procesní vady. Následně své hodnotící úvahy řádně zdůvodnil, když rozvedl, na základě kterých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného skutkem pod bodem 4. rozsudku (viz str. 16 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak s úvahami soudu prvního stupně ztotožnil, když obviněný v rámci podaného odvolání v podstatě uplatnil stejnou argumentaci jako v rámci podaného dovolání. Soud druhého stupně své hodnotící úvahy rozvedl i z pohledu námitek obviněného, včetně argumentace týkající se skutečnosti zda obviněný v dané věci vypovídal či nikoliv (viz str. 14 usnesení soudu druhého stupně). Jak již bylo naznačeno, obviněný v rámci podaného dovolání uplatnil totožné argumenty jako před soudy nižších stupňů. Na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na shora naznačené závěry považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující. Obviněný namítá, že soud druhého stupně porušil zásadu bezprostřednosti zakotvenou v §2 odst. 12 tr. ř. Konkrétně porušení této zásady dovozuje ze skutečnosti, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, že obviněný využil svého práva nevypovídat, což neodpovídalo skutečnosti, když k věci vypovídal v rámci přípravného řízení. Obviněný dovozuje, že tímto postupem byly porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 38 odst. 2 Listiny. K uplatněné argumentaci lze uvést, že soud prvního stupně skutečně v rámci odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, že obviněný nevypovídal. Toto tvrzení je ovšem v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Z předloženého spisového materiálu totiž vyplývá, že obviněný skutečně u hlavního líčení využil svého práva nevypovídat, když ovšem v rámci přípravného řízení vypovídal. Soud prvního stupně si byl této skutečnosti vědom a výpověď obviněného z přípravného řízení přečetl postupem podle §207 odst. 2 tr. ř. u hlavního líčení konaného dne 25. 1. 2016 (viz č. l. 3023), přičemž obviněný a spoluobvinění měli možnost se k této výpovědi vyjádřit. Je nepochybné, že výpověď obviněného učiněná v přípravném řízení byla provedena jako důkaz v řízení před soudem prvního stupně. Následně soud prvního stupně po vrácení věci Nejvyšším soudem za souhlasu stran konstatoval obsah předchozích hlavních líčení postupem podle §219 odst. 3 tr. ř., tedy konstatoval, jaké důkazy byly provedeny před soudem prvního stupně v řízení před zrušením věci Nejvyšším soudem. Soud druhého stupně pak na podkladě odvolání obviněného výslovně uvedl, že soud prvního stupně učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění mající oporu v provedeném dokazování, byť připustil, že závěr soudu prvního stupně, že obviněný ve věci nevypovídal je nesprávný. V tomto směru výslovně zdůraznil, že výpověď obviněného učiněná v přípravném řízení byla před soudem prvního stupně provedena jako důkaz, když byla čtena postupem podle §207 odst. 2 tr. ř., přičemž dospěl k závěru, že soud prvního stupně se s obhajobou obviněného, kterou uplatnil v rámci své výpovědi fakticky vypořádal již při hodnocení obsahu dopisu založeného na č. l. 580, který zaslal obviněný spoluobviněnému R. K., když obhajoba obviněného odpovídá obsahu předmětného dopisu.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem soudu druhého stupně ztotožnil, když nelze pominout, že obviněný ve své výpovědi z přípravného řízení pouze stručně uvedl skutečnosti, které dále rozvedl v dopise na č. l. 580, takže fakticky soud prvního stupně obhajobu obviněného při hodnocení důkazů vzal v úvahu, když jeho výpověď v řízení před soudem byla provedena jako důkaz. Zde také nelze pominout skutečnost, že obviněný svoji obhajobu, kterou uplatnil v přípravném řízení i zopakoval v rámci svého vyjádření k důkazu spočívajícím v přehrání záznamu kamerového systému.
Pokud obviněný namítá, že soud druhého stupně hodnotí důkaz – výpověď obviněného z přípravného řízení – kterou fakticky neprovedl postupem podle §263 odst. 7 tr. ř. , tak je třeba zdůraznit, že v dané věci se nejednalo o situaci, že by výpověď obviněného nebyla v řízení před soudem prvního stupně provedena jako důkaz. Tato výpověď byla jako důkaz v řízení před soudem prvního stupně prokazatelně provedena, soud prvního stupně toliko tuto nehodnotil, když nesprávně uvedl, že obviněný ve věci nevypovídal. Za takové situace soud druhého stupně nemusel výpověď obviněného z přípravného řízení provést jako důkaz v rámci odvolacího řízení, neboť uvedený soud se neodchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06). Soud druhého stupně toliko v rámci odvolacího řízení reagoval na určité pochybení soudu prvního stupně, který v rámci hodnocení důkazů opomněl výslovně hodnotit výpověď obviněného z přípravného řízení, byť z dalších důkazů, které již hodnotil, je nepochybné, že podstata obhajoby obviněného tomuto soudu byla známa a při hodnocení důkazů ji vzal fakticky v úvahu (hodnocení dopisu založeného na č. l. 580). Proto námitce obviněného, že postupem soudu druhého stupně byl porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, nelze přisvědčit. Věc obviněného byla totiž projednána před soudem a obviněnému byla dána možnost se ke své výpovědi učiněné v přípravném řízení vyjádřit před soudem prvního stupně. V souvislosti s námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné obecně zdůraznit, že obsah předmětného dopisu a obhajobu obviněného a záznam kamerového systému je nezbytné hodnotit v kontextu dalších zjištěných skutečností, když o tom, že obsah předmětného dopisu neodpovídá provedeným důkazům, nakonec svědčí i skutečnost, že pachová stopa spoluobviněného R. K. byla nalezena v objektu firmy Caravan Plus, s. r. o. Proto nemohlo být námitkám obviněného přisvědčeno.
K argumentaci obviněného týkající se rozdělení jeho jednání na dva samostatné skutky z hlediska časového je třeba uvést, že se rovněž nejedná o hmotněprávní námitku a proto tato námitka nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod. Při formulování této argumentace totiž obviněný vychází z jiného skutkového stavu věci, než jaký měly za prokázány soudy nižších stupňů.
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovení §265b tr. ř. upravenující dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová