ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.158.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 158/2018 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 o dovolání obviněného V. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 200/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 239/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 8 T 239/2014, byl obviněný V. J. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1)
„v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2012 v O. – M. O. na ulici V. na parkovišti u prodejny O. nábytek, veden záměrem neoprávněně se obohatit a nedostát svým závazkům, požádal o finanční výpomoc poškozenou J. K., od které převzal finanční hotovost ve výši 60.000,- Kč, kterou přislíbil měsíčně splácet, přičemž na úhradu této částky dosud neuhradil ničeho, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 60.000,- Kč,
2)
v přesně nezjištěné době v měsíci únoru 2013 v O. – M. O. na ulici V. na parkovišti u prodejny O. nábytek, veden záměrem neoprávněně se obohatit a nedostát svým závazkům, od poškozené J. K., pod příslibem použití finančních prostředků na koupi společného bytu v O. – H., převzal finanční hotovost ve výši 46.000,- Kč, přičemž ke koupi bytu nedošlo a finanční prostředky si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 46.000,- Kč,
3)
v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2013 v O. – M. O. na ulici V. na parkovišti u prodejny O. nábytek, veden záměrem neoprávněně se obohatit a nedostát svým závazkům, od poškozené J. K., pod příslibem použití finančních prostředků na koupi společného bytu v O. – H., převzal finanční hotovost ve výši 200.000,- Kč, přičemž ke koupi bytu nedošlo a finanční prostředky si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 200.000,- Kč,
4)
dne 16.7.2013 v O. – M. O. na ulici V. na parkovišti u prodejny O. nábytek, veden záměrem neoprávněně se obohatit a nedostát svým závazkům, od poškozené J. K., pod příslibem použití finančních prostředků k rekonstrukci bytu v O. – H., převzal finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, přičemž získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 10.000,- Kč,
5)
dne 17.7.2013 v O. – M. O. na ulici V. na parkovišti u prodejny O. nábytek, veden záměrem neoprávněně se obohatit a nedostát svým závazkům, od poškozené J. K., pod příslibem použití finančních prostředků k rekonstrukci bytu v O. – H., převzal finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, přičemž získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, čímž poškozené J. K. způsobil škodu ve výši 10.000,- Kč.“
Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin neoprávněného padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 104 T 66/2015, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2015 a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 1 T 175/2015, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2015 byl obviněný V. J. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to:
- mobilního telefonu zn. GT 19505, s SD kartou 8 GB,
- SIM karty Vodafone,
přičemž tyto věci jsou uloženy ve skladu Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Karviná, 3. OOK, SKPV, ul. Svatopluka Čecha 1, Havířov-Město, pod č. j. KRPT-219968/TČ-2014-070373.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 104 T 66/2015 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 1 T 175/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené J. K., částku 326.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 8 T 239/2014, podal obviněný V. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soudu v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 200/2017 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 200/2017, podal následně obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvádí, že si je vědom, že dovolací námitky jsou výhradně námitkami skutkovými. Skutková zjištění nalézacího soudu, která beze zbytku přejal soud odvolací, jsou ale dle jeho názoru v extrémním rozporu s provedenými důkazy, dílem jsou dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování. Tyto skutkové námitky jsou způsobilé vyvolat dovolací přezkum, neboť vytýkaným postupem soudů, zejména způsobem, jakým soudy dospěly ke skutkovým závěrům, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zejména pak do práva na spravedlivý proces. Způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy je v rozporu se zásadou zakotvenou v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Proto soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, která jsou opakem provedených důkazů. Namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založeny na výpovědi poškozené J. K., která v průběhu trestního řízení uváděla, že opakovaně obviněnému poskytovala finanční prostředky. Jde o jediný usvědčující důkaz, který stojí téměř osamoceně a nemá přímou vazbu na žádné další provedené důkazy. Obviněný uvádí, že svědectví poškozené K. je naprosto nevěrohodné a poukazuje na výpovědi rodinných příslušníků poškozené, kteří se k předmětu řízení vyjadřovali velmi opatrně a kteří přitom obviněného osobně nikdy neviděli. Dále provádí rozbor jednotlivých důkazů (výpovědi svědka S., který uvedl, že byl přítomen u předání finančních prostředků poškozené, výpovědi svědka L. a dalších listinných důkazů) s tím, že ani jeden z důkazů nesvědčí o jeho vině. Obviněný ve svém dovolání uvádí, že navrhoval ověřit tvrzení poškozené zajištěním výpisu telefonické komunikace poškozené a požadoval ověřit i obsah jejích emailových zpráv. Tento návrh byl ale soudem zamítnut s odkazem na nemožnost pořízení s ohledem na uplynutou dobu. Stejně tak soudy zamítly i doplnění dokazování konkretizací docházky obviněného do zaměstnání, čímž chtěl poukázat na nereálnost tvrzení poškozené ohledně data převzetí finanční částky. Závěrem dodává, že se nelze ztotožnit se závěry odvolacího soudu, že skutková zjištění okresního soudu jsou správná, že vycházejí z provedených důkazů a že jeho vina byla bez důvodných pochybností prokázána. Naopak postup odvolacího soudu, který vady řízení před nalézacím soudem nenapravil, založil uplatněný dovolací důvod.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 200/2017 zrušil a aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je naopak nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Ve skutečnosti však uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně proto konstatuje, že výhrady uplatněné obviněným není možno mít za důvodné a má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný V. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně svědecké výpovědi poškozené J. K., výpovědi svědka S. a L.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových a právních závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný dále namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazu (zajištění výpisu telefonické komunikace poškozené, ověření obsahu jejích emailových zpráv a doplnění dokazování konkretizací docházky obviněného do zaměstnání). V posuzované věci se však nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 8 a 9 odůvodnění svého usnesení zabývá právě otázkou, proč soudy neshledaly návrhy na doplnění dokazování důvodnými.
V rámci svého dovolání namítl také extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, které postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozené J. K., která je podporována i výpověďmi svědků B. T., P. S. a M. J., kteří popsali nadstandartní, nejen ryze pracovní vztahy mezi obviněným a poškozenou. Věrohodnost poškozené J. K. byla zkoumána i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a specializace klinická psychologie, ze kterého vyplynulo, že s ohledem na intelekt a strukturu osobnosti poškozené by tato nebyla schopna si svá tvrzení vymyslet, dlouhodobě příběh udržet a několikrát zopakovat. Soudy obou stupňů tedy správně vyhodnotily osobu poškozené oproti osobě obviněného, která je osobou opakovaně soudně trestanou. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
K námitce obviněného, že způsobem, jakým soudy dospěly ke skutkovým závěrům, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zejména pak do práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu