ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.173.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 173/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2018 o dovolání obviněného R. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 6 To 172/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 201/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. 18 T 201/2016 uznal obviněného R. S. vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že za situace, kdy si musel být vědom svých předchozích závazků vzniklých přinejmenším
- ze smlouvy o hypotečním úvěru č. HY08554100 uzavřené dne 28. 3. 2008 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru v celkové výši 1 643 200 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 10 302 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 1306970351 uzavřené dne 5. 2. 2009 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč,
- ze smlouvy o úvěru č. 3930153883 uzavřené dne 17. 12. 2008 se spol. Česká spořitelna, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 2 209 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 193645517 uzavřené dne 2. 6. 2009 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 288 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 195506502 uzavřené dne 12. 10. 2009 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 137 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 2 531 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 197063151 uzavřené dne 11. 2. 2010 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 82 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 819 Kč, a
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 199025976 uzavřené dne 16. 7. 2010 se spol. GE Money Bank, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 65 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 424 Kč,
tedy s vědomím, že k měsíci červenci 2011 má závazky přinejmenším ze sedmi výše uvedených smluv při měsíčních splátkách v celkové výši nejméně 20 573 Kč, dne 12. 7. 2011 z blíže nezjištěného místa na území České republiky, prostřednictvím telefonického hovoru požádal o poskytnutí úvěru u společnosti Home Credit, a. s., se sídlem Brno, ul. Nové sady č. p. 996/25, IČO: 26978636, přičemž uvedl, že má stávající závazky pouze ve výši 10 000 Kč, a na základě těchto hrubě zkreslených údajů, podstatných pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, s ním společnost Home Credit, a. s., uzavřela úvěrovou smlouvu č. 4107087917, řídící se mimo jiné zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 110 000 Kč, který se zavázal řádně uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 276 Kč, přičemž v následujícím období na splátkách uhradil pouze částku v celkové výši 32 265 Kč.
Za to byl obviněnému podle §211 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v době trvání čtrnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Okresní soud ve Zlíně pak stejným rozsudkem ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. 18 T 201/2016 zprostil obviněného R. S. obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a to pro skutky, že
I. za situace, kdy si musel být vědom svých předchozích závazků vzniklých přinejmenším
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 42053829819100 uzavřené dne 13. 5. 2002 se společností CETELEM ČR, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí kreditní karty, přičemž z titulu čerpání finančních prostředků z této kreditní karty byl ke dni 29. 6. 2007 jeho dluh 23 168,98 Kč, který aktuálně splácel formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 158,45 Kč,
- ze smlouvy o úvěru číslo 1493130843 uzavřené dne 7. 3. 2005 se společností Česká spořitelna, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč, který splácel formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 209 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 5208450257 uzavřené dne 22. 12. 2005 se společností Home Credit, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí kreditní karty, přičemž z titulu čerpání finančních prostředků z této kreditní karty byl ke dni 30. 6. 2007 jeho dluh 29 663,28 Kč, který aktuálně splácel formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 200 Kč,
- ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 3247662173 uzavřené dne 26. 8. 2004 GE Capital Multiservis, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí kreditní karty, přičemž z titulu čerpání finančních prostředků z této kreditní karty byl ke dni 30. 6. 2007 jeho dluh 20 030 Kč, který aktuálně splácel formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč,
- z blíže nezjištěného závazku, zřejmě ze smlouvy s již neexistující společností Beneficial Finance, a. s., jejímž předmětem bylo poskytnutí kreditní karty, přičemž z titulu čerpání finančních prostředků z této kreditní karty splácel ke dni 10. 7. 2007 dluh v nezjištěné výši formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 275 Kč,
tedy s vědomím, že k měsíci červenci 2007 má shora uvedené závazky, přičemž měsíčně hradí splátky těchto závazků o celkové výši 10 842,45 Kč, dne 10. 7. 2007 v N., okres Z., při uzavírání smlouvy o úvěru u společnosti GE Money Bank, a. s., se sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 28 Praha 4 – Michle, IČO: 25672720, uvedl v žádosti o tento úvěr, konkrétně v kolonce s názvem „Jiné měsíční splátky celkem“, v níž byl povinen uvést všechny ostatní splátky závazků mimo případných závazků vůči společnosti GE Money Bank, částku 0 Kč, přestože měl v té době závazky vůči výše uvedeným věřitelům, a na základě těchto hrubě zkreslených údajů, podstatných pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, s ním společnost GE Money Bank, a. s., uzavřela Smlouvu o úvěru číslo 183945022, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, který se zavázal řádně uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329 Kč, uhradil 6 měsíčních splátek a následně dne 19. 2. 2008 úvěr uhradil mimořádnou splátkou,
II. za situace, kdy si musel být vědom svých předchozích závazků vzniklých přinejmenším z finančních závazků uvedených v odsuzující části výroku tohoto roku a dále závazku
- ze smlouvy o úvěru č. 7000338329 uzavřené dne 26. 7. 2011 se společností Citibank Europe, plc, organizační složka, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč, který měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 803 Kč,
tedy s vědomím, že v období od února 2012 do června 2012 má závazky přinejmenším z devíti výše uvedených smluv v celkové výši nejméně 25 652 Kč, ve dnech 7. 2. 2012, 21. 2. 2012, 23. 4. 2012 a 21. 5. 2012 v N., okres Z., opakovaně při žádání o uzavření smlouvy o úvěru u společnosti Česká spořitelna, a. s., se sídlem Praha 4, ul. Olbrachtova č. p. 1929/62, IČO: 45244782, uvedl v kolonkách „Splátky u jiných bank vč. soukromého leasingu“ a „Splátky nebankovních produktů“ částky 0 Kč, a na základě těchto hrubě zkreslených údajů, podstatných pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, chtěl od společnosti Česká spořitelna, a. s., získat v těchto čtyřech případech pokaždé úvěr ve výši 600 000 Kč, který měl splácet formou 96 pravidelných měsíčních splátek, kdy ve všech čtyřech případech mu úvěr nebyl poskytnut z důvodu, že bylo bankou zjištěno, že je aktuálně delikventním v systému CBCB, když se tímto svým jednáním pokusil způsobit škodu v celkové výši 2 400 000 Kč,
čímž měl spáchat
ad I.
trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009
ad II.
zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Okresní soud ve Zlíně tak učinil proto, neboť skutky označené ad. I. a II. nejsou trestnými činy.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 6 To 172/2017 podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, podal dovolání, v němž nejprve rekapituloval průběh předchozího trestního řízení a obsah jednotlivých soudních rozhodnutí a posléze obsahově vymezil uplatněné dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V jeho rámci poukazuje na to, že se Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, nikterak precizně nevypořádal s podaným odvoláním a důkazními návrhy k jejich provedení ve veřejném zasedání. Pouhé zamítnutí důkazních návrhů pro nadbytečnost nelze považovat při zachování práva na obhajobu obviněného a práva na spravedlivý proces za precizní postup v souladu s §2 odst. 5 tr. ř.
Obviněný dovoláním brojí proti právním vadám rozhodnutí ve věci samé. Napadená rozhodnutí obecných soudů spočívají v nesprávném právním posouzení skutku v důsledku nereflektování ústavně zaručených práv a svobod. Skutková zjištění soudu prvního stupně, kteréžto argumentačně podporuje soud druhého stupně v napadeném rozhodnutí, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Dále obviněný upozorňuje na to, že nalézací soud ve výroku neuvádí nic ke znaku „větší škoda“. Neuvedl-li ničeho nalézací soud ke znaku škody, a to v kontextu se zvolenou právní kvalifikací a současně v adhezním řízení ani nerozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody, kdy poškozené společnosti Home Credit, a. s., evidentně tato škoda ani nevznikla, což podporuje obsah spisu, bylo nutno kvalifikovat jednání obviněného podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, kdy součástí skutkové podstaty není vznik škody. Obviněný tak zdůrazňuje, že se oba soudy nižších stupňů dopustily pochybení, když nalézací soud do výroku svého rozhodnutí neuvedl výši škody, ač je znakem žalované skutkové podstaty a zvolené právní kvalifikace. Nevzal-li tedy nalézací soud za prokázané, že škoda vznikla, mělo být přistoupeno k jiné právní kvalifikaci. Z rozhodnutí obou soudů tak není zřejmé, jakou částku považují za škodu. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, ve své úvaze o výši způsobené škody nezohlednil splátky, které obviněný zaplatil. Stejně tak musí být vzata do úvahy skutečnost, že společnost Home Credit, a. s., postoupila pohledávku.
Obviněný poukazuje též na to, že s ohledem na zahájené trestní stíhání obviněného dne 21. 3. 2016 by při správné právní kvalifikaci bylo trestní stíhání promlčeno a trestnost činu by zanikla, neboť podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku činí promlčecí doba 3 roky.
Podle obviněného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, převzal bez dalšího právní kvalifikaci zvolenou nalézacím soudem a s touto se ztotožnil. V důsledku této nepřezkoumatelné úvahy pak zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování ve veřejném zasedání. Obviněnému sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku a sám svou argumentací navíc zatížil napadené rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný na základě výše uvedeného v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 6 To 172/2017 a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. 18 T 201/2016 a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že pod dovolací důvody, které obviněný uplatňuje, nespadá nesouhlas s rozsahem dokazování před soudy nižších stupňů. Dále neodpovídá skutečnosti tvrzení, že se odvolací soud nevypořádal precizně s návrhy obviněného na doplnění dokazování. Odvolací soud dostál své povinnosti a dostatečně zdůvodnil, proč nepřistoupil k provedení těchto důkazů.
Dovolacím důvodům uplatněným v dovolání neodpovídá ani námitka obviněného, že skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně a zvolená právní kvalifikace podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Obviněný přitom tento svůj závěr žádným způsobem nerozvádí. Námitka o existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem.
Právně relevantními, nicméně nedůvodnými, jsou námitky obviněného, podle nichž popis skutku v tzv. skutkové větě nevykazuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Konkrétně postrádá přesné stanovení výše škody způsobené jednáním obviněného. S tím pak souvisí závěr o promlčení trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku po překvalifikaci jednání obviněného.
Lze připustit, že v popisu skutku odsuzujícího rozsudku není výslovně uvedeno určení výše škody, kterou měl obviněný poškozenému způsobit např. ve smyslu použití slovního spojení: „čímž poškozenému způsobil škodu ve výši….“. Rozhodující ale je, že z použité formulace skutku v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně lze výši škody způsobené trestným činem jednoznačně dovodit. Skutek ve skutkové větě rozsudku je upřesněn dostatečně konkrétně a se zřetelem k jeho bližšímu rozvedení v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v zásadě obsahuje všechny znaky skutkové postaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Z hlediska způsobení škody byl přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku dokonán již vyplacením vypůjčených peněz, za škodu je tak nutno považovat celou výši vyplacené částky a případné částečné splacení úvěru lze posuzovat pouze jako náhradu škody.
Je-li správný výrok o vině přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, není chybný ani závěr o tom, že trestní odpovědnost obviněného za trestný čin nezanikla. Promlčecí doba je v případě tohoto přečinu desetiletá podle §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 6 To 172/2017 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolatelem uplatněný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé, hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a takovým činem způsobí větší škodu. Podle konstantní judikatury se musí jednat o takové údaje (nepravdivé, hrubě zkreslené či zamlčené), které jsou významné pro rozhodování věřitele o poskytnutí úvěru. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávaná informace, a to byť jde jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje lze považovat takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy.
Objektivní stránka této skutkové podstaty spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, ať již při sjednávání úvěrové smlouvy či při čerpání úvěru. Není tedy nezbytné, aby věřitel jednal v omylu, resp. aby jednání pachatele vedlo k omylu banky nebo jiného věřitele, na základě které by poskytl plnění ve formě peněžních prostředků dlužníkovi. K trestnosti činu se rovněž nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal peněžní prostředky na základě poskytnutého úvěru, pokud však pachatel vyláká úvěrovým podvodem takové plnění, může jít podle jeho výše o způsobení škody, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, o tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy, včetně všech souvisejících jednání, která úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy totiž nelze chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, ale je třeba za ně považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází.
Obviněný založil své dovolání na tvrzení existence tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována. O takovýto extrémní nesoulad se jedná, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu a skutek popsaný soudy nižších stupňů tak nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, popř. došlo k tzv. deformaci důkazů, z nichž jsou vyvozována zjištění, která z nich vůbec nevyplývají. Tento extrémní nesoulad nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014), a to současně za podmínky, že soudy svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14).
V daném případě sice obviněný formálně uvádí, že extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich zjištěnými skutečnostmi nastal, ale ve skutečnosti tomu tak není. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že obviněný v úmyslu získat neoprávněný úvěr od společnosti Home Credit, a. s., vědomě uvedl hrubě zkreslené údaje, že jeho měsíční závazky vůči jiným společnostem činí zhruba 10 000 Kč, přičemž jeho celkové měsíční závazky činily nejméně 20 573 Kč. Pokud by tyto závazky byly společnosti Home Credit, a. s., známy, smlouva o poskytnutí úvěru by nebyla realizována. To vyplývá ze zvukového záznamu telefonického sjednávání předmětné smlouvy dne 12. 7. 2011 a ze zprávy společnosti Home Credit, a. s., ze dne 22. 12. 2015. Z toho také mj. vyplývá, že si obviněný musel být vědom, že se žádost o úvěr ihned podle jeho údajů vyhodnocuje a schvaluje. Podle společnosti Home Credit, a. s., je při sjednávání půjčky rozhodující právě tvrzení žadatele. Na jeho základě dochází k posouzení bonity klienta. Oproti tomu nebylo žádným způsobem prokázáno, že dotaz ohledně celkových měsíčních závazků obviněného se netýkal klientových závazků z hypoték. Z toho je možno usuzovat, že společnost Home Credit, a. s., o skutečné výši splátek nevěděla. Pokud by o nich věděla, tak její následující postup by byl v naprostém rozporu s jejími zájmy. Je také nutno poznamenat, že hypoteční splátky jsou zpravidla finančně nejnáročnější částí závazků fyzických osob, jak správně poznamenal nalézací soud, nelze tedy očekávat, že právě tyto splátky by společnost poskytující úvěr nezajímaly, jelikož právě tyto splátky vypovídají potřebné informace o bonitě klienta (obviněného). Soudy nižších stupňů se tak věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutek byl také správně právně kvalifikován podle odpovídajících ustanovení trestního zákoníku. Nejvyšší soud tedy v tomto ohledu porušení práva obviněného na spravedlivý proces neshledal.
O takový rozpor, na jaký poukazuje obviněný ve svém dovolání, by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Za případ extrémního nesouladu tak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč do právních závěrů, které jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné a které se nepříčí zásadám logiky. Nalézací soud tak splnil požadavek uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což ukazuje ucelený obraz jednání obviněného bez jakýchkoli rozporů a pochybností.
Obviněný dále brojí proti neprovedení navrhovaných důkazů odvolacím soudem, jež navrhl v podaném odvolání. Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud na straně 4 a 5 usnesení jasně odůvodnil, proč nespatřuje důvod k provedení navrhovaných důkazů v odvolání, přičemž ani samotný obviněný nenaznačil, jaké skutečnosti by tímto postupem měly být prokázány nebo vyvráceny. Odvolací soud dostatečně zdůvodnil, proč nepřistoupil k provedení těchto důkazů. Neúplnost provedeného dokazování totiž nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, jelikož není povinen každému návrhu na doplňování dokazování vyhovět, přičemž ale je povinen takový postup odůvodnit. Otázka jednání, následku a příčinné souvislosti není žádným způsobem sporná, což vyplývá z již provedeného dokazování. Ani Nejvyšší soud nevidí nejmenší potřebu provedení obviněným požadovaných důkazních prostředků, když skutkový stav byl i tak zjištěn bez důvodných pochybností již soudem prvního stupně. Dokazování nemůže trvat neomezeně dlouhou dobu, jelikož tím by docházelo k rozmělňování důkazního řízení a k neúčelnému protahování trestního řízení samotného, i když skutkový stav byl již bez důvodných pochybností prokázán. Nemůže se tak jednat o opomenutí důležitých důkazů, které je potřeba provést k zjištění patřičného skutkového stavu, jelikož odvolací soud se s návrhem na doplnění dokazování v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání podrobně vypořádal.
Uplatňované námitky obviněného vůči tomu, že popis skutku v tzv. skutkové větě nevykazuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, tedy že konkrétně postrádá přesné stanovení výše způsobené škody jednáním obviněného, spadají pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný obviněným.
Obviněný byl odsuzujícím rozsudkem uznán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Toho se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li tímto činem větší škodu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžalovaný zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Nejvyšší soud připouští, že v popisu skutku odsuzujícího rozsudku není přímo uvedeno sousloví: „čímž poškozené společnosti Home Credit, a. s., způsobil škodu ve výši 110 000 Kč“. Popis skutku ve výroku o vině tak není zcela slovně vyčerpávající. Rozhodující ovšem je, že z popisu skutku ve výroku o vině lze výši škody 110 000 Kč způsobenou trestným činem společnosti Home Credit, a. s., jednoznačně dovodit. Okresní soud ve Zlíně v popisu skutku ve výroku o vině jasně uvádí: „… na základě těchto hrubě zkreslených údajů, podstatných pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, s ním (obviněným) společnost Home Credit, a. s. uzavřela úvěrovou smlouvu č. 4107087917, řídící se mimo jiné zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 110 000 Kč, který se zavázal řádně uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 276 Kč, přičemž v následujícím období na splátkách uhradil pouze částku v celkové výši 32 265 Kč, tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl hrubě zkreslené údaje a činem způsobil větší škodu… “. V závislosti na výše citovaném ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. je skutek ve skutkové větě rozsudku upřesněn dostatečně. Skutková věta jako celek obsahuje popis všech nezbytných znaků, tj. okolností sjednání úvěru, úvěrovou smlouvu, obviněným uváděné údaje, jejich rozpor se skutečností, identifikaci poškozeného i výši poskytnutého úvěru, z níž vyplývá právě i výše způsobené škody. Popis skutku tak v zásadě obsahuje veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Výše způsobené škody je zřejmá přímo z výše požadovaného a poskytnutého úvěru v částce 110 000 Kč, což je zcela srozumitelné ze znění skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně. Výše způsobené škody a konkretizování pojmu „větší škoda“ byly nalézacím soudem dostatečně popsány v odůvodnění jeho rozsudku na stranách 7 a 8. Odvolací soud se touto námitkou obviněného také podrobně zaobíral v odůvodnění svého usnesení o zamítnutí odvolání na stranách 6 a 7. Na základě toho a všech výše uvedených skutečností je skutek dostatečně konkretizován, aby nemohl být zaměněn s jiným, a tudíž odpovídá nárokům stanoveným v §120 tr. ř. Je nutno poznamenat, že by bylo vhodnější, aby soud doslovně uvedl výši škody způsobené společnosti Home Credit, a. s., což bývá i ve většině rozsudků obvyklé, ale i tak je ve výroku napadeného rozsudku znak skutkové podstaty spočívající ve výši způsobené škody dostatečně popsán, a jen pro absenci numerického vyjádření v závěru skutkové věty, když výše škody („čímž způsobil větší škodu“) je stanovena dostatečně určitě pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, nelze akceptovat námitku obviněného obsaženou v dovolání, že jde o vadu rozsudku založenou rozporem mezi skutkovou a právní větou a právní kvalifikací činu obviněného.
Je nutno také uvést, že v soudní praxi není sporu o tom, trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku je dokonán okamžikem obohacení pachatele nebo jiného, přičemž případné vrácení peněz poškozenému je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části, což může mít význam pouze při rozhodování o trestu a náhradě škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 8 Tdo 1407/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015 sp. zn. 7 Tdo 1341/2015). Jelikož poškozená společnost Home Credit, a. s., poskytla obviněnému úvěr ve výši 110 000 Kč, tak škoda, kterou jí obviněný trestným činem způsobil, je celá výše tohoto poskytnutého úvěru, tudíž poškozené společnosti byla způsobena větší škoda podle §138 odst. 1 tr. zákoníku. Na výši škody pro stanovení právní kvalifikace a tím méně na průběh trestního řízení v žádném případě nemůže mít vliv to, že poškozený v době po dokonání trestného činu, tedy v době, kdy již škoda vznikla, svou občanskoprávní pohledávku z úvěrové smlouvy postoupil na postupníka.
Taktéž námitky týkající se zániku trestnosti činu není možné přijmout. Obviněný polemizuje s uvedenou právní kvalifikací, kdy by podle něj měl být skutek kvalifikován jako úvěrový podvod podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. V závislosti na této jím uvedené právní kvalifikaci dovozuje promlčení trestní odpovědnosti za tento trestný čin podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. To ovšem není možné, jelikož nalézací soud skutek správně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za spáchání tohoto trestného činu trestní zákoník stanoví horní hranici trestu odnětí svobody nejvýše pět let. Trestní odpovědnost za spáchání úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku by tak zanikla uplynutím promlčecí doby deseti let /§34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku/ od spáchání trestného činu, což se v tomto případě ovšem nestalo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech, a to že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Aby byl tento dovolací důvod naplněn, musel by Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně zamítnout řádný opravný prostředek obviněného z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože by nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání nepodal obviněný opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Nebo by Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně takové odvolání musel odmítnout pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv obviněný nebyl řádně poučen nebo mu nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad. To však namítáno v dovolání není a z obsahu procesního spisu rovněž nevyplývá, že by k takovému pochybení došlo.
Dovolání obviněného současně nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ani z toho pohledu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo takovými vadami, které by naplňovaly nějaký z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněným uplatňované námitky k postupu soudu prvního a druhého stupně totiž nenaplňují žádný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v dovolání brojil proti právní kvalifikaci stanovené nalézacím soudem, která by podle obviněného měla být v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, a proti absenci některých znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud se však zcela ztotožnil se závěry nalézacího a odvolacího soudu a dospěl k názoru, že postup a rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nenaplňuje žádný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a tudíž nebyl naplněn ani obviněným uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů podle §265i odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu