ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.153.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 153/2018 -43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 o dovolání obviněného V. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 3 To 61/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 10/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 42 T 10/2016, byl obviněný V. H. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný V. H. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl uložen obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárním orgánu a být společníkem u všech forem obchodních společností a v zákazu podnikání s registrací plátce DPH na dobu 7 let.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 42 T 10/2016, podali obviněný V. H. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 3 To 61/2017, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný V. H. byl uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v průběhu roku 2011 a 2012 v úmyslu neoprávněně vylákat výhodu na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vytvořil účelové řetězce firem, plátců DPH, v rámci kterých zorganizoval a řídil spekulativní nákupy a prodeje DVD nosičů neznámého původu obsahující soubory volně šiřitelných programů a dat s nadhodnocenými cenami, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo vylákat nadměrný odpočet DPH u posledního článku řetězce, tj. společnosti, která na základě přijatých faktur v daňovém přiznání k DPH za příslušné zdaňovací období uplatnila nárok na nadměrný odpočet DPH a zároveň vykázala prodej zboží - vývoz zboží mimo EU pro odběratele společnost Always in Time LLC, 6538 Collins Av. 286, Miami Beach, Florida 33141 (USA) (dále jen Always in Time LLC), který je osvobozen od DPH, ačkoliv věděl, že zboží je úmyslně nadhodnoceno a Always in Time LLC nebude fakticky nikdy odebráno ani zaplaceno, přičemž další společnosti zařazené do řetězce žádnou hospodářskou činnost nerealizovaly a jejich úlohou bylo pouze svou zdánlivou obchodní činností zastřít páchání daňového podvodu,
následně sjednával nákupy a prodeje nadhodnoceného zboží v rámci níže uvedených řetězců společností, přičemž dle závěru Celně technické laboratoře byla hodnota jednoho DVD cca 10,- Kč, neboť se jednalo volně šiřitelné soubory her, běžně dostupné na internetu, kdy sám určoval cenu zboží, místo nakládky a vykládky zboží, předával informace a vystavoval účetní doklady, případně zadával pokyny k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a prováděl platby prostřednictvím internetového bankovnictví, případně dával pokyny k provedení následných plateb tak, aby částečně korespondovaly s formálně realizovanými obchody, neboť k zaplacení kupní ceny za všechny dodané DVD nosiče nikdy nedošlo, k čemuž využil účty zřízené pro jednotlivé společnosti u OTP Banka Slovensko, a.s., Fio Banky, a.s. a Československé obchodní banky, a.s. (dále jen ČSOB), které zástupci společností založili dle jeho pokynů, když ihned po založení účtů mu ve většině případů předali přístupové kódy k elektronickému bankovnictví k účtům, V. H. následně provedl bezhotovostní dispozice s peněžními prostředky na účtech, které měly vzbuzovat dojem řádného zaplacení kupní ceny zahraničním odběratelem i mezi jednotlivými články v řetězci, ačkoliv na účet Always in Time LLC peněžní prostředky prostřednictvím spřízněných společností nejdříve sám převedl, zboží pak bylo převáženo v rámci ČR buď obviněným nebo na základě jeho pokynů, tak aby jeho pohyb částečně korespondoval s formálně realizovanými obchody, přepravu zboží do zahraničí zajišťoval a organizoval obviněný, tak aby odpovídala vystaveným nadhodnoceným fakturám pro Always in Time LLC, kdy příjemcem zboží byla společnost Straight Line General Trading LLC, P. O. BOX 27312 Dubai, Spojené arabské emiráty, odkud bylo stejné zboží následně dovezeno zpět do ČR společnosti REDING s.r.o., kterou ovládal obžalovaný,
takto za účelem provozování spekulativní obchodní činnosti vytvořil řetězec společností ve složení:
I.
S.C.T. s.r.o., IČ: 257 47 207, se sídlem Adamovská 1064, Praha 4, (dále jen S.C.T.) REXPO, s.r.o., IČ: 610 61 204, se sídlem Tržiště 372/1, Praha 1 (dále jen REXPO) Jupí, a.s., IČ: 250 81 098, se sídlem Nový Knín, Malá Lečice 52 (dále jen Jupí) Darbet s.r.o., IČ: 248 46 147, se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1 (dále jen Darbet) Always in Time LLC,
k čemuž sjednal jednatele jednotlivých společností V. N., jednatele S.C.T., J. S., jednatele REXPO, společnost Jupí zastupoval V. H. sám, J. L., jednatelku Darbet. v době od 13.5.2011 do 22.9.2011 a B. R., jednatele Darbet v době od 22.9.2011 do 11.6.2013, kteří do obchodu s DVD nosiči zapojili společnosti na základě žádosti V. H. s tím, že společnost provede nákup a prodej zboží se ziskem, bez vědomí následných kroků vedoucích k zastření neoprávněného vylákání nadměrného odpočtu DPH,
kdy ve společnosti Darbet, jako posledním článku řetězce, na základě pokynů V. H. uskutečnil obchody s DVD nosiči M. K., zástupce společnosti dle plné moci udělené jednatelkou společnosti J. L., které následně zahrnul do daňových přiznání k DPH, která sám sestavil a podepsal nebo předal k podpisu jednatelce, kde společnost Darbet uplatnila nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění na základě přijatých faktur od dodavatele společnosti Jupí a následně vykázala prodej zboží jako vývoz mimo území EU, a to:
1) v přiznání k DPH za zdaňovací období května 2011 bez vyznačení osoby oprávněné k podpisu s podpisem jednatelky J. L., podaném dne 24.6.2011 u Finančního úřadu pro Prahu 1, Štěpánská 28, 112 33 Praha 1 (dále jen FÚ Praha 1) uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 3.942.033,-Kč (při DPH na vstupu 4.431.833,-Kč a DPH na výstupu 489.800,-Kč), a to na základě přijatých faktur od společnosti Jupí, vystavených blíže neustanovenou osobou,
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| Základ daně
| Daň 20%
| Celkem Kč
|
| 1
| 27. 5. 2011
| 7110007
| 3 176 000,00
| 635 200,00
| 3 811 200,00
|
| 2
| 27. 5 .2011
| 7110008
| 1 978 500,00
| 395 700,00
| 2 374 200,00
|
| 3
| 30. 5. 2011
| 7110009
| 3 565 800,00
| 713 160,00
| 4 278 960,00
|
| 4
| 30. 5. 2011
| 7110010
| 3 192 000,00
| 638 400,00
| 3 830 400,00
|
| 5
| 31. 5. 2011
| 7110012
| 5 179 200,00
| 1 035 840,00
| 6 215 040,00
|
| 6
| 31. 5. 2011
| 7110013
| 2 753 800,00
| 550 760,00
| 3 304 560,00
|
| | Celkem
| | 19 845 300,00
| 3 969 060,00
| 23 814 360,00
|
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 3.942.033,-Kč a zkrátil DPH v částce 27.027,-Kč,
2) v přiznání k DPH za zdaňovací období června 2011 , bez vyznačení osoby oprávněné k podpisu s nečitelným podpisem, podaném dne 28.7.2011 u FÚ Praha 1, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 3.915.837,-Kč (při DPH na vstupu 4.923.837,-Kč a DPH na výstupu 1.008.000,-Kč), a to na základě přijatých faktur od společnosti Jupí, vystavených blíže neustanovenou osobou,
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| Základ daně
| Daň 20%
| Celkem Kč
|
| 1
| 15. 6. 2011
| 7110018
| 2 772 000,00
| 554 400,00
| 3 326 400,00
|
| 2
| 20. 6. 2011
| 7110019
| 3 168 000,00
| 633 600,00
| 3 801 600,00
|
| 3
| 20. 6. 2011
| 7110020
| 1 990 000,00
| 398 000,00
| 2 388 000,00
|
| 4
| 22. 6. 2011
| 7110021
| 2 376 000,00
| 475 200,00
| 2 851 200,00
|
| 5
| 22. 6. 2011
| 7110022
| 2 786 000,00
| 557 200,00
| 3 343 200,00
|
| 6
| 23. 6. 2011
| 7110023
| 3 184 000,00
| 636 800,00
| 3 820 800,00
|
| 7
| 24. 6. 2011
| 7110026
| 1 584 000,00
| 316 800,00
| 1 900 800,00
|
| 8
| 24. 6. 2011
| 7110027
| 1 990 000,00
| 398 000,00
| 2 388 000,00
|
| | Celkem
| | 19 850 000,00
| 3 970 000,00
| 23 820 000,00
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele společnost Always in Time LLC:
FV/2011008 ze dne 24. 6. 2011, na částku 44 273 460,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 3.915.837,-Kč a zkrátil DPH v částce 54.163,-Kč,
3) v přiznání k DPH za zdaňovací období července 2011 bez vyznačení osoby oprávněné k podpisu s nečitelným podpisem, podaném dne 25.8.2011 u FÚ Praha 1, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 2.385.491,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti Jupí, vystavených blíže neustanovenou osobou,
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| Základ daně
| Daň 20%
| Celkem Kč
|
| 1
| 8. 7. 2011
| 7110028
| 3 176 000,00
| 635 200,00
| 3 811 200,00
|
| 2
| 15. 7. 2011
| 7110029
| 2 779 000,00
| 555 800,00
| 3 334 800,00
|
| 3
| 22. 7. 2011
| 7110030
| 3 573 000,00
| 714 600,00
| 4 287 600,00
|
| 4
| 27. 7. 2011
| 7110031
| 2 382 000,00
| 476 400,00
| 2 858 400,00
|
| | Celkem
| |
11 910 000,00
|
2 382 000,00
|
14 292 000,00
|
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 2.382.000,-Kč,
4) v přiznání k DPH za zdaňovací období srpna 2011 bez vyznačení osoby oprávněné k podpisu s nečitelným podpisem, podaném dne 25.8.2011 u FÚ Praha 1, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 2.765.665,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti Jupí, vystavených blíže neustanovenou osobou,
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
Dodavatele
| Základ daně
| Daň 20%
| Celkem Kč
|
| 1
| 4. 8. 2011
| 7110032
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 2
| 5. 8. 2011
| 7110033
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 3
| 8. 8. 2011
| 7110034
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 4
| 9. 8. 2011
| 7110035
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 5
| 10. 8. 2011
| 7110036
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 6
| 12. 8. 2011
| 7110037
| 1 185 000,00
| 237 000,00
| 1 422 000,00
|
| 7
| 15. 8. 2011
| 7110038
| 1 580 000,00
| 316 000,00
| 1 896 000,00
|
| 8
| 16. 8. 2011
| 7110039
| 1 185 000,00
| 237 000,00
| 1 422 000,00
|
| 9
| 17. 8. 2011
| 7110040
| 790 000,00
| 158 000,00
| 948 000,00
|
| 10
| 18. 8. 2011
| 7110041
| 1 185 000,00
| 237 000,00
| 1 422 000,00
|
| 11
| 19. 8. 2011
| 7110042
| 1 185 000,00
| 237 000,00
| 1 422 000,00
|
| 12
| 22. 8. 2011
| 7110043
| 1 580 000,00
| 316 000,00
| 1 896 000,00
|
| 13
| 23. 8. 2011
| 7110044
| 1 185 000,00
| 237 000,00
| 1 422 000,00
|
| | Celkem
| | 13 825 000,00
| 2 765 000,00
| 16 590 000,00
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele společnost Always in Time LLC:
FV 2011020 ze dne 29. 8. 2011, na částku 28 787 382,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 2.765.000,-Kč,
tedy v úmyslu vylákat nadměrný odpočet DPH na základě uvedených faktur byla společností Darbet neoprávněně uplatněna daňová výhoda na DPH a požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v celkové výši 13.004.870,-Kč a DPH byla zkrácena v celkové výši 81.190,-Kč, kdy k vyplacení požadovaných nadměrných odpočtů DPH ze strany FÚ Praha 1 nedošlo, přičemž vše organizoval a řídil V. H.,
II.
TIMFORD s.r.o., IČ: 241 72 031, se sídlem Prokopská 394, Příbram (dále jen TIMFORD) BRENTVEST s.r.o., IČ: 241 69 129, se sídlem Hybernská 1009/24, Praha 1 (dále jen BRENTVEST) SALFELD s.r.o., IČ: 241 72 014, se sídlem Prokopská 394, Příbram (dále jen SALFELD) Always in Time LLC,
a
TIMFORD CORBETTE s.r.o., IČ: 241 62 477, se sídlem Kubánské nám. 1391/11, Praha 10 (dále jen CORBETTE) SALFELD Always in Time LLC,
k čemuž sjednal jednatele jednotlivých společností I. H., jednatelku společnosti TIMFORD, A. K., jednatelku společnosti BRENTVEST, J. S., jednatele společnosti CORBETTE, B. R., jednatele společnosti SALFELD, kteří do obchodu s DVD nosiči zapojili své společnosti na základě žádosti V. H. s tím, že společnost provede nákup a prodej zboží se ziskem, bez vědomí následných kroků vedoucích k zastření neoprávněného vylákání nadměrného odpočtu DPH,
kdy ve společnosti SALFELD, jako posledním článku řetězce, bez vědomí jednatele společnosti B. R., uskutečnil V. H. obchody s DVD nosiči, které následně zahrnul do daňových přiznání k DPH, která předložil k podpisu jednateli společnosti, kde společnost SALFELD uplatnila nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění na základě přijatých faktur od dodavatelů společností BRENTVEST a CORBETTE, následně vykázala prodej zboží jako vývoz mimo území EU, a to:
1) v přiznání k DPH za zdaňovací období října 2011 s podpisem jednatele B. R., podaném dne 28.11.2011 u Finančního úřadu v Příbrami, Čs. armády 175, 261 34 Příbram (dále jen FÚ Příbram), uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 912.806,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to nárok na základě přijatých faktur od společností:
a) BRENTVEST , vystavených blíže neustanovenou osobou
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| ZD
| DPH 20%
| Celkem
|
| 1
| 27. 10. 2011
| 20110001
| 1 035 907,60
| 207 181,52
| 1 243 089,12
|
| 2
| 31. 10. 2011
| 20110002
| 1 182 464,00
| 236 492,80
| 1 418 956,80
|
| | Celkem
| | 2 218 371,60
| 443 674,32
| 2 662 045,92
|
b) CORBETTE , vystavených blíže neustanovenou osobou
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| ZD
| DPH 20%
| Celkem
|
| 1
| 27. 10. 2011
| 11001
| 1 242 493,20
| 248 498,64
| 1 490 991,84
|
| 2
| 31. 10. 2011
| 11002
| 1 103 104,00
| 220 620,80
| 1 323 724,80
|
| | Celkem
| | 2 345 597,20
| 469 119,44
| 2 814 716,64
|
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 912.793,76 Kč,
2) v přiznání k DPH za zdaňovací období listopadu 2011 s podpisem jednatele B. R., podaném dne 27.12.2011 u FÚ Příbram, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 1.909.572,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to nárok na odpočet DPH na základě přijatých faktur od společností:
a) BRENTVEST , vystavených blíže neustanovenou osobou
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| ZD
| DPH 20%
| Celkem
|
| 1
| 8. 11. 2011
| 20110003
| 1 379 841,66
| 275 968,44
| 1 655 809,99
|
| 2
| 15. 11. 2011
| 20110004
| 1 255 514,40
| 251 102,88
| 1 506 617,28
|
| 3
| 22. 11. 2011
| 20110005
| 1 086 425,48
| 217 285,18
| 1 303 710,58
|
| 4
| 29. 11. 2011
| 20110006
| 777 693,00
| 155 538,60
| 933 231,60
|
| | Celkem
| | 4 499 474,54
| 899 895,10
| 5 399 369,45
|
b) CORBETTE , vystavených blíže neustanovenou osobou
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| ZD
| DPH 20%
| Celkem
|
| 1
| 8. 11. 2011
| 11003
| 709 935,00
| 141 987,00
| 851 922,00
|
| 2
| 15. 11. 2011
| 11004
| 872 056,80
| 174 411,36
| 1 046 468,16
|
| 3
| 22. 11. 2011
| 11005
| 1 006 147,80
| 201 229,56
| 1 207 377,36
|
| 4
| 28. 11. 2011
| 11006
| 1 307 070,00
| 261 414,00
| 1 568 484,00
|
| 5
| 30. 11. 2011
| 11007
| 1 142 438,40
| 228 487,68
| 1 370 926,08
|
| | Celkem
| | 5 037 648,00
| 1 007 529,60
| 6 045 177,60
|
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 1.907.424,70 Kč,
3) v přiznání k DPH za zdaňovací období prosince 2011 s podpisem jednatele B. R., podaném dne 26.11.2012 u FÚ Příbram, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 2.991.143,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti BRENTVEST, vystavených blíže neustanovenou osobou
| Poř. č.
| DUZP
| Číslo faktury
dodavatele
| ZD
| DPH 20%
| Celkem
|
| 7
| 2. 12. 2011
| 20110007
| 4 536 000,00
| 907 200,00
| 5 443 200,00
|
| 8
| 3. 12. 2011
| 20110008
| 3 608 640,00
| 721 728,00
| 4 330 368,00
|
| 9
| 6. 12. 2011
| 20110009
| 2 826 320,00
| 565 264,00
| 3 391 584,00
|
| 10
| 7. 12. 2011
| 20110010
| 3 974 880,00
| 794 976,00
| 4 769 856,00
|
| | Celkem
| | 14 945 840,00
| 2 989 168,00
| 17 935 008,00
|
a zároveň vykázala vývoz zboží v celkové výši 30 903 017,- Kč mimo území EU na základě faktur vystavených pro odběratele společnost Always in Time LLC :
č. 511 001 ze dne 5. 12. 2011 na částku 4 852 020,- Kč
č. 511 002 ze dne 6. 12. 2011 na částku 10 275 692,- Kč
č. 511 003 ze dne 7. 12. 2011 na částku 6 251 310,- Kč
č. 511 004 ze dne 7. 12. 2011 na částku 9 523 995,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 2.989.168,- Kč,
tedy v úmyslu vylákat nadměrný odpočet na DPH na základě uvedených faktur byla společností SALFELD neoprávněně uplatněna daňová výhoda na DPH v celkové výši 5.809.388,- Kč , kdy k vyplacení požadovaných nadměrných odpočtů DPH ze strany FÚ Příbram nedošlo, přičemž vše organizoval a řídil V. H.,
III.
Jupí PRAGOVIA s.r.o., IČ: 243 12 991, se sídlem Domažlická 1256/1, Praha 3 (dále jen PRAGOVIA) Primatix s.r.o. (v obchodním rejstříku uvedeno LP Limits s.r.o. – údajně chyba v obchodním rejstříku, změna obchodní firmy až v roce 2014), IČ: 243 18 191, se sídlem Olšanská 54/3, Praha 3 (dále jen PRIMATIX) Always in Time LLC,
k čemuž sjednal jednatele jednotlivých společností, J. S., jednatele společnosti Pragovia , P. S., jednatele společnosti Primatix , společnost Jupí, zastupoval V. H. sám, kteří do obchodu s DVD nosiči zapojili společnosti na základě žádosti V. H. s tím, že společnost provede nákup a prodej zboží se ziskem, bez vědomí následných kroků vedoucích k zastření neoprávněného vylákání nadměrného odpočtu DPH,
kdy ve společnosti Primatix , jako posledním článku řetězce, na základě pokynů V. H., obchody s DVD nosiči, jakož i související platby za nákup zboží, uskutečnil jednatel společnosti P. S., faktury následně zahrnul do daňových přiznání k DPH, která sám sestavil a podepsal, kde společnost Primatix uplatnila nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění na základě přijatých faktur od dodavatele společnosti Pragovia a následně vykázala prodej zboží jako vývoz mimo území EU, a to:
1) v přiznání k DPH za zdaňovací období července 2012 , jako oprávněná osoba uveden P. S., podaném dne 17.8.2012 u Finančního úřadu pro Prahu 3, Drahobejlova 48, Praha 9 (dále jen FÚ Praha 3), uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 918.497,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti Pragovia vystavených blíže neustanovenou osobou,
|
Poř. č.
|
DUZP
|
Ev. č. faktury
|
Základ daně
|
Daň 20%
|
Celkem
|
|
1
|
17. 7. 2012
|
2012/002
| 2 371 824,00
| 474 364,80
| 2 846 188,80
|
|
2
|
18. 7. 2012
|
2012/001
| 2 070 432,00
| 414 086,40
| 2 484 518,40
|
|
3
|
18. 7. 2012
|
2012/003
| 147 888,00
| 29 577,60
| 177 465,60
|
| |
Celkem
|
| 4 590 144,00
| 918 028,80
| 5 508 172,80
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele spol. Always in Time LLC:
č. 3110001 ze dne 20. 7. 2012 na částku 5 177 925,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 918.028,80 Kč,
2) v přiznání k DPH za zdaňovací období srpna 2012 , jako oprávněná osoba uveden P. S., podaném dne 25.9.2012 u FÚ Praha 3, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 970.446,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti Pragovia vystavených blíže neustanovenou osobou,
|
Poř. č.
|
DUZP
|
Ev. č. faktury
|
Základ daně
|
Daň 20%
|
Celkem
|
|
1
|
8. 8. 2012
|
2012/005
| 2 061 423,00
| 412 284,60
| 2 473 707,60
|
|
2
|
9. 8. 2012
|
2012/006
| 2 205 596,25
| 441 119,25
| 2 646 715,50
|
|
3
|
21. 8. 2012
|
2012/007
| 579 852,00
| 115 970,40
| 695 822,40
|
| |
Celkem
|
| 4 846 871,25
| 969 374,25
| 5 816 245,50
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele spol. Always in Time LLC:
č. 3110002 ze dne 15. 8. 2012 na částku 5 055 413,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 969.374,25 Kč,
3) v přiznání k DPH za zdaňovací období září 2012 , jako oprávněná osoba uveden P. S., podaném dne 19.10.2012 u Finančního úřadu pro Prahu 4, doručeném dne 23.10.2012 FÚ Praha 3, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 992.493,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na základě přijatých faktur od společnosti Pragovia, vystavených blíže neustanovenou osobou,
|
Poř. č.
|
DUZP
|
Ev. č. faktury
|
Základ daně
|
Daň 20%
|
Celkem
|
|
1
|
3. 9. 2012
|
2012/015
| 4 951 615,50
| 990 323,10
| 5 941 938,60
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele spol. Always in Time LLC:
č. 3110003 ze dne 6. 9. 2012 na částku 5 669 798,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 990.323,10 Kč,
4) v přiznání k DPH za zdaňovací období listopadu 2012 , jako oprávněná osoba uveden P. S., podaném dne 17.12.2012 u Finančního úřadu pro Prahu 8, doručeném dne 19.12.2012 FÚ Praha 3, uplatnila požadavek na vyplacení nadměrného odpočtu DPH v částce 974.543,-Kč (při nulové DPH na výstupu), a to na odpočet DPH na základě přijatých faktur od společnosti Pragovia vystavených blíže neustanovenou osobou,
|
Poř. č.
|
DUZP
|
Ev. č. faktury
|
Základ daně
|
Daň 20%
|
Celkem
|
|
1
|
26. 11. 2012
|
2012/020
| 4 870 854,00
| 974 170,80
| 5 845 024,80
|
a zároveň vykázala vývoz zboží mimo území EU na základě faktury vystavené pro odběratele spol. Always in Time LLC:
č. 3110005 ze dne 28. 11. 2012 na částku 3 820 068,- Kč,
přičemž v důsledku zahrnutí těchto faktur do uvedeného daňového přiznání se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH v částce 974.170,80 Kč,
tedy v úmyslu vylákat nadměrný odpočet na DPH na základě uvedených faktur byla společností Primatix neoprávněně uplatněna daňová výhoda na DPH v celkové výši 3.851.897,-Kč , kdy k vyplacení požadovaných nadměrných odpočtů DPH ze strany FÚ Praha 3 nedošlo, přičemž vše organizoval a řídil V. H.,
čímž na základě pokynů V. H. byla společností Darbet, SALFELD a PRIMATIX neoprávněně uplatněna daňová výhoda na DPH v celkové výši 22.666.155,-Kč a zkrácena DPH v celkové výši 81.190,-Kč, kdy k vyplacení požadovaných nadměrných odpočtů DPH nedošlo.“
Za uvedené jednání byl obviněný V. H. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 58/2017 Sb., byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl uložen obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy obchodních společností a družstev a v zákazu podnikání fyzické osoby s registrací plátce DPH na dobu 7 let.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 3 To 61/2017, podal následně obviněný V. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, neboť je v rozporu s čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy, dle kterého nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který by byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. Odsouzení pro skutky, jak byly uvedeny ve výrocích obou rozsudků, bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem. Obviněný dále vznesl pochybnost ohledně svého zdravotního stavu, kdy dle názoru obviněného znalecký posudek MUDr. Klára je jen vágním vyjádřením, a soudy měl být vyžádán revizní posudek na jeho chorobný stav. Dovolatel pak poukazuje i na skutečnost, že mu byl po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu přiznán invalidní důchod prvního stupně, a to rozhodnutím OOSZ Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2017, když v tomto rozhodnutí je konstatováno, že obžalovaný trpí paranoidní schizofrenií, přičemž tento závěr je podložen i zprávami lékařů MUDr. Stibrala ze dne 5. 5. 2017 a ze dne 11. 11. 2015, dále znaleckým posudkem MUDr. Štycha ze dne 28. 9. 2005, MUDr. Hynka a MUDr. Léblové ze dne 26. 5. 2006. Závěr znaleckého posudku MUDr. Klára, že u obviněného se jedná pouze o přetrvávající změnu osobnosti po psychickém onemocnění, je tedy dle názoru obviněného v přímém rozporu se závěry jak rozhodnutí OOSZ Ústí nad Labem, i se závěry ošetřujících lékařů obviněného. O skutkových zjištěních soudů ohledně zdravotního stavu obviněného jsou tedy pochybnosti, proto dle dovolatele bylo na místě vypracovat revizní znalecký posudek, který by vzal v potaz i tyto závěry, na které dovolatel poukázal. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že právě okolnost, že byl krátce předtím propuštěn z výkonu trestu, byl bez rodinného zázemí, nemajetný, pohyboval se pouze na kole a pomáhal brigádně při pastvě krav, vylučuje, že by byl bez přispění dalších osob schopen vybudovat obžalobou předpokládanou síť společností, že by byl schopen vložit do trestné činnosti řádově miliony korun, které byly mezi jednotlivými účty převáděny.
Rovněž vytkl, že soudy neprovedly dokazování výslechem svědků, kteří jej znají a k jeho zdravotnímu stavu by mohli vypovídat, kdy nalézací soud pouze výpovědi těchto svědků (S., V., M., N., S., M. H.) přečetl, přičemž v přípravném řízení dokazování k otázce jeho zdravotního stavu zaměřeno nebylo. Obžalovaný pak opět poukazuje na posudek o jeho invaliditě, který vypracoval posudkový lékař OSSZ v Ústí nad Labem. Obviněný vyslovil přesvědčení, že byl zneužit při páchání trestné činnosti jinými osobami, které o jeho nemoci věděly, přičemž v této souvislosti uvedl, že mu soud prvního stupně neumožnil předložit důkazy o jeho zdravotním stavu, kdy navíc tento soud ignoroval důkazy, které svědčily v jeho prospěch či prokazovaly jeho nevinu.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 42 T 10/2016, a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný V. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí, řízení jemu předcházejícího a po posouzení námitek vznesených v rámci podaného dovolání obviněným, dospěl k následujícímu závěru. V prvé řadě je nutné poznamenat, že podstatná většina dovolacích námitek již byla ze strany obviněného uplatněna v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž z větší části se jedná o argumentaci napadající skutková zjištění soudů. S těmito se přitom jak nalézací, tak odvolací soud přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Na tomto místě může dovolací soud plně odkázat na závěry prezentované zejména na str. 21-30 rozsudku Městského soudu v Praze, stejně jako soudu odvolacího na str. 16-21 jeho rozsudku. Vina obviněného není nikterak založena na hodnocení důkazů k tíži obviněného, ale soudy vycházely z pečlivě zjišťovaných skutečností, které ve svém propojení tvoří požadovaný pevný, ucelený a logicky provázaný řetězec důkazů, umožňující konstatování viny bez důvodných pochybností. Jak již bylo uvedeno výše, dovolací soud je takovým zjištěným skutkovým stavem vázán a námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, musí hodnotit jako učiněné mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.
Pouze stručně tak lze uvést, že oba dotčené soudy vycházely správně ze zjištění, že v průběhu roku 2011 a 2012 v úmyslu neoprávněně vylákat výhodu na DPH vytvořil účelové řetězce firem, plátců DPH, v rámci kterých zorganizoval a řídil spekulativní nákupy a prodeje DVD nosičů neznámého původu s nadhodnocenými cenami, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo vylákat nadměrný odpočet DPH u posledního článku řetězce, tj. společnosti, která na základě přijatých faktur v daňovém přiznání k DPH za příslušné zdaňovací období uplatnila nárok na nadměrný odpočet DPH a zároveň vykázala prodej zboží - vývoz zboží mimo EU pro odběratele společnost dále jen Always in Time LLC, který je osvobozen od DPH, ačkoliv věděl, že zboží je úmyslně nadhodnoceno a Always in Time LLC nebude fakticky nikdy odebráno ani zaplaceno, přičemž další společnosti zařazené do řetězce žádnou hospodářskou činnost nerealizovaly a jejich úlohou bylo pouze svou zdánlivou obchodní činností zastřít páchání daňového podvodu. Dané skutečnosti byly ověřeny z výpovědí svědků, kteří shodně uvedli, že do společností byli dosazeni právě obviněným V. H., on zařizoval převod společností na jejich osoby, předkládal jim listiny související s podnikáním a účetní doklady. Rovněž nechal založit účty, které sám ovládal prostřednictvím internetového bankovnictví, ke kterému dostal přístup od formálních jednatelů zúčastněných společností. Dále byl obviněný usvědčován listinnými důkazy (údaje poskytnuté bankami, údaje poskytnuté finančními úřady - daňová přiznání, faktury, dodací listy, atd.).
V projednávané věci tedy nelze shledat ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, z nich učiněnými skutkovými zjištěními a navazujícími právními závěry. Ten je dán tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, přičemž skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů tak nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., a tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Nedošlo tedy (ani v tomto směru) k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Zločinu zkrácení daně podle §240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je z hlediska znaků uvedených v §240 odst. 1 tr. zákoníku úmyslným trestným činem (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Ve vztahu k těžšímu následku, jímž je podle §240 odst. 3 tr. zákoníku spáchání činu „ve velkém rozsahu“, postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti.
Obviněný V. H. v rámci dovolání namítl absenci úmyslného zavinění a dále to, že nebyl zjištěn tzv. obecný znak trestného činu v podobě příčetnosti (přičemž tato námitka je poměrně nekonkrétní).
Námitka obviněného V. H., že na jeho straně chybí úmyslné zavinění, je bez jakéhokoli opodstatnění. Skutek, jímž byl obviněný V. H. uznán vinným, evidentně naplňuje znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to i co do subjektivní stránky, tj. zavinění.
Zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Autentickým pramenem jeho poznání je výpověď samotného pachatele. Zavinění se ovšem může projevit také skrze objektivní okolnosti, jakými jsou způsob provedení činu, povaha použitých prostředků, následné jednání pachatele po činu, celková situace, v níž byl čin proveden, slovní projevy pachatele pronesené při činu nebo v jiné souvislosti s ním a jiné skutečnosti. To znamená, že pokud pachatel verbálně popírá zavinění, lze ho vyvodit i z naznačených objektivních okolností.
V posuzovaném případě lze uvést, že obviněný V. H. sice nebyl statutárním orgánem obchodních společností, v jejichž prospěch bylo požadováno vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, a neměl v nich ani jinou formální funkci, avšak ze skutkových zjištění Městského soudu v Praze podrobně rozvedených v odůvodnění rozsudku je zřejmé, že v těchto společnostech vykonával faktický vliv, fakticky je řídil, měl pod kontrolou účetní doklady a nakonec i daňová přiznání. I když daňová přiznání podávaly jiné osoby v tom smyslu, že je za předmětné obchodní společnosti podepisovaly, zůstává skutečností, že obviněný V. H. k tomu poskytoval součinnost spočívající ve shromáždění podkladů, které neodpovídaly skutečnosti a vzhledem k nimž byly požadavky na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty neoprávněné. Z faktického postavení obviněného V. H. při činnosti výše uvedených obchodních společností je jasné, že měl přehled o skutečném rozsahu provedených obchodů. Z toho logicky vyplývá jeho vědomí, že do daňových přiznání, ke kterým dával statutárním orgánům těchto společností podklady, jsou uváděny nepravdivé údaje a že účelem je neoprávněné získání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Samotný způsob jednání obviněného V. H. svědčí o tom, že tento účel sledoval. Není tedy nic nelogického nebo jinak nepřijatelného na závěru soudů o úmyslném zavinění obviněného V. H.
Pokud se obviněný V. H. v rámci uplatněných námitek snažil stylizovat do role tzv. bílého koně jako nastrčené osoby, která je neznalá skutečných poměrů, nemá představu o důsledcích svého jednání a na kterou je formálně svedena odpovědnost za protiprávní jednání jiných, pak je třeba konstatovat, že u obviněného se o nic takového nejednalo. Jeho postavení se naopak vyznačovalo faktickým ovládáním předmětných obchodních společností a tím, že v nich formálně nezastával žádnou funkci. Případný vliv jiných osob stojících v pozadí a působících na jednání obviněného nemůže za uvedeného stavu nic změnit na závěru soudů o jeho úmyslném zavinění.
V tomto kontextu nelze obviněnému přisvědčit ani v námitkách směřujících k tomu, že měl být blíže zkoumán jeho duševní stav v návaznosti na zdravotní obtíže, při kterých se podvolil vlivu dalších osob a soudy měl být vyžádán revizní posudek na jeho chorobný stav. Otázka nepříčetnosti (jakož i případné zmenšené příčetnosti) je otázkou právní, jejíž řešení náleží orgánům činným v trestním řízení, ovšem je zapotřebí k tomu provést náležité dokazování. Její vyřešení závisí na odborných znalostech z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie; znalecký důkaz je ovšem jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (rozhodnutí č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Proto nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to zásadně podle §105 odst. 1 a §116 tr. ř. přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 375). Posuzování takové okolnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (tak rozhodnutí č. 33/1968-I.). Shodně též nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1330/11, uveřejněný ve svazku 64 pod č. 54/2012 Sb. n. a u.
Orgány činné v trestním řízení se v daném případě otázkou zdravotního stavu obviněného zabývaly. S ohledem na osobnost obviněného byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalec MUDr. I. Klár při odborném vyšetření obviněného dospěl k závěru, že v době předpokládané trestné činnosti mohly být jeho schopnosti jak rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání, tak toto jednání ovládat, narušeny v míře forenzně nepodstatné. Nejvyšší soud konstatuje, že z namítaných okolností rozhodně nevyplývá žádná důvodná pochybnost o příčetnosti obviněného ve smyslu jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost činu a schopnosti ovládat své jednání. Ve vztahu k vytčenému cíli, tj. získání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, obviněný volil adekvátní prostředky, jeho jednání se vyznačovalo soustředěností, cílevědomostí a celkovou konsolidovaností. Jednání obviněného tedy nevykazovalo žádné anomálie, ze kterých by reálně vyplývala možnost, že by jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnost byla nějakou duševní poruchou v době činu vyloučena, případně podstatně snížena.
K námitce obviněného ve vztahu k zásadě ne bis in idem, jež je svou povahou zcela nekonkrétní (námitka byla formulována pouze obecně, aniž by bylo uvedeno, které konkrétní skutky jsou v rozporu se zásadou ne bis in idem), a z níž lze usuzovat, že porušení této zásady spatřuje obviněný v duplicitě správního a trestního řízení a uložených sankcí Nejvyšší soud uvádí následující:
Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou otázkou to, zda penále uložené finančním úřadem osobě, která přiznala daň v nižší částce, než jaká pak byla správně vyměřena rozhodnutím finančního úřadu (resp. vylákala výhodu na některé z těchto povinných plateb), má povahu trestu a zda brání trestnímu stíhání této osoby pro zkrácení daně. Tato otázka byla v rozhodovací praxi soudů – včetně rozhodovací praxe senátů Nejvyššího soudu – posuzována nejednotně. Tato nejednotnost byla překonána tím, že velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu (§19 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) usnesením ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, vyslovil tento právní názor.
Z odůvodnění citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je patrno, že penále má za zmíněných okolností povahu trestu za totožný skutek (viz závěry uvedené v bodech 56-61 odůvodnění), avšak z této skutečnosti samotné ještě nevyplývá, že trestní stíhání a odsouzení osoby, které bylo uloženo penále, je v rozporu se zásadou ne bis in idem, jak je zakotvena v ustanovení čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V bodě 62 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vyložil, že Úmluva nezakazuje, aby řízení, v jejichž rámci jsou ukládány tresty, byla rozdělena do různých fází a aby v jejich rámci byly postupně nebo paralelně ukládány různé sankce za protiprávní jednání trestněprávní povahy. Tato část odůvodnění citovaného usnesení zdůrazňuje význam otázky, zda specifická národní opatření ve své podstatě nebo svými účinky nepředstavují dvojí riziko na úkor dotčeného jednotlivce, nebo zda naopak jde o výsledek celistvého systému jako vzájemně propojeného souvisejícího celku, který umožňuje reagovat na různé aspekty protiprávního jednání předvídatelným a přiměřeným způsobem, aby dotčený jednotlivec nebyl vystaven nespravedlnosti. Důraz je kladen na to, že smyslem ustanovení čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě je zabránit nespravedlivému dvojímu stíhání nebo potrestání jednotlivce za stejné protiprávní jednání, což ale neznamená, že jsou v rozporu s Úmluvou takové právní systémy, které jsou založeny na možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány a pro různé účely. V bodě 63 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vysvětlil, že pro posuzování případů, v nichž vyvstává otázka dvojího řízení trestněprávní povahy ve smyslu zásady ne bis in idem, má stěžejní význam tzv. trest dostatečně úzké souvislosti v podstatě a čase. Nemá-li totiž dojít ke dvojímu řízení nebo trestu ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, musí být zjištěno, že obě řízení jsou spojena takovým celistvým způsobem, že tvoří jeden koherentní celek, což znamená, že sledovaný účel a použité prostředky se musejí vzájemně doplňovat a být spojeny v čase a že možné důsledky právní reakce na protiprávní jednání, která je organizována formou paralelních řízení, musejí být ve vztahu k dotčené osobě přiměřené a předvídatelné. V bodě 64 odůvodnění citovaného usnesení velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu s odkazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 11. 2016 ve věci A a B proti Norsku vytýčil okruh konkrétních dílčích hledisek podstatných pro posouzení, zda mezi oběma řízeními existuje natolik úzká spojitost, že je možné pokládat je za jeden celek neporušující zásadu ne bis in idem.
V daném případě ze spisového materiálu nepochybně vyplývá, že daňová řízení a trestní řízení v předmětné věci byla vedena postupně, přičemž tato řízení na sebe věcně i časově navazovala. Skutečnost, že v posuzované trestní věci obviněného nebyla tato řízení vedena současně, nenarušuje požadavek časové souvislosti ve smyslu citovaného rozsudku ESLP ve věci A a B proti Norsku. V naší právní úpravě jde sice o systém oddělených, ale zároveň bezprostředně navazujících řízení – daňového a trestního, které sledují odlišné sociální cíle, ale jsou dostatečně integrované v jeden celek, a v důsledku toho nevedou k nepřiměřené újmě pro obviněného, neboť jsou náležitě provázané a pro obviněného na základě ustálené judikatury českých soudů i předvídatelné. Podle ESLP si mohou smluvní státy zvolit, zda povedou řízení postupně, kdy ovšem musí vždy existovat časová souvislost. Musí nejen existovat, ale být i dostatečně těsná, aby jedinci poskytla ochranu před nejistotou, průtahy a prodlužováním řízení, a to i v případě, že příslušný vnitrostátní systém předepisuje „integrovaný“ systém oddělující správní a trestní komponenty (blíže viz již zmiňovaný bod 134. rozsudku ESLP ve věci A a B proti Norsku). Vedení obou řízení představuje pro obviněného předvídatelný důsledek jeho jednání, a to jak právně, tak fakticky. Vedení dvojího řízení s možností uložení různých sankcí pro stejné jednání je v našem právním řádu předvídatelné. Obviněný musel vědět, že s ohledem na skutkové okolnosti případu je uložení penále a vedení trestního stíhání možné, resp. velmi pravděpodobné.
Řízení konané finančním úřadem bylo vedeno účelem postihnout posuzovaný skutek z toho hlediska, že obviněný (který fakticky ovládal obchodní společnosti uvedené ve výroku rozsudku) jako daňový subjekt neprokázal svá daňová tvrzení. Trestní stíhání obviněného bylo vedeno účelem postihnout posuzovaný skutek z toho hlediska, že obviněný organizoval a řídil neoprávněné uplatnění daňové výhody na DPH a zkrácení DPH. Obě řízení tak reagovala na různé aspekty téhož skutku, časově i věcně spolu úzce souvisela a vedla k celkovému výsledku v podobě penále a trestu odnětí svobody, tj. k výsledku, který nijak nevybočuje z mezí přiměřenosti a předvídatelnosti. Trestním stíháním a odsouzením obviněného nemohlo dojít k nespravedlivému porušení zásady ne bis in idem. Trestní stíhání obviněného tedy evidentně nebylo nepřípustné. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný V. H. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný V. H. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí v dovolání vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného V. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 2. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu