ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.572.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 572/2018- 59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2018 o dovoláních obviněných M. V. , a J. G. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 38/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. V. a J. G. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 5 T 38/2016, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání pod bodem I. výroku rozsudku zločinu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem II. výroku rozsudku zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a obviněný J. G. byl uznán vinným ze spáchání pod bodem I. výroku rozsudku zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
I. obvinění M. V. a J. G.
„nejméně od 24. 7. 2015 v důsledku předchozích obchodních sporů souvisejících s vlastnictvím a odprodejem akcií společnosti Peal, a. s., IČ 257 75 634, v úmyslu donutit poškozeného M. K., generálního ředitele společnosti Peal, a. s., k převodu akcií a získat tak majetkový prospěch, zosnoval obžalovaný M. V. útok na poškozeného po předchozím uvážení, kdy vyhledal na internetu informace ke zbrani Škorpion a zajistil neztotožněnou osobu jako střelce a obžalovaného G. jako řidiče osobního vozidla Audi A8, a na základě informací získaných od obžalovaného P. Ř. o bydlišti poškozeného, registrační značce a typu vozidla, které používá, o jeho denním režimu a zvycích, dne 28. 7. 2015, na který útok naplánoval, zapůjčil vozidlo Audi A8, které v té době užíval, obžalovanému G., který po předchozí telefonické dohodě na jeho žádost za tímto účelem přijel ze Slovenska, dne 28. 7. 2015 v 05.01 h od něj před hotelem D. G. ve V. ul., P., převzal uvedené vozidlo a dále mobilní telefon zn. Samsung černé barvy s přednastaveným telefonním číslem, na přesně nezjištěném místě v P., sídliště B., do vozidla v souladu s předchozí dohodou obžalovaných přistoupila neztotožněná osoba, s níž obžalovaný G. odjel do obce P., okres P. –z., kde vyčkali, až poškozený M. K. pojede ze svého bydliště do zaměstnání svým osobním vozidlem Audi A6, jeli za ním a v 08.14 h na silnici vedoucí z obce P. směrem na obec D., okres P. – z., když jej vozidlo řízené obžalovaným G. míjelo, uvedená neztotožněná osoba, sedící na zadním sedadle za spolujezdcem, vystřelila jednu ránu z předem připraveného samopalu vz. 61 Škorpion či jiné konstrukčně obdobné zbraně ráže 7,65 mm s podomácku upravenou hlavní na hlavu poškozeného M. K., střela prolétla oknem u řidiče, rozbila sklo, po průchodu oknem se roztříštila a jedna z jejích částí poranila poškozeného K. na tváři, přičemž i při destrukci střely hrozilo zasažení hlavy poškozeného v oblasti dolní čelisti, tváře a očnice, v tomto případě s proniknutím do mozkové části lebky, dále zasažení ušní krajiny s regionem, kde se nachází velké cévy pronikající do lebky (krkavice, jugulární žíla), a čelně – temeno – spánkové krajiny s průnikem do lebky a poraněním mozku s následkem smrti poškozeného.
II. obviněný M. V.
1) od přesně nezjištěné doby, nejméně však od počátku pronájmu v první polovině roku 2014 do 23:15 h dne 29. 7. 2015 na různých místech v bytové jednotce, kterou měl pronajatou k užívání na adrese U., P. – M., neoprávněně pro dosud neustanovenou osobu přechovával omamnou látku kokain ((1R,2R,3S,5S)-3-(benzoyloxy)-8-methyl-8-azabicyklo[3.2.1]oktan-2-karboxylát), která je uvedena v příloze č. 1 „OMAMNÉ LÁTKY“ Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. podle §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to uskladněnou jako 4ks balíčků zabalených v černém obalu a průhledné folii přelepené hnědou plastovou páskou a 4ks igelitových sáčků dále vložených do uzavíratelných obalů Click-fix, kdy celková hmotnost přechovávaného sypkého materiálu byla 1332,11g s obsahem base kokainu 692,79g,
2) od přesně nezjištěné doby do 11:24 hod. dne 29. 7. 2015, na různých místech, v úmyslu, aby jich bylo užito jako pravých, přechovával občanský průkaz Bulharska na jméno K. S. G., s fotografií obžalovaného M. V., a řidičský průkaz Bulharska na jméno K. S. G., s fotografií obžalovaného M. V.“
Za uvedená jednání byl obviněný M. V. odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to:
řidičský průkaz Bulharska na jméno K. S. G.,
doklad Republic of Bulgaria na jméno K. S. G., s fotografií M. V.,
platební karta VISA na jméno Š. B.,
písemnost s pinem na jméno Š. B. zákaznická karta Office 1 Sevt,
plastová karta se SIM kartou,
tištěný tiskopis (výpis akcionářů PEAL a.s. + novinový výstřižek),
pár koženkových rukavic černé barvy, zn. Reserved, s vnitřním úpletem na zápěstí, jištěným knoflíkem, vel. M 24,
stahovací páska, světlé barvy, 10 ks, délky 55 cm, šířka 8 mm,
rukavice koženkové, zn. Bogner, černé barvy, se zdrhovadlem,
mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, SIM karta - barva žlutá, včetně datové kabelu a nabíječky,
MT zn. Samsung, barva černá, IMEI stopa pachová, bez SIM karty, na spodním krytu zelený štítek, SIM karta O2 zvlášť, 2 ks baterií, 1x nabíječka,
MT zn. Samsung, barva černá, SIM karta O2,
MT zn. IPHONE , 1 ks nabíjecí kabel, v krytu uložena vizitka na jméno M. Ch.,
1 ks nabíjecí kabel,
MT zn. IPHONE,
SIM karta Vodafone,
1351,5 g kokainu,
3 ks krabiček s nápisem - 10, 2 krabičky plné, jedna načatá,
2 krabičky s nápisem, obsahující ampule s čirou tekutinou, celkem 11 kusů.
Obviněný J. G. byl za výše uvedené jednání odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Dále bylo rozhodnuto, že obviněný P. Ř., trvale bytem P., P. – M., podnikatel, byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v důsledku předchozích obchodních sporů souvisejících s vlastnictvím a odprodejem obchodních podílů ve společnosti Peal, a. s., IČ 25775634, nejméně však od 17. 7. 2015 po předchozím uvážení se rozhodl usmrtit poškozeného M. K., generálního ředitele společnosti Peal, a.s., v úmyslu získat tím pro sebe a pro obviněného V., majetkový prospěch vyplývající z převodu obchodních podílů společnosti Peal, a.s. tak, že v areálu společnosti Peal, a. s., U Plynárny 412/101, Praha 10, si zapisoval typ a registrační značku vozidla, které užívá poškozený M. K., zjišťoval termín jeho dovolené, přičemž místo jeho bydliště, které se liší od trvalého a jeho denní režim, zvyky a zdravotní stav znal z minulosti, opatřil si samopal vz. 61 Škorpion či jinou konstrukčně obdobnou zbraň ráže 7,65 mm a s podomácku upravenou hlavní a dohodl se s obviněným M. V., na zapůjčení vozidla Audi A8 a na zajištění osoby řidiče vozidla Audi A8, dalšího obviněného J. G., který dne 28. 7. 2015 v 05:01 hod. převzal od obviněného M. V. vozidlo v P., před hotelem D. G., V. a posléze přibral na dosud nezjištěném místě do vozidla další, dosud neztotožněnou osobu a obviněného P. Ř. a společně odjeli do obce P., okres P. – z., kde vyčkali, až poškozený M. K. pojede ze svého bydliště do zaměstnání svým osobním motorovým vozidlem Audi A6, jeli za ním a v 08:14 hod. na silnici vedoucí z obce P. směrem na obec D., okr. P.- z. jej řidič obviněný G. předjel a v okamžiku, kdy míjeli vozidlo poškozeného, vystřelil obviněný Ř., sedící na zadním sedadle za spolujezdcem, jednu ránu z předem připraveného samopalu vz. 61 Škorpion či jiné konstrukčně obdobné zbraně ráže 7,65 mm s podomácku upravenou hlavní na hlavu poškozeného M. K., střela prošla okénkem u řidiče, rozbila sklo, po průchodu okénkem se roztříštila a jedna z jejích částí poranila poškozeného K. na tváři“ , čímž měl spáchat zločin vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal.
Poškozený M. K., trvale bytem Z., P., byl podle §229 odst. 1 tr. ř. vůči obviněným M. V. a J. G. a podle §229 odst. 3 tr. ř. vůči obviněnému P. Ř. se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 5 T 38/2016, podali krajský státní zástupce v Praze, poškozený M. K. a obvinění M. V. a J. G. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných M. V. a J. G. a poškozeného M. K. napadený rozsudek částečně zrušil, a to u obou obviněných ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu a u poškozeného ve výroku o náhradě škody vyjma obviněného P. Ř. za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. V. byl uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný J. G. byl uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
I. obvinění M. V. a J. G.
„nejméně od 24. 7. 2015 v důsledku předchozích obchodních sporů souvisejících s vlastnictvím a odprodejem akcií společnosti Peal, a. s., IČ 257 75 634, zosnoval obviněný M. V. útok na poškozeného M. K., generálního ředitele společnosti Peal, a. s., po předchozím uvážení, kdy vyhledal na internetu informace ke zbrani Škorpion a zajistil neztotožněnou osobu jako střelce a obžalovaného G. jako řidiče osobního vozidla Audi A8, a na základě informací o bydlišti poškozeného, registrační značce a typu vozidla, které používá, o jeho denním režimu a zvycích, dne 28. 7. 2015, na který útok naplánoval, zapůjčil vozidlo Audi A8, které v té době užíval, obžalovanému G., který po předchozí telefonické dohodě na jeho žádost za tímto účelem přijel ze Slovenska, dne 28. 7. 2015 v 05.01 h od něj před hotelem D. G. ve V. ul., P., převzal uvedené vozidlo a dále mobilní telefon zn. Samsung černé barvy s přednastaveným telefonním číslem, na přesně nezjištěném místě v P., sídliště B., do vozidla v souladu s předchozí dohodou obžalovaných přistoupila neztotožněná osoba, s níž obžalovaný G. odjel do obce P., okres P. – z., kde vyčkali, až poškozený M. K. pojede ze svého bydliště do zaměstnání svým osobním vozidlem Audi A6, jeli za ním a v 08.14 h na silnici vedoucí z obce P. směrem na obec D., okres P.–z., když jej vozidlo řízené obžalovaným G. míjelo, uvedená neztotožněná osoba, sedící na zadním sedadle za spolujezdcem, vystřelila jednu ránu z předem připraveného samopalu vz. 61 Škorpion či jiné konstrukčně obdobné zbraně ráže 7,65 mm s podomácku upravenou hlavní na hlavu poškozeného M. K., střela prolétla oknem u řidiče, rozbila sklo, po průchodu oknem se roztříštila a jedna z jejích částí poranila poškozeného K. na tváři, přičemž i při destrukci střely hrozilo zasažení hlavy poškozeného v oblasti dolní čelisti, tváře a očnice, v tomto případě s proniknutím do mozkové části lebky, dále zasažení ušní krajiny s regionem, kde se nachází velké cévy pronikající do lebky (krkavice, jugulární žíla), a čelně – temeno – spánkové krajiny s průnikem do lebky a poraněním mozku s následkem smrti poškozeného.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. V. odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to:
řidičský průkaz Bulharska na jméno K. S. G.,
doklad Republic of Bulgaria na jméno K. S. G., s fotografií M. V.,
platební karta VISA na jméno Š. B.,
písemnost s pinem na jméno Š. B. zákaznická karta Office 1 Sevt,
plastová karta se SIM kartou,
tištěný tiskopis (výpis akcionářů PEAL a.s. + novinový výstřižek),
pár koženkových rukavic černé barvy, zn. Reserved, s vnitřním úpletem na zápěstí, jištěným knoflíkem, vel. M 24,
stahovací páska, světlé barvy, 10 ks, délky 55 cm, šířka 8 mm,
rukavice koženkové, zn. Bogner, černé barvy, se zdrhovadlem,
mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, SIM karta - barva žlutá, včetně datové kabelu a nabíječky,
MT zn. Samsung, barva černá, bez SIM karty, na spodním krytu zelený štítek, SIM karta O2 zvlášť, 2 ks baterií, 1x nabíječka,
MT zn. Samsung, barva černá, SIM karta O2,
MT zn. IPHONE, 1 ks nabíjecí kabel, v krytu uložena vizitka na jméno M. Ch.,
MT VERTU M-011635, 1 ks nabíjecí kabel,
MT zn. IPHONE,
SIM karta Vodafone,
1351,5 g kokainu,
3 ks krabiček s nápisem, 2 krabičky plné, jedna načatá,
2 krabičky s nápisem, obsahující ampule s čirou tekutinou, celkem 11 kusů.
Obviněný J. G. byl za výše uvedené jednání odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému M. K., trvale bytem Z., P., na náhradě nemajetkové újmy částku 200.000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. K., trvale bytem Z., P., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných zamítnuto.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017, podal následně obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí v něm, že účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, když účastník na trestném činu se sám trestného činu nedopouští, nenaplňuje znaky jeho skutkové podstaty, avšak bezprostředně přispívá k tomu, aby k jejich naplnění došlo. Účastenství je vybudováno na zásadě akcesority, což je závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti pachatele. Základním předpokladem toho, aby mohlo jít o účastenství na určitém trestném činu, je, že čin odpovídá po všech stránkách charakteristice úmyslného trestného činu nebo pokusu a dopouští se ho trestně odpovědný pachatel. Obviněný namítá, že v tomto konkrétním případě nebyl zjištěn přímý pachatel, který se střelbou na automobil poškozeného dopustil jednání, které je soudem kvalifikováno jako pokus zločinu vraždy, a pro závěr soudu, že obviněný zosnoval nebo řídil spáchání odsouzeného trestného činu, nebyly zjištěny a opatřeny žádné důkazy. Nebylo tak zjištěno, zda se v případě pachatele jednalo o trestně odpovědnou osobu, zda v tomto případě nešlo o exces hlavního pachatele při páchání trestné činnosti, ale nebyly zjištěny ani provedeny žádné důkazy, že by obviněný inicioval dohody o spáchání trestné činnosti, podílel se na vypracování plánu, účastnil se vyhledávání osob, které by se na trestném činu podílely, rozděloval těmto osobám úkoly či vyvíjel jakékoliv další aktivity, které by bylo možno podřadit pod oblast zosnování trestného činu. Stejně tak nebyly zjištěny a provedeny žádné důkazy, že by obviněný uskutečňoval úkony spočívající v usměrňování osob podílejících se na trestné činnosti, vydával konkrétní pokyny těmto osobám apod., tedy že by páchanou trestnou činnost jakkoliv řídil. Na základě akcesority nelze bez předchozího rozhodnutí o vině hlavního pachatele uznat vinným účastníka trestné činnosti. Závěrem obviněný dodává, že subjektivní ani objektivní stránka pokusu zločinu vraždy nebyla u hlavního pachatele objasněna, takže skutková zjištění netvoří dostatečný podklad k rozhodnutí o vině obviněného jako organizátora trestné činnosti.
Z uvedených důvodů obviněný M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017 a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. G. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017 prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že na rozdíl od podané obžaloby, která pracovala s tím, že na poškozeného střílel obviněný Ř., dospěl soud prvního stupně po provedeném dokazování k tomu, že Ř. střílet nemohl a obžaloby ho zprostil, přičemž tento výrok zůstal rozsudkem Vrchního soudu nedotčen. Je tedy zřejmé, že nebyl postaven před soud hlavní pachatel, přímý pachatel a nebylo tedy možno zjistit, jaká skutečně měla být a byla účast obviněného na tomto skutku. Nemohlo být ani zjištěno, co se skutečně mělo odehrát na silnici vedoucí z bydliště K. do D. Dokonce není ani jistota o tom, zda osoba střelce byla trestně odpovědná, tedy zda nebyla pod vlivem návykové látky či jinak ovlivněna ve svých schopnostech rozpoznávacích a ovládacích. Není taktéž jistota o tom, co skutečně obviněný o své účasti na tomto skutku věděl či mohl vědět, neboť bez výslechu přímého pachatele střelby o této skutečnosti chybí jakýkoli důkaz. Podstatou dovolacího důvodu je tedy to, že bez ztotožnění a výslechu hlavního pachatele není možné stanovit trestní odpovědnost účastníka, neboť nelze posoudit naplnění všech znaků trestní odpovědnosti hlavního pachatele. V tomto spatřuje obviněný nesprávné právní a nesprávné hmotněprávní posouzení skutku.
Z uvedených důvodů proto obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 7 To 82/2017 a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále zopakoval, že dovolací argumentace obou obviněných je v zásadě totožná. Oba namítají, že bez předchozího rozhodnutí o vině hlavního pachatele a objasnění objektivní a subjektivní stránky u jeho osoby není možno rozhodnout o vině účastníků. Tuto námitku obviněných, kteří naplnění uplatněného dovolacího důvodu shledávají v údajném nerespektování zásady akcesority účastenství, sice pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, za opodstatněnou ji však státní zástupce nepovažuje. V této souvislosti připomíná, že ze samotné zásady akcesority účastenství nelze dovodit, že k rozhodnutí o vině účastníka musí být ztotožněny všechny osoby podílející se na spáchání hlavního trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1118/2012). Naopak případy, kdy byl odsouzen toliko účastník trestného činu, aniž by byl ztotožněn a potrestán hlavní pachatel, nejsou v soudní praxi nikterak ojedinělé. Pokud by nebylo možné v takových situacích trestně postihnout účastníka, o jehož roli na trestném činu není rozumných pochyb, a to čistě z důvodu, že se nepodařilo ztotožnit všechny na činu zainteresované osoby, vedl by takový postup k absurdním situacím, kdy by zcela zřejmí účastníci na trestných činech zůstávali nepotrestáni. Pokud nebyl ztotožněn hlavní pachatel, je nezbytné zkoumat, zda existují dostatečné podklady pro závěr, že účastník byl alespoň srozuměn s rozhodnými skutkovými okolnostmi hlavního trestného činu. Ačkoli odůvodnění rozhodnutí obou soudů v posuzované věci by si ve vztahu k této otázce pravděpodobně zasloužilo větší pozornost, o konkrétním skutku a jeho právní kvalifikaci pochybnosti nepanují. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (Krajský soud v Praze zejména na str. 46–47 a 50–51, Vrchní soud v Praze pak na str. 11–13) rozvedly podstatné okolnosti dokladující roli obviněných na spáchaném pokusu zločinu vraždy. Přestože zejména ve vztahu k obviněnému M. V. byly obstarány v podstatě jen důkazy nepřímé, lze z nich logicky dovodit, že on byl osobou, která (lhostejno zda sama či s někým jiným, dosud neustanoveným) celou akci alespoň v hrubých rysech naplánovala a zorganizovala. Obviněný J. G. byl naopak tím, kdo přinejmenším jako řidič pomáhal při provedení zločinu hlavním pachatelem. Ve vazbě na uvedené státní zástupce dodává, že jednání neztotožněného hlavního pachatele vykazovalo známky cílevědomosti a účelovosti, když obviněného G. během cesty navigoval, úkoloval, počínal si naprosto jasně a srozumitelně. Ani z výpovědi G. současně nevyplývá, že by ohledně hlavního pachatele bylo možno dovodit, že jde o osobu trestně neodpovědnou pro nedostatek věku, příp. že by byly pochybnosti o jeho příčetnosti. Učiněná skutková zjištění tak podle názoru státního zástupce co do svého obsahu i rozsahu soudům umožnila učinit přiléhavý závěr založený na tom, že oba obvinění se jednání dopustili jako účastníci, obviněný M. V. jako organizátor zločinu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný J. G. jako pomocník na něm podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. V. a J. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněnými M. V. a J. G. v dovoláních byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvoláních, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných.
Oba obvinění soudům vytkli nerespektování zásady akcesority účastenství. Nebyl-li podle nich zjištěn hlavní pachatel, který se střelby na vozidlo dopustil, nebylo ani řádně objasněno např. to, zda se v případě hlavního pachatele jednalo o osobu trestně odpovědnou a zda nešlo o jeho exces. Jelikož tedy nebyla subjektivní ani objektivní stránka pokusu zločinu vraždy u hlavního pachatele objasněna, nemohou potom podle obviněných skutková zjištění tvořit dostatečný podklad k rozhodnutí o jejich vině jako účastníků trestné činnosti.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, vztahující se k posouzení, zda lze dovodit trestní odpovědnost účastníka k trestnému činu, aniž by byl odsouzen hlavní pachatel, patří bezesporu k námitkám právní povahy. Ve vztahu k posouzení otázky účastenství ve formě organizátora zločinu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obviněného V. a ve formě pomocníka na něm podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku u obviněného G. se Nejvyšší soud zabýval pouze skutkem pod bodem I. výroku rozsudku, protože pouze ten souvisí s námitkami obou obviněných. Skutek pod bodem II. výroku rozsudku se týká pouze obviněného V., který proti němu nepodal žádné dovolací námitky.
Podle §24 odst. 1 tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně
a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo
c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle §24 tr. zákoníku jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat na své rozhodnutí ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1118/2012, podle něhož ze zásady akcesority účastenství nelze dovozovat, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině účastníka, by musely být vždy beze zbytku objasněny všechny skutkové okolnosti hlavního trestného činu nebo že by musely být ztotožněny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely.
K trestní odpovědnosti účastníka na trestném činu hlavního pachatele se tedy zpravidla nevyžaduje, aby došlo k odsouzení hlavního pachatele. V souladu s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství lze ovšem uvést, že pokud nedošlo ke ztotožnění hlavního pachatele dané trestné činnosti, je potřeba se zabývat otázkou, zda soudy dostatečně prokázaly naplnění znaků účastenství u obviněných. V trestním řízení vedeném proti účastníkovi proto musí být objektivní i subjektivní stránka trestného činu hlavního pachatele objasněna do té míry, že skutková zjištění tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí o vině účastníka na trestné činnosti.
V projednávaném případě soudy po provedeném dokazování shodně dospěly k závěru, že znaky účastenství na trestném činu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednoznačně naplněny jsou. Obviněný M. V. naplnil znaky účastenství ve formě organizátorství uvedeného zločinu jednáním, když naplánoval útok na poškozeného K., vyhledal na internetu informace ke zbrani Škorpion, zajistil neztotožněnou osobu jako střelce, obviněného G. jako řidiče vozidla značky Audi A8, které v té době užíval, a na základě informací získaných o bydlišti, vozidle, které poškozený užívá, jeho režimu, dne 28. 7. 2015, na který útok naplánoval, předal v 05:01 na P. u hotelu D. G. vozidlo Audi A8 obviněnému G., který na jeho žádost za tímto účelem do ČR přijel, dále mu předal mobilní telefon s přednastaveným telefonním číslem, vše s pokynem společně s nezjištěnou osobou – střelcem vyčkat, až poškozený pojede z domova a na jeho auto zaútočit s použitím střelné zbraně získané přesně nezjištěným způsobem, přičemž následně neztotožněný střelec při předjíždění z vozidla řízeného obviněným G. v době, kdy míjel vozidlo poškozeného, z otevřeného okna do prostoru řidiče vystřelil. Jednání obviněného G. jako řidiče bylo realizací předem pojatého záměru útoku se střelnou zbraní z jedoucího vozidla při předjíždění vozidla poškozeného. Lze je proto kvalifikovat jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu vraždy ve stadiu pokusu. Ze způsobu provedení útoku vyplývá jednoznačný závěr o reálné hrozbě zasažení poškozeného a následku smrti a srozumění s tímto následkem.
Ze skutkových zjištění soudů je tedy zřejmé, že oba obvinění se svým jednáním dopustili účastenství na trestném činu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obv. M. V. jako organizátor zločinu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obv. J. G. jako pomocník na něm podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Proto bez ohledu na skutečnost, že se dosud nepodařilo identifikovat hlavního pachatele, Nejvyšší soud považuje tuto právní kvalifikaci i právní kvalifikaci jednání obviněných jako organizátora a pomocníka k trestnému činu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku za zcela správnou.
Dle obviněného M. V. absentují rovněž důkazy odůvodňující, že by např. inicioval dohody o spáchání činu, podílel se na vypracování jeho plánu, účastnil se vyhledávání osoby hlavního pachatele, tohoto usměrňoval a podobně. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soudy se dostatečně vypořádaly s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložily svoje úvahy, jimiž se řídily při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných. Soudy tak získaly bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněných po logickém zhodnocení před nimi provedených důkazů. V projednávaném případě byly spolehlivě prokázány okolnosti střelby na vozidlo řízené poškozeným a vzniklé, resp. též hrozící následky. Žádné pochybnosti soudy neshledaly o věrohodnosti provedených důkazů, zejména výpovědi svědka K., důkazů týkajících se ohledání místa činu a navazujících znaleckých závěrů, zajištění stop, příslušných expertíz, výslechu znalců balistiků a soudního lékaře. Žádné pochybnosti také neshledaly, pokud jde o závěry znalce soudního lékaře učiněné zejména též na podkladě ohledání místa činu a balistických závěrů, modelace dráhy střely, když tak bylo prokázáno vysoké riziko vzniku závažného poranění, včetně hrozícího usmrcení poškozeného. Obviněný G. u hlavního líčení uvedl, že jej obviněný V. kontaktoval s dotazem, zda bude ochoten přijet do České republiky. Po příjezdu hovořil s obv. V. o tom, že má zájem koupit akcie společnosti, která se věnuje velkoobchodu, ale jelikož má problémy s majitelem akcií, s nímž se neumí zkontaktovat, domluvil si mediátora, který má obchod zprostředkovat. Požádal jej, aby mediátora na setkání zavezl, a odůvodnil to tím, že je sám zaneprázdněn a má strach mu svěřit své auto. U hotelu D. G. mu předal auto a mobilní telefon s číslem na mediátora, který ho měl navigovat, kam pro něj má přijet. Telefonicky navigován jel do místa, kde podle telefonických pokynů zastavil, přistoupil muž sportovní postavy, měl černé vlasy, hovořil slovensky s akcentem, mohl být z východního Slovenska, sedl si do auta dozadu na pravou stranu. Podle jeho pokynů pokračoval do míst – ze spisu se dozvěděl, že šlo o obec P. Stáli v blízkosti hlavního tahu přes obec asi 30 až 40 minut. Nevšiml si, zda nějaké vozidlo projelo, když mu uvedený muž dal pokyn k další jízdě a „ať na to dupne“. Předjeli několik aut a při předjíždění posledního se ozvala rána, tupý zvuk, myslel si, že se roztrhla pneumatika, resp. nevěděl, zda jde o defekt, nepůsobilo to jako výstřel. Ve zpětném zrcátku uviděl Audi A6, zastavilo na okraji silnice a vypnulo světla. Zbraň nezaznamenal, při pohledu dozadu pouze viděl, že je uvedený muž natočen ven k pravé straně. Neví, zda bylo otevřené okno, předtím se dohodli, že při otevřeném okně bude muž kouřit. V momentě, kdy zaznamenal ránu, přibrzdil, pak na pokyn mediátora velkou rychlostí ujížděl pryč, a to jinou cestou, než na místo přijeli. Muž vystoupil v nějaké vesnici, on pokračoval v jízdě, zastavil, vyzvracel se, neboť jej rozhodilo, že se kolem něj střílí.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že obhajoba obou obviněných o zamýšleném jednání o prodeji elektrárny v Rumunsku, což měl být dle jejich výpovědi jediný důvod jejich setkání v České republice, je naprosto nevěrohodná. Zamýšlená činnost ohledně prodeje elektrárny se vůbec neuskutečnila, nedošlo k žádnému jednání, ale k nalezení bydliště poškozeného K., k čekání na jeho osobu a k vražednému útoku na něj, po němž obviněný G. odjel do hotelu za obviněným V. a podával mu zprávu. Z kamerových záběrů z hotelu vyplývá, že obv. G. nebyl při líčení skutkového stavu věci nijak vyděšen, nebyl nervózní či rozčílený, jen něco v klidu popisoval. Když následně odjížděl, přátelsky se s obv. V. rozloučili a objali, což je v naprostém rozporu s tím, jak svůj psychický stav líčil obv. G. Rovněž jeho výpověď ohledně samotné střelby je rozporuplná, když na jednu stranu uvádí, že nevěděl, že jde o střelbu, na druhou stranu tvrdí, že se díky tomu musel vyzvracet. Útok na poškozeného tak koresponduje s předchozími obchodními spory souvisejícími s vlastnictvím a odprodejem obchodních podílů ve společnosti Peal, a. s. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. V. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný J. G. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných M. V. a J. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu