ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.633.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 633/2018- 39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2018 o dovolání obviněného R. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 202/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 134/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 1 T 134/2014, byl obviněný R. D. uznán vinným ze spáchání účastenství na přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 písm. c), §240 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
2)
a) „jako jednatel ve společnostech Press Consulting, s.r.o., v likvidaci, IČ: 27771440, se sídlem TŘ. SVOBODY 956, 779 00 OLOMOUC, vystavil a podepsal:
za společnost Press Consulting, s.r.o. fa. č.16022010 ze dne 16.2.2010 na částku 63.124,-Kč, ZD 52.603,55, DPH 10.520,50 Kč, za dodání materiálu, fa. č. 1032010 ze dne 1.3.2010 na částku 117.731,-Kč, ZD 98.109,-Kč, DPH 19.622,-Kč, za dodání materiálu pro odběratele – L. N.,
b) dále jako osoba, která fakticky řídila společnost Promotion Group s.r.o., IČ: 26305861, se sídlem VÍDEŇSKÁ 494, 619 00 BRNO zajistil u "formální" jednatelky této společnosti T. B., její podpis na vystavené faktuře č. FV 0069 ze dne 17.12.2010 na částku 160.200,-Kč (ZD 133.500,-Kč, DPH 26.700,-Kč) za provedené poradenské práce, reklamní a školící akce pro odběratele – L. N., se sídlem P., N. N. H., aniž by T. B. byla seznámena - srozuměna s tím, že plnění dle faktury nebylo realizováno, fakturovaná částka nebyla uhrazena,
a to vše konal s vědomím, že plnění dle těchto fiktivních faktur od údajných dodavatelů Press Consulting, s.r.o, a Promotion Group s.r.o. nebylo a nemělo být realizováno, úhrady fakturovaných částek nebyly provedeny a že podle těchto fiktivních faktur uplatní L. N. neoprávněně daň na vstupu v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za I. čtvrtletí 2010, IV. čtvrtletí 2010, které byly podány u FÚ v Prostějově ve dnech 23. 4. 2010 a 24. 1. 2011, čímž tedy vědomě dopomohl k tomu, že byl L. N. Finančním úřadem v Prostějově vyměřen a následně vyplacen nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za I. čtvrtletí 2010 o 30.143,-Kč, za IV. čtvrtletí 2010 o 26.700,-Kč vyšší, než na jaký měl ve skutečnosti nárok, a k tomu , že byla L. N. Finančním úřadem vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2010 o 42.630,-Kč nižší, než ve skutečnosti činila, neboť fiktivní výdaje z předmětných faktur byly zahrnuty i do výdajů ovlivňujících základ daně v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických L. N., za zdaňovací období roku 2010 podaném dne 30. 3. 2011 u Finančního úřadu v Prostějově.“
Za tento přečin a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 5. 2014, č. j. 2 T 3/2014-401, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2014, a za sbíhající se organizátorství k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2015, č. j. 9 T 20/2014-805, který nabyl právní moci ohledně obviněného R. D. dne 28. 7. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2015, č. j. 68 To 138/2015-840, byl obviněný R. D. odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či členu kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací či družstev založených za účelem podnikání v trvání 5 let.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen celý výrok o trestu ohledně obviněného R. D. z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 5. 2014, č. j. 2 T 3/2014-401, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2014, a rozsudku Okresního soudu Olomouci ze dne 8. 4. 2015, č. j. 9 T 20/2014-805, který nabyl právní moci ohledně obviněného R. D. dne 28. 7. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 68 To 138/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl tento obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že:
„jako jednatel ve společnostech D. Trading s.r.o., IČ: 28424719, se sídlem BOTANICKÁ 606/24, 602 00 BRNO-STŘED-VEVEŘÍ vystavil a podepsal:
za společnost D. Trading s.r.o. fa. č. 2010012 ze dne 6.9.2010 na částku 421.000,-Kč, ZD 350.833,-Kč, DPH 70.166,60 Kč, za dodání náhradních dílů , fa. č. 22062011 ze dne 22.6.2011 na částku 163.440,-Kč, ZD 136.200,-Kč, DPH 27.240,-Kč, za pomocné stavební práce pro odběratele – L. N.,
a to vše konal s vědomím, že plnění dle těchto fiktivních faktur od údajného dodavatele D. Trading s.r.o., nebylo a nemělo být realizováno, úhrady fakturovaných částek nebyly provedeny a že podle těchto fiktivních faktur uplatní L. N. neoprávněně daň na vstupu v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí 2010 a II. čtvrtletí 2011 které byly podány u FÚ v Prostějově ve dnech 25. 10. 2010 a 21. 7. 2011, čímž tedy vědomě dopomohl k tomu, že byl L. N. Finančním úřadem v Prostějově vyměřen a následně vyplacen nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za III. čtvrtletí 2010 o 70.167,- Kč, za II. čtvrtletí 2011 o 27.240,-Kč vyšší, než na jaký měl ve skutečnosti nárok.“, čímž měl spáchat účastenství na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 písm. c) k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného L. N.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 1 T 134/2014, podal obviněný R. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 202/2017, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 202/2017, podal obviněný R. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V dovolání uvedl, že již před soudem prvního stupně uplatnil námitku podjatosti, neboť měl důvodně za to, že existují pochybnosti o nestrannosti senátu soudu prvního stupně. Důvodem těchto pochybností byla zejména skutečnost, že proti obviněnému bylo orgány činnými v trestním řízení zahájeno trestní stíhání pro trestný čin násilí proti úřední osobě ve stadiu pokusu, kterého se měl dopustit proti V., předsedovi rozhodujícího senátu. V této věci byla podána obžaloba u Okresního soudu v Prostějově, když věc měla být projednána a rozhodnuta soudkyní O. Okresní soud však pod sp. zn. 2 T 51/2017 rozhodl o vyloučení této soudkyně a podal podnět ke Krajskému soudu v Brně, ten věc sp. zn. 2 T 51/2017 Okresnímu soudu v Prostějově z projednání a rozhodnutí odňal a věc přikázal Okresnímu soudu v Blansku, a to pro kolegiální vztah soudců Okresního soudu v Prostějově k poškozenému v této věci. S touto skutečností obviněný seznámil odvolací soud, avšak ten argument zcela ignoroval a v odůvodnění rozhodnutí se s ním nevypořádal a ani nijak neodůvodnil, proč se s tímto tvrzením nikterak nezabýval. Namítá, že vztah poškozený – obviněný je vztahem daleko užším a závažnějším, než je vztah kolegiální, je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o vyloučení okresního soudu z projednání věci sp. zn. 2 T 51/2017 je analogicky aplikovatelné i na tuto věc.
Dalším a neméně závažným důvodem pochybností o nepodjatosti rozhodujícího senátu a zejména jeho předsedy byla skutečnost, že obviněný byl předsedou senátu dne 8. 2. 2017 podroben za přítomnosti pracovnic trestního oddělení soudu měření tělesné teploty. Tento incident se odehrál poté, co se obviněný pro nemoc omluvil z jednání, když mu bylo předsedou senátu sděleno, že omluvu nepovažuje za důvodnou a nechá jej předvést. Rozhodující senát rovněž na konto obviněného nešetřil invektivami, což je evidentní ze zvukových záznamů z jednání. Z odůvodnění odvolacího soudu je patrné, že tento důkaz soud neprovedl a při posouzení této části vycházel pouze z přepisů jednání, které však závadné jednání předsedy senátu nezachycují. Dalším nepřípustným jednáním rozhodujícího senátu, nasvědčujícím o absenci jeho nestrannosti byla skutečnost, že soud při jednání dne 21. 3. 2017 provedl výslech obviněného ke sdělení obvinění v trestní věci, kde předseda senátu vystupuje jako jediný poškozený. I tato skutečnost je přímým důkazem o podjatosti soudu. Ovšem ani s touto skutečností se odvolací soud nikterak nevypořádal.
Obviněný poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 167/94 a dodává, že pokud byl V. předsedou senátu rozhodujícího o obžalobě obviněného a zároveň osobou poškozenou v jiném trestním řízení vedeném proti osobě obviněného, je jeho nestrannost prolomena již samotným postavením v těchto dvou řízeních. Dále pokládá za nepřípustné, že odvolací soud stran vyloučení rozhodování podjatého soudce převzal argumentaci okresního soudu, aniž by se blíže zabýval obviněným tvrzenými skutečnostmi, vyslovil mimo jiné premisu, že jednání obviněného bylo obstrukční a že ve své podstatě by tak mohl jednat každý obviněný, neboť by tím soud vyřadil z faktické možnosti věc projednat. Tato úvaha je nepřípustná, neboť je vždy věc nutno posuzovat individuálně a s ohledem na všechny relevantní skutečnosti konkrétního případu.
Závěrem namítá, že výše uvedeným postupem došlo k porušení jeho práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, zejména práva na soudní a jinou právní ochranu. Uzavírá, že oba soudy nesprávně posoudily otázku stran vyloučení soudců, kteří rozhodovali v meritu věci, čímž bylo obviněnému odňato právo na projednání věci nestranným soudem a právo na spravedlivý proces. Zjištěný skutkový stav byl proto zcela zřejmě špatně hodnocen, a proto jsou naplněny důvody pro dovolání.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 202/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 1 T 134/2014 a současně i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Poukazuje na skutečnost, že ve věci podal námitku podjatosti, jejímž důvodem je, že ve věci rozhodující předseda senátu soudu prvého stupně figuruje jako jediný poškozený v jiné trestní věci obviněného. Upozorňuje, že tato okolnost byla v této jiné trestní věci důvodem k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci. Zdůrazňuje kritéria nepodjatosti, jež nelze posuzovat pouze na podkladě subjektivního přesvědčení soudce, ale zároveň i objektivně, přičemž nestrannost předsedy senátu je prolomena již jeho samotným postavením poškozeného v jiné trestní věci dovolatele. K uvedeným námitkám obviněného považuje státní zástupce za potřebné uvést, že obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají. Takto podanému dovolání nelze ani vytknout nesplnění dalších zužujících podmínek vyplývajících z ustanovení §265b odst. 1 písm. b) věty za středníkem tr. ř. Již z obsahu samotného dovolání totiž vyplývá, že obviněný obdobnou námitku uplatnil, přičemž soudy o této námitce pravomocně rozhodly. Zároveň však má státní zástupce za to, že uvedené námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Z ryze obecného hlediska lze akceptovat názor obviněného, že důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudce může zavdat např. i skutečnost, že takový soudce je zároveň poškozeným v jiné trestní věci téhož obviněného. V nyní předkládané věci však nelze odhlédnout od všech okolností takto nastalé situace, kterými se přitom soudy obou stupňů na podkladě námitky podjatosti velmi podrobně a pečlivě zabývaly. Tvrzenou okolností údajně zakládající pochybnost o nepodjatosti předsedy senátu soudu prvého stupně je totiž to, že obviněný se měl dopustit až v průběhu projednávání nyní předkládané věci přípravy trestného činu směřujícího proti tomuto soudci, a to s cílem jej z projednávání nyní předkládané věci vyloučit. Motivem jednání obviněného přitom mělo být prodloužení trestního řízení v nyní předkládané věci tak, aby v důsledku uplynutí zkušební doby podmíněného odsouzení pro předcházející trestnou činnost zanikl vztah souběhu trestné činnosti v nyní předkládané věci s jeho předchozí trestnou činností. Již z toho je patrné, že obviněný se fakticky pokouší nyní uplatněnými námitkami dosáhnout stavu, kterého se mu nepodařilo dosáhnout právě jednáním, které u obviněného založilo podezření z přípravy zločinu vůči dotyčnému předsedovi senátu. Akceptací této námitky by tak bylo dosaženo stavu, který se i při laickém pohledu příčí ryze elementárním zásadám spravedlnosti. Uznáním takové námitky (bez existence dalších okolností skutečně zakládajících pochybnost o nepodjatosti soudce) by totiž obviněný v rozporu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest v podstatě své předchozí jednání, z něhož je v současnosti viněn, úspěšně završil.
Dále nelze odhlédnout i od dalších specifických okolností daného případu, jak na ně ostatně poukázaly soudy obou stupňů. V prvé řadě jednání, pro něž je obviněný stíhán, nevykročilo z fáze přípravy. Toto jednání tak do osobnostní sféry předsedy senátu nikterak nezasáhlo a dotyčný soudce o něm ani nevěděl. Postavení tohoto soudce jakožto poškozeného v dané trestní věci je tak pouze formálně dáno tím, že připravovaná trestná činnost měla proti němu směřovat. K tomu pak lze doplnit, že ani z námitek samotného obviněného nevyplývá, že by předseda senátu ve zmíněné trestní věci skutečně využíval svého postavení poškozeného a proti obviněnému uplatňoval jakákoli práva (např. právo na náhradu nemajetkové újmy apod.), a to ani práva procesního charakteru. Již z toho je zřejmé, že k trestnímu řízení ohledně uvedené přípravy trestného činu obviněným přistupuje předseda senátu ryze neutrálně, což zpochybňuje závěr obviněného, že by v jeho věci nyní předkládané byla dána skutečně relevantní pochybnost o nepodjatosti předsedy senátu. K tomu pak lze poukázat i na okolnosti další. Jak totiž vyplývá z rozsudku soudu prvého stupně, předseda senátu v dané věci postupoval vůči obviněnému striktně dle zásady in dubio pro reo, což vyústilo i v částečně zprošťující rozhodnutí. Ani jinak nelze dle názoru státního zástupce dovodit, že by vůči obviněnému předseda senátu přistupoval jakkoli stranicky či neprofesionálně.
Pokud jde o namítané „měření teploty“, lze zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, že se za daných okolností jednalo o odůvodněnou reakci na zjevné obstrukční jednání obviněného. Namítá-li dále obviněný údajně nemístný výslech právě k zahájení trestního stíhání pro jednání směřující vůči předsedovi senátu, lze zcela odkázat na podrobné odůvodnění krajského soudu, který se již totožnou námitkou zabýval. S poukazem na obsah protokolu o hlavním líčení pak toto tvrzení vyhodnotil jako nepravdivé, neboť byl dotazován k samotné námitce podjatosti, tj. k vlastnímu procesnímu úkonu obviněného. Stejně neopodstatněné jsou pak i tvrzení ohledně údajných invektiv předsedy senátu vůči jeho osobě, když z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že obviněný zde zaměňuje vyjadřování předsedy senátu a jednoho ze svědků.
Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že ani při aplikaci objektivních měřítek nelze dovodit na straně věc rozhodujícího předsedy senátu soudu prvého stupně skutečně relevantní pochybnost o jeho nepodjatosti a dovolání obviněného je tak zjevně neopodstatněné. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného R. D.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a namítl, že pokud byl předseda senátu Okresního soudu v Prostějově V. předsedou senátu rozhodujícího o obžalobě obviněného a zároveň osobou poškozenou v jiném trestním řízení vedeném proti osobě obviněného, je jeho nestrannost prolomena již samotným postavením v těchto dvou řízeních. Důvodem namítané podjatosti je tedy to, že ve věci rozhodující předseda senátu soudu prvého stupně figuruje jako jediný poškozený v jiné trestní věci obviněného.
Nejvyšší soud pro úplnost opakuje, že Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 1 T 134/2014-1808 rozhodl, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nejsou předseda senátu P. V. a přísedící soudci F. N. a F. H. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, vedeného před Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. 1 T 134/2014. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž vyslovil přesvědčení, že pouhý fakt, že předseda senátu V. je poškozeným v trestním řízení vedeném proti osobě obviněného je skutečností, pro kterou lze mít v každém případě pochybnosti o jeho nepodjatosti. O této stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně, přičemž námitky obviněného shledal jako zcela nedůvodné a jeho stížnost zamítl.
Nejvyšší soud dále zjistil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ve věci pod sp. zn. O Nt 1902/2017 bylo rozhodnuto dne 27. 2. 2017 o vzetí obviněného do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. b), c) tr. ř. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že obviněný byl nově obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že si v prosinci 2016 najal za částku 50.000 Kč pracovníky detektivní kanceláře, kteří měli sledovat osobu P. V., další osoby žijící s ním ve společné domácnosti, jeho zaměstnání a koníčky, přičemž od počátku věděl, že se jedná o soudce Okresního soudu v Prostějově, který je předsedou v trestní věci pod sp. zn. 1 T 134/2014, v níž byl obžalován. Dále za částku 100.000 Kč po detektivu Š. požadoval, aby zařídil, aby V. bylo ublíženo na zdraví tak, aby nemohl nejméně do léta 2017 vykonávat práci soudce Okresního soudu v Prostějově s tím, že mezi tím mu uplyne zkušební doba podmíněného odsouzení a vyhne se tak uložení souhrnného trestu. K realizaci užití násilí na soudce však nedošlo, neboť Š. žádosti obviněného nevyhověl a věc oznámil Policii ČR. Pro tuto trestnou činnost byla na obv. D. podána dne 22. 5. 2017 obžaloba u Okresního soudu v Prostějově.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z této dikce je patrné, že zákon s možností podat dovolání z tohoto důvodu spojuje naplnění dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z podmínek je, že uváděná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa anebo, že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Tímto dovolacím důvodem není ani skutečnost, že se na dřívějším stadiu řízení sice podílel vyloučený soudce, ale nikoli již na vlastním rozhodnutí ve věci samé (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II, 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3157).
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je vyloučen soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže lze mít pochybnosti o nestranném rozhodování pro poměr k projednávané věci, nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Jenom zjištění takových skutečností může být důvodem pro vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů. Nejvyšší soud uvádí, že samotná existence trestního řízení vedeného proti obviněnému, v níž je předseda senátu ryze formálně v postavení poškozeného, s přihlédnutím ke všem daným okolnostem nepředstavuje skutečnost, z níž by bylo možno dovozovat podjatost tohoto soudce.
Soud prvního stupně vycházel z dvojího testu nestrannosti soudce a vyslovil, že předseda senátu ani přísedící soudci si nejsou vědomi toho, že by mohli objektivně zadat nějaké pochybnosti o nestrannosti svého rozhodování pouze na základě faktu, že obviněný je obviněn z organizování násilného jednání vůči V. Předseda senátu V. navíc zdůraznil, že o trestné činnosti obviněného nevěděl, nijak ji nevyprovokoval, na obviněného nepodával trestní oznámení, ani proti němu nevypovídal. Pouze podal ve věci vysvětlení o tom, že v trestní věci 1 T 134/2014 rozhoduje jako předseda senátu a jaký je aktuální stav tohoto trestního řízení. V daném případě neexistuje ani žádné pojítko mezi obviněným D. a jakoukoliv vzniklou újmou, kterou by mohl pociťovat předseda senátu V. jako příkoří ze strany obviněného, jelikož k realizaci zamýšleného násilného jednání nedošlo. Ani předseda senátu v době, kdy měl být sledován osobou Z. Š., si ničeho nevšiml a nebyl nijak omezen na svobodě. V projednávaném případě tak nemohlo vzniknout přesvědčení, že by předseda senátu nebo kterýkoliv jiný přísedící mohl být jednáním obviněného natolik zasažen, že by nebyl schopen ve věci nestranně rozhodnout.
Za jednoznačné překročení kompetencí soudu obviněný dále považuje, že byl podroben měření tělesné teploty. Ve svém dovolání poukazuje i na to, že je nepřípustné, aby soud při jednání dne 21. 3. 2017 provedl výslech obviněného ke sdělení obvinění v trestní věci, kde předseda senátu vystupuje jako jediný poškozený. I tyto skutečnosti považuje za přímý důkaz o podjatosti soudu.
K těmto námitkám Nejvyšší soud uvádí, že bylo zcela na místě ověřit omluvu obviněného, který se opakovaně nedostavil ze zdravotních důvodů k jednání. Pokud mu byla po jeho dostavení k soudu den poté, kdy měl mít údajné silné horečky, s jeho souhlasem změřena tělesná teplota, tak v takovém postupu lze spatřovat toliko legitimní snahu soudu o prověření jednání obviněného, které v souhrnu s dříve uváděnými důvody nedostavení se k soudu vykazovalo znaky obstrukčního jednání, vedeného snahou co nejvíce oddálit dobu meritorního rozhodnutí. Nepostupoval-li takto předseda senátu též vůči spoluobviněnému, nejedná se o projev jakékoli diskriminace, ale pouze zjevně o důsledek toho, že obstrukční jednání spoluobviněného nebylo tak intenzivní. K námitce ohledně provedeného výslechu Nejvyšší soud uvádí, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2017 vyplývá, že obviněný vznesl námitku podjatosti senátu Okresního soudu v Prostějově a následně byl předsedou senátu dotázán právě k této vznesené námitce podjatosti, nikoliv ke sdělení obvinění v trestní věci, jak uvádí v dovolání, což je nepochybně postup zcela legitimní. Další zcela nepodloženou námitkou je, že předseda senátu nešetřil na konto obviněného invektivami. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 8. 2015 vyplynulo, že o neschopném manuálním pracovníkovi v osobě obviněného nehovoří předseda senátu, ale svědek O., který se vyjadřoval k osobě obviněného jako k osobě nekvalifikovaného a neschopného manuálního pracovníka. Na tom nic nemění ani nově uplatněná námitka, že krajský soud k posouzení této námitky nepřehrál zvukový záznam hlavního líčení. Nejvyšší soud dodává, že krajský soud mohl o takové námitce rozhodnout na podkladě protokolu o hlavním líčení, jehož úplnost a správnost obviněný jinak nenamítal.
Ani na podkladě těchto dalších námitek, se kterými se již podrobně vypořádal odvolací soud, nelze dovodit, že by námitka údajné podjatosti předsedy senátu soudu prvého stupně byla jakkoli opodstatněná. Jak ve svém vyjádření uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, samotná existence trestního řízení vedeného proti obviněnému, v níž je předseda senátu ryze formálně v postavení poškozeného, s přihlédnutím ke všem daným okolnostem nepředstavuje skutečnost, z níž by bylo možno dovozovat podjatost tohoto soudce.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci byly dány podmínky uvedené v §30 odst. 1 tr. ř. pro vyloučení předsedy senátu V. a přísedících soudců N. a H. z projednání věci či vykonávání úkonů trestního řízení. Jak uvedl i odvolací soud na straně 12 odůvodnění svého rozhodnutí, uplatněné námitky podjatosti jsou pouhým pokračováním obstrukčního jednání obviněného, které uplatňuje od doby podání obžaloby. Nejvyšší soud proto považuje námitky obviněného, z nichž dovozuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., za neopodstatněné.
K námitce obviněného D., že byla porušena jeho práva garantovaná Listinou základních práv a svobod, zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na projednání věci nestranným soudem a právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do těchto práv obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného a jejich rozhodnutí odpovídají i právu hmotnému.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného R. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu