ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1027.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 1027/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2018 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 11/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 240/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 3 T 240/2015, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že v době nejméně od 4. 6. 2009 do 22. 1. 2013 ve F.-M., společně s L. H., který byl za toto jednání pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2015, č. j. 3T 240/2015-1671, jako jednatel společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., se sídlem Frýdek-Místek – Místek, Palkovická 529, IČO 27769194, v rozporu s §135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, a v rozporu s §8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, nezajistil řádné vedení účetnictví a skladové evidence včetně sestavování inventarizačních zápisů této společnosti tak, aby věrně odrážela skutečný stav majetku společnosti, zejména nevedl řádně evidenci finančních půjček poskytnutých V. V. včetně jejich splácení, neevidoval řádně jak své půjčky či vklady do majetku společnosti, tak L. H., včetně jejich splácení a ani řádně nevystavoval příjmové pokladní doklady při jejich přijetí a výdajové pokladní doklady při jejich splácení, nevedl řádnou evidenci prodeje skladových zásob koncovým zákazníkům, nezajistil systém kontroly nakládání s majetkem společnosti ani nápravu chybného stavu skladové evidence po provedených inventarizacích majetku, následkem čehož vznikl v evidenci pokladny schodek ve výši 2 785 929,16 Kč a v evidenci skladových zásob schodek ve výši 1 610 914,20 Kč, a takovým zkreslením údajů o stavu majetku společnosti ohrozil majetková práva věřitelů společnosti, neboť v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka LM SYSTEM GROUP, s. r. o., Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012 insolvenční správkyně Ing. Hana Sazovská nemohla spolehlivě zjistit skutečný stav majetkové podstaty a dosáhnout tak účelu insolvenčního řízení v podobě poměrného uspokojení oprávněných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny při přezkumném jednání, kdy konkrétně jde o pohledávky těchto věřitelů:
1. FRANKE, s. r. o., IČ 49615971, se sídlem Praha 9, Kolbenova 17, č. p. 883, PSČ 190 00, v uznané výši 11 812 Kč,
2. Festool CZ, s. r. o. (dříve Tooltechnic Systems CZ, s. r. o.), IČ 26142058, se sídlem Chelčického 1932, 470 01 Česká Lípa, v uznané výši 9 231 Kč,
3. A. Š., rozená D., trvale bytem R. a., P., ve výši 27 726 Kč,
4. J. L., trvale bytem I. P. P., F.-M., ve výši 10 956 Kč,
5. L. A., trvale bytem N. A., F.-M., ve výši 14 639 Kč,
6. GTB GROUP, s. r. o., IČ 14613221, se sídlem Na Baštici 350, 739 01 Staré Město, v uznané výši 162 066,31 Kč,
7. Konica Minolta Business Solutions Czech, spol. s r. o., IČ 00176150, se sídlem Brno-Židenice, Žarošická 4395/13, PSČ 628 00, v uznané výši 12 939 Kč,
8. TTS Tooltechnic System AG&Co. KG, se sídlem Postfach 1372, 732 38 Wendlingen, Spolková republika Německo, v uznané výši 299 871,30 Kč,
9. M – KUPR, s. r. o., IČ 26251752, se sídlem Brněnská 1146/30, Ždár nad Sázavou 1, 591 01 Žďár nad Sázavou, v uznané výši 31 818 Kč,
10. KOOPLAST, s. r. o., IČ 25328565, se sídlem Květná 1871/15, 680 01 Boskovice, v uznané výši 83 977,47 Kč,
11. PROBYTEX, spol. s r. o., IČ 25856723, se sídlem Ostrava-Výškovice, K jezeru 190/10, PSČ 700 30, v uznané výši 4 547 Kč,
12. PPL CZ, s. r. o., IČ 25194798, se sídlem K Borovému 99, Jažlovice, 251 01 Říčany, v uznané výši 65 765,28 Kč,
13. HASTA, s. r. o., IČ 31646751, se sídlem Bytčanská 814/131, 010 03 Považský Chlmec, Slovenská republika, v uznané výši 106 735,40 Kč,
14. NetDirect, s. r. o., IČ 25907077, se sídlem Varenská 2723/51, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, v uznané výši 67 852,17 Kč,
15. DHL Express (Czech Republic), s. r. o., IČ 25683446, se sídlem Nádražní 2967/93, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, v uznané výši 19 800 Kč,
16. E F B, spol. s r. o., IČ 62969374, se sídlem Kladno, Kordačova 1844, PSČ 272 04, v uznané výši 13 355 Kč,
17. FCC Česká republika, s. r. o., IČ 45809712, se sídlem Praha 8, Ďáblická 791/89, PSČ 182 00, v uznané výši 2 650 Kč,
18. MONETA Auto, s. r. o., IČ 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, PSČ 140 00, ve výši 202 480,19 Kč,
19. Démos trade, a. s., IČ 25397478, se sídlem Škrobálkova 630/13, Kunčičky, 718 00 Ostrava, v uznané výši 214 380,65 Kč,
20. Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČ 47673036, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, v uznané výši 11 768 Kč,
21. ČSOB Factoring, a. s., IČ 45794278, se sídlem Praha 10 – Vinohrady, Benešovská čp. 2538/ č. o. 40, PSČ 101 00, v uznané výši 33 210,42 Kč,
22. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, v uznané výši 41 100 Kč,
23. Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 47114975, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, v uznané výši 313 Kč,
24. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, v uznané výši 30 326 Kč,
25. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj Územní pracoviště Frýdek-Místek, IČ 72080043, se sídlem Na Poříčí 3208, 738 01 Frýdek-Místek, v uznané výši 1 814 069 Kč,
26. Teka – CZ, s. r. o., IČ 25551736, se sídlem Praha 8, V Holešovičkách 593, PSČ 180 00, v uznané výši 37 921,99 Kč,
27. IDEAL TRADE, spol. s r. o., IČ 25310852, se sídlem 763 01 Machová č. p. 243, v uznané výši 19 887 Kč,
28. Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, se sídlem Křížová 1292, 150 00 Praha, v uznané výši 363 662 Kč,
29. Raiffeisenbank, a. s., IČ 49240901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, v uznané výši 1 026 000 Kč,
30. Fio banka, a. s., IČ 61858374, se sídlem Praha 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, v uznané výši 104 125,37 Kč,
31. BELMEB Sp. z o. o., se sídlem Izdebnik 542, 341 44, (správně „Polská republika“), v uznané výši 42 550 Kč.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců a podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to zákaz být členem statutárního orgánu obchodní korporace zabývající se nákupem a prodejem na dobu 2 (dvou) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození:
- FRANKE, s. r. o., se sídlem Kolbenova 17, Praha 9, IČ 49615971,
- GTB GROUP, s. r. o., se sídlem Na Baštici 350, Staré Město, IČ 14613221,
- KOOPLAST, s. r. o., se sídlem Květná 1871/15, Boskovice, IČ 25328565,
- M-KUPR, s. r. o., se sídlem Brněnská 1146/30, Žďár nad Sázavou, IČ 26251752,
- PROBYTEX, spol. s r. o., se sídlem Ostrava-Výškovice, K jezeru 190/10, IČ 25856723,
- HASTA, s. r. o., se sídlem Bytčianská 814/131, Žilina – Považský Chlmec, Slovenská republika, IČ 31646751,
- NetDIRECT, s. r. o., se sídlem Varenská 2723/51, Ostrava-Moravská Ostrava, IČ 24271098,
- DHL Express (Czech Republic), s. r. o., se sídlem Na Dlouhém 83, Říčany, IČ 25683446,
- FCC Česká republika, s. r. o., se sídlem Ďáblická 791/89, Praha 8, IČ 45809712,
- Démos trade, a. s., se sídlem Škrobálkova 630/13, Ostrava – Kunčičky, IČ 25397478,
- Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 108, Slezská Ostrava, IČ 47673036,
- ČSOB Factoring, a. s., se sídlem Benešovská čp. 2538/40, Praha 10 – Vinohrady, IČ 45794278,
- Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404, Praha 9, IČ 47114975,
- Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, se sídlem Sokolská třída 1/267, Ostrava – Moravská Ostrava, IČ 41197518,
- IDEAL TRADE, spol. s r. o., se sídlem Machová 243, IČ 25310852,
- Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292, Praha, IČ 00006963,
- Raiffeisenbank, a. s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, IČ 49240901,
- Fio banka, a. s., se sídlem V Celnici 1028/10, Praha 1, IČ 61858374,
- BELMEB Sp. z o. o., se sídlem Izdebnik 542, Polská republika, IČ 356008230,
- MONETA Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, IČ 60112743,
odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. H. odvolání, které Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 11/2017, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 11/2017, podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Szkandery dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace předně zdůraznil, že se vytýkaného jednání nedopustil. Odmítl, že by nezajistil řádné vedené účetnictví a skladové evidence společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o. Nesouhlasil také s tím, že následkem jeho jednání vznikl schodek v evidenci pokladny a v evidenci skladových zásob a že by ohrozil majetkové zájmy věřitelů společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o. Schodek v evidenci pokladny podle jeho mínění nevznikl, neboť se jednalo o situaci, kdy V. V., který si ve společnosti vydobyl velmi silnou pozici, si osobně ponechal vysokou sumu ve výši 2 101 326,33 Kč, což vyplývá z přehledu bankovních transakcí. Ve zbytku jde o odebíranou tržbu, kterou V. V. odebíral přímo z pokladny a měl ji vložit na účet společnosti, což však nikdy neučinil. Pokud jde o schodek na skladových zásobách, ten podle mínění dovolatele vznikl chybou účetního programu, když nedocházelo k odepisování prodaného zboží ze skladu.
5. Obviněný je toho názoru, že v řízení nebylo prokázáno jeho zavinění ani ve formě úmyslu nepřímého. Naopak uvedl, že sám předložil insolvenční správkyni své účetnictví, o kterém se domníval, že je vedeno správně, neboť zajistil vedení účetnictví prostřednictvím kvalifikovaného účetního. Rovněž zaměstnával IT pracovníka pana P. T., který měl dohlížet na správný chod programu Helios Red, přičemž problémy byly řešeny také se společností Asseco solution, a. s. Dovolatel je proto přesvědčen, že jednal s péčí řádného hospodáře a že se nedopustil trestného činu, pro který byl odsouzen. Popřel přitom, že by ve veřejném zasedání před odvolacím soudem došlo z jeho strany k jakémukoliv doznání.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby v souladu s ustanovením §265m tr. ř. sám rozhodl o zproštění obžaloby v plném rozsahu.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., využil svého zákonného práva a písemně se k dovolání obviněného vyjádřil. V tomto svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obsah dovolání v podstatě kopíruje obsah odůvodnění odvolání obviněného ze dne 15. 12. 2016 a že dovolací argumentace obviněného neodpovídá deklarovaným dovolacím důvodům. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství oba dotčené soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu a v odůvodnění svých rozhodnutí se s námitkami obviněného řádně a věcně správně vypořádaly. Zdůraznil, že uplatněné námitky obviněného směřují výlučně proti skutkovým zjištěním nalézacího a odvolacího soudu, přičemž v průběhu řízení bylo prokázáno, že objektivně k porušení povinností při vedení účetnictví nepochybně došlo a že se tak stalo v důsledku úmyslného zavinění obviněného M. H.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že nebyl zjištěn žádný poznatek o porušení zákonných zásad ve způsobu dokazování a ve vyhodnocení důkazů. Podle jeho mínění nelze v daném případě postup soudů nižších stupňů při dokazování a jeho vyhodnocení označit za svévolný, dezinterpretující provedené důkazní prostředky a porušující tak právo obviněného na spravedlivý proces.
9. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu současně vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
10. Ačkoliv obviněnému M. H. bylo prostřednictvím jeho obhájce Mgr. Pavla Szkandery zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatel se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci ani prostřednictvím svého obhájce k němu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., o které své dovolání formálně opřel.
12. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
13. Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, protože je názoru, že vada zakládající některý z důvodů dovolání, konkrétně důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatěžovala řízení před nalézacím soudem. Pokud však touto vadou rozhodnutí nalézacího soudu zatíženo není (viz dále), nemůže být ani naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
14. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal. Závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno ve spisovém materiálu, nelze podle Nejvyššího soudu učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, a proto z těchto uvedených hledisek se Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného M. H. jako přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
IV.
Důvodnost dovolání
15. Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil, že mu nebylo v průběhu celého řízení prokázáno, že by nezajistil řádné vedení účetnictví a skladové evidence společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o., že by následkem jeho činnosti vznikl schodek v evidenci pokladny a v evidenci skladových zásob, stejně jako že by ohrozil majetkové zájmy věřitelů společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o. Obviněný prostřednictvím zmíněných skutkových námitek popírá existenci subjektivní stránky žalovaného trestného činu a tvrdí, že podnikání ve společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o., skončilo neúspěšně jednak z důvodu činnosti V. V., který jmenované společnosti sice půjčoval prostředky k rozvoji podnikatelské činnosti, avšak následně si sám začal stahovat prostředky společnosti na úhradu svých závazků, jednak z důvodu chyb programu Helios Red.
16. Nalézací soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že obviněný M. H. jako jednatel společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o., nezajistil řádné vedení účetnictví a skladové evidence, neevidoval půjčky poskytnuté společnosti a řádně nebyly evidovány ani splátky těchto půjček. Účetní výkazy vypracované po skončení účetního období věrně neodrážely skutečný stav hospodaření společnosti, přičemž manko na pokladně a ve skladu se netýkalo jednoho účetního období, ale jednalo se o skutečnost trvající po delší dobu. Podle názoru nalézacího soudu jednání svědka V. V., který potvrdil, že si zasílal peníze společnosti na svůj účet, nemůže obviněného vyvinit z vytýkané trestné činnosti, neboť V. V. vědomě umožnil společně s druhým jednatelem původně spoluobviněným L. H. zásahy do chodu společnosti. Stejně tak byla podle nalézacího soudu vyvrácena obhajoba obviněného o jím tvrzené vadě programu Helios Red. Nalézací soud uzavřel, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém, věděl o nikoliv řádném vedení účetnictví, o tom, že nebyly řádně zaúčtovány půjčky a jejich splácení, věděl o schodku v evidenci skladových zásob a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že tímto může dojít k ohrožení majetkových práv zejména obchodních partnerů společnosti (blíže str. 15 až 18 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud po doplnění dokazování opětovným výslechem obviněného i svědkyně Ing. Hany Sazovské a s přihlédnutím k důkazům již provedeným v řízení před okresním soudem uzavřel, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se dopustil přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Zdůraznil přitom, že obviněný se de facto k žalované trestné činnosti u veřejného zasedání konaného dne 10. 3. 2017 doznal. Podle odvolacího soudu obviněný v naprostém rozporu se základními povinnostmi jednatele umožnil další osobě – V. V., aby nekontrolovatelně manipulovala s tržbami společnosti a v podstatě za něj převzala vedení společnosti, věděl také o tom, že sklad je průchozí, má do něj přístup v podstatě kdokoliv, přitom žádný ze zaměstnanců neměl uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti, a i když byla společnost uživatelem programu Helios Red, nezajistil obviněný jeho řádné fungování, přičemž jednoduchou kontrolou jednotlivých modulů tohoto programu mohl a měl zjistit významné rozdíly mezi skladovými položkami a vystavenými fakturami (blíže str. 3 až 7 usnesení odvolacího soudu).
17. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Ač obviněný v dovolání namítl, že jeho jednáním nedošlo k naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu, neboť nejednal s úmyslem (ani nepřímým) daný trestný čin spáchat, tak tuto obecnou hmotněprávní námitku dále blíže upřesnil pouze námitkami čistě skutkovými, v rámci kterých tvrdí, že on není pachatelem vytýkaného jednání specifikovaného ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a že se žádného trestného činu nedopustil. Na podporu tohoto svého tvrzení opakovaně rozebírá důkazy provedené soudy prvního a druhého stupně a předkládá svoji vlastní verzi jejich hodnocení. Tímto však pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně, jakož i s učiněnými skutkovými zjištěními a domáhá se toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. I přesto se Nejvyšší soud zabýval uplatněnými skutkovými námitkami obviněného z hlediska případného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ale takový extrémní nesoulad s ohledem na dále uvedené závěry reagující na konkrétní námitky obviněného neshledal. Stejně tak nedospěl k závěru, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, a to s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem.
18. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném vedení a uchování účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole. Tímto ustanovením je tedy chráněn zájem adresáta informace na její pravdivosti, adresátem bývá zpravidla stát, ale nemusí tomu tak být vždy, neboť falšování informací se může, byť nepřímo, dotknout i obchodních partnerů. Objektivní stránka spočívá u skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku v tom, že pachatel ohrozí majetková práva jiného tím, že v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen v některé důležité části. Za hrubě zkreslené údaje je nutno považovat ty, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech sloužících ke kontrole hospodaření. Pod pojem majetková práva je třeba zahrnout veškerá práva vztahující se k majetku, tedy nejen práva vyplývající z vlastnictví věci, ale i majetková práva vyplývající ze závazkových vztahů, jakož i práva z jiných vztahů, které mají majetkový charakter. K naplnění této skutkové podstaty postačí ohrožení majetkových práv jiného, nemusí tedy dojít k jejich narušení (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2582 – 2583, 2589 – 2591). Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin, přičemž u trestných činů ohrožovacích postačí, zahrnuje-li zavinění možnost poruchy a není třeba, aby se vztahovalo na samotnou poruchu. Postačí tedy tzv. úmysl ohrožovací (srov. Šámal, P. a kol., Trestní zákoník I., §1 až 139, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 217). Zákonným znakem trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku sice není způsobení škody na cizím majetku, ale z popisu skutku, jímž byl spáchán tento trestný čin, musí být patrné, v jakém alespoň minimálním rozsahu pachatel ohrozil majetková práva jiného, a to např. s poukazem na výši pohledávek věřitelů (viz rozhodnutí uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu TR NS 50/2008-T 1135).
19. Podle §135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 1. 1. 2014, byli jednatelé povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti. Zásadně platí, že jednatelé společnosti s ručením omezeným jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Součástí obchodního vedení společnosti náležejícího vždy do působnosti jednatelů je vedení účetnictví a předepsané evidence. Uvedené povinnosti nemusí jednatelé plnit vždy osobně, ale mohou (pokud nemají sami potřebné odborné znalosti) tyto činnosti zabezpečit pomocí dalších osob, které již příslušnou kvalifikaci a zkušenosti mají. Těmto osobám musí pro výkon činnosti vytvořit potřebné podmínky a jejich činnost jsou povinni kontrolovat. Jednatel se zprostí odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností uvedených v §135 obchodního zákoníku, jestliže prokáže, že zajistil vedení předepsané evidence a účetnictví v potřebném rozsahu kvalifikovanou osobou, které vytvořil pro výkon činnosti potřebné podmínky a poskytl jí potřebnou součinnost (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 29 Cdo 1162/1999, uveřejněný pod č. 103 v časopisu Soudní judikatura č. 9, ročník 2000).
20. Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že společnost LM SYSTEM GROUP, s. r. o., vznikla dne 29. 6. 2006 a v době vzniku byl jejím jediným společníkem obviněný M. H., který byl současně do 4. 6. 2009, kdy se dalším jednatelem stal L. H., též jediným jednatelem. Dále v řízení vyšlo najevo, že oba jednatelé LM SYSTEM GROUP, s. r. o., nezajistili řádné vedení předepsané evidence a účetnictví v potřebném rozsahu, a to ani sami, ani prostřednictvím kvalifikované osoby, které by vytvořili pro výkon činnosti potřebné podmínky a poskytli jí potřebnou součinnost, ačkoli k tomu byli povinni podle výše citovaného ustanovení §135 odst. 1 obchodního zákoníku.
21. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., za období od 1. 1. 2012 do 24. 10. 2012 (č. l. 96 spisu) bylo zjištěno, že je v něm přiznáno manko v pokladně ve výši 2 786 173 Kč (č. l. 97 spisu), z přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., za období od 25. 10. 2012 do 31. 12. 2012 (č. l. 104 spisu) bylo zjištěno, že je v něm přiznáno manko ve skladových zásobách ve výši 1 695 719,78 Kč (č. l. 105, 111 spisu). V rozvaze společnosti ke dni 31. 12. 2011 (č. l. 124 spisu) je evidován stav pokladny ve výši 2 796 000 Kč, ke dni 31. 12. 2010 (č. l. 132 spisu) ve výši 562 000 Kč, ke dni 31. 10. 2009 (č. l. 138 spisu) ve výši 571 000 Kč.
22. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012-B9, byl prohlášen konkurz na majetek společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., (č. l. 250 spisu), insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Hana Sazovská. Z žádosti insolvenční správkyně ze dne 2. 1. 2013 (č. l. 3 – 4 spisu) bylo zjištěno, že obviněného vyzvala k vysvětlení rozdílu účetního stavu a k vrácení částky 2 786 149,17 Kč, která měla být ke dni 24. 10. 2012 evidována jako zůstatek v pokladně, fyzicky se zde však nenacházela. Podle inventurního soupisu skladových zásob zpracovaného ke dni 24. 10. 2012 obviněným M. H. (č. l. 17 spisu) měl být účetní stav zásob dané společnosti v hodnotě 2 830 738,92 Kč, při faktickém předání insolvenční správkyni však byl zjištěn schodek ve výši 1 610 914,20 Kč. Zjištěné manko v pokladně a na skladě dosáhlo souhrnné částky 4 396 843,36 Kč. Manko na pokladně a ve skladových zásobách bylo uvedeno i v přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o.
23. Po prohlášení konkurzu na majetek společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., došlo k přezkumu přihlášených pohledávek, uznané pohledávky (č. l. 255 – 257 spisu) jsou co do jejich výše a určení věřitele popsány blíže ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Z výpovědi insolvenční správkyně Ing. Hany Sazovské vyplynulo, že jí zkreslené údaje o stavu majetku společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., kdy byl vykazován majetek, který ve skutečnosti ve společnosti nebyl, ztěžovaly výkon její funkce insolvenční správkyně. Věřitelé se podle účetních výkazů, které musí účetní jednotka vést tak, aby odrážely skutečný stav, mohli domnívat, že jejich uspokojení bude vyšší, než ve skutečnosti bylo, když v pokladně měla být částka přesahující 2,7 mil. Kč, přičemž ve skutečnosti se v ní nacházelo 220 Kč. Na účtu společnosti bylo pak pouze 100,14 Kč. Je zřejmé, že insolvenční správkyně nemohla v důsledku předmětného jednání obviněného spolehlivě zjistit skutečný stav majetkové podstaty a dosáhnout účelu insolvenčního řízení v podobě poměrného uspokojení oprávněných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny při přezkumném jednání (viz č. l. 255 – 257 spisu).
24. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2014, sp. zn. 24 Cm 192/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 5 Cmo 145/2016, bylo rozhodnuto v právní věci žalobkyně Ing. Hany Sazovské, insolvenční správkyně dlužníka LM SYSTEM GROUP, s. r. o., proti žalovaným 1) M. H. a 2) L. H. o zaplacení částky 4 396 843,36 Kč s příslušenstvím tak, že ad I. se rozsudek krajského soudu v části, kde byli žalovaní 1) a 2) zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2 785 926,16 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2013 do zaplacení, potvrzuje. Ve zbývajícím rozsahu, to je o zaplacení částky 1 610 914,20 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek krajského soudu zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena k dalšímu řízení.
25. Z vyjádření znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Václava Poloka ze dne 30. 4. 2015 (č. l. 1782 – 1783 spisu), které bylo vypracováno v jiné trestní věci (č. l. 1810 spisu), vyplynulo, že účetní podklady společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., a to údaje ročních účetních výkazů za žalované období, nelze verifikovat pro účely nalezení správných hodnot s reálnou skutečností. Znalec mimo jiné uvedl, že popisovaný stav interpretuje porušení především u zásadních účetních postupů a výstupů, tj. nevedení účetnictví, nezajištění systému kontroly nakládání s majetkem společnosti, existence inventarizačního schodku v pokladně, což jen podtrhuje konečné zjištění v podobě zkreslení údajů o stavu majetku společnosti jako celku.
26. Z listinných důkazů o půjčkách založených ve spise a podrobně specifikovaných v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (č. l. 1927 spisu) bylo zjištěno, že V. V. či jeho prostřednictvím A. N. a R. T. půjčovali společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., či přímo obviněnému M. H. nebo L. H. finanční prostředky za účelem rozvoje společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o. Současně však bylo prokázáno, že obviněný ani druhý z jednatelů si o půjčkách nevedli řádnou evidenci (insolvenční správkyni nebyli schopni ani přesně specifikovat uvedené půjčky), v účetnictví nebyly evidovány závazky nebo půjčky vůči společníkům, pouze v příloze k účetní závěrce ke dni 31. 10. 2010 je coby doplňující údaj k rozvaze a výkazu zisku a ztrát zmiňován závazek vůči V. V. ve výši 550 000 Kč (č. l. 136 spisu) a v příloze k účetní závěrce ke dni 31. 10. 2009 je coby doplňující údaj k rozvaze a výkazu zisku a ztrát zmiňován závazek vůči V. V. ve výši 650 000 Kč (č. l. 143 spisu).
27. Z výpovědí jednak samotného obviněného, jednak svědků Z. D. a A. Š. vyplynulo, že shora zmíněné půjčky nebyly účtovány, i když měly být spláceny z finančních prostředků společnosti. Větší část půjček jednatelé dostali jako fyzické osoby a následně je dávali do společnosti na její chod, aniž by uzavřeli se společností smlouvu. O těchto půjčkách se nevedla řádná účetní evidence. Sám obviněný u veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem dne 10. 3. 2017 potvrdil, že peníze od V. V. chodily strašně neřízeně a že o tom, kolik peněz do firmy V. V. půjčil, jakýs takýs přehled měl, ale jestli to bylo mezi 2,5 milióny až 5 milióny, to opravdu neví. Dále uvedl, že měl informace o tom, že účetnictví není vedeno řádně, ale že nápravu neudělal, protože neměl volnou ani korunu, nemohl si vzít ani výplatu, pan V. v podstatě řídil i jeho osobní peníze. Obviněný M. H. u hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2016 vypověděl, že zřídili spolu s dalším jednatelem L. H. V. V. přístup k internetovému bankovnictví, a to jak k účtu společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., tak ke svému osobnímu účtu, neboť mu neměli z čeho půjčené peníze vrátit. Věděl také o tom, že sklad je průchozí, má do něj přístup v postatě kdokoliv, přitom žádný ze zaměstnanců neměl uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti. Svědci T. K. a P. H. (bratr obviněného) v průběhu svých výpovědí potvrdili, že dostali od obviněného a druhého jednatele pokyn, že V. V. může vybírat peníze přímo z pokladny společnosti. Svědek V. V. v rámci svého výslechu u hlavního líčení uvedl, že si peníze společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., zasílal na svůj účet, neboť měl vzhledem k ekonomickému vývoji společnosti obavy o návratnost půjček (č. l. 1793 spisu).
28. Nejvyšší soud na základě shora uvedených skutečností a důkazů shledal, že podle zjištěného skutkového stavu věci není pochyb o tom, že obviněný M. H. spolu s druhým jednatelem dnes již odsouzeným L. H. umožnili V. V., tj. osobě, která nebyla společníkem, statutárním orgánem či zaměstnancem společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., zásahy do chodu této společnosti. V. V. mohl se souhlasem obviněného i druhého jednatele převádět prostředky společnosti na svůj účet k uspokojení svých pohledávek, aniž by toto bylo jakkoli účetně evidováno. K dovolací námitce obviněného, týkající se jeho nesouhlasu s tím, že by následkem tohoto jeho jednání vznikl schodek v evidenci pokladny a v evidenci skladových zásob a že by ohrozil majetkové zájmy věřitelů společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o., který odůvodnil tím, že V. V. si ve společnosti vydobyl velmi silnou pozici a osobně si ponechal vysokou sumu ve výši 2 101 326,33 Kč a dále že ve zbytku jde o odebíranou tržbu, kterou V. V. odebíral přímo z pokladny a měl ji vložit na účet společnosti, což ale nikdy neučinil, Nejvyšší soud podotýká, že pokud V. V. nebyl společníkem zmíněné společnosti a neměl v ní ani žádnou funkci, nebyli obviněný a druhý jednatel odsouzený L. H. oprávněni umožnit mu, aby si převáděl prostředky společnosti na svůj účet či aby odebíral prostředky přímo z pokladny společnosti, navíc bez jakékoliv účetní evidence. Obviněný tak v naprostém rozporu se základními povinnostmi jednatele nejen nevedl řádně účetnictví této společnosti, ale navíc umožnil další osobě, aby bez jakékoli kontroly manipulovala s finančními prostředky uvedené společnosti a v podstatě za něj převzala vedení společnosti, v důsledku čehož došlo ke shora uvedenému schodku a v návaznosti na to rovněž k ohrožení majetkových zájmů věřitelů společnosti LM SYSTÉM GROUP, s. r. o.
29. Obviněnému nelze dát za pravdu ani v tom, že schodek v evidenci pokladny a v evidenci skladových zásob společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., vznikl důsledkem přechodu společnosti na účetní program Helios Red, resp. chybou tohoto programu, když prodané zboží nebylo odepisováno ze skladu. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že obviněný v rámci své výpovědi ve veřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2017 sdělil, že jelikož nevěděli, že se výdejky netvoří, kontrolu nedělal nikdo. Po roce používání programu Helios Red zjistili úplně náhodou, že je tam obrovský rozdíl s tím, že zboží, jež bylo vyfakturováno, visí ve skladových zásobách. Ze svědeckých výpovědí svědků J. S. (č. l. 1814 – 1817 spisu) a P. U. (č. l. 1817 – 1820 spisu) i z vyjádření společnosti Asseco Solutions, a. s. (č. l. 1849 spisu), se podává, že bylo pouze na uživatelích programu Helios Red, zda při vystavení výdejky na základě kódu pohybu, který se ve výdejce zadá, nechají fakturu vystavit či nikoli. Toto tvrzení jmenovaní svědci zdůvodnili tím, že program je modulární, každý modul se dá nainstalovat samostatně, takže uživatel může mít např. jen modul fakturace, nemusí mít skladovou evidenci. Vystavení faktury nemá podle nich na odpis ze skladu žádný vliv, nejprve je nutno vystavit výdejku a na základě kódu pohybu se buď faktura vystaví, nebo ne. Obecně se z faktury výdejka nevystaví nikdy, přitom nejde o chybu, ale o standardní chování programu Helios Red, což každý konzultant musí vědět, protože jde o jednu ze základních informací běžně sdělovaných při hromadných školeních či konzultacích. Na základě shora specifikovaných důkazů Nejvyšší soud vzal za prokázané, že bylo pouze na uživatelích, zda budou vystavovány výdejky zboží či nikoliv, o čemž uživatelé museli vědět. Jednoduchou kontrolou jednotlivých modulů účetního programu Helios Red mohli a měli zjistit značné rozdíly mezi skladovými položkami a vystavenými fakturami.
30. Z těchto důvodů je ohledně namítaných vad programu Helios Red podle názoru Nejvyššího soudu nutno uzavřít, že v řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný nezajistil řádné fungování programu Helios Red. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení obviněného o tom, že zajistil vedení účetnictví prostřednictvím kvalifikovaného účetního Z. D. a že zaměstnával IT pracovníka pana P. T., který měl zabezpečit správný chod programu Helios Red. Z výpovědi svědka Z. D., tchána obviněného, bylo zjištěno, že pomáhal vést pro společnost LM SYSTEM GROUP, s. r. o., účetnictví, přičemž obviněného i druhého jednatele informoval a upozorňoval na rozdíly při inventarizaci účtu, že vznikaly rozdíly mezi skutečným a účetním stavem, a to jak v penězích, tak v materiálu, dále že nebyly vyhotovovány zápisy z inventur a že položky nejsou řádně účtovány. Potvrdil tedy, že účetnictví ne zcela odráželo skutečný stav společnosti a že o tom obviněný i druhý jednatel byli informováni (č. l. 1743 – 1744 spisu). Podle tvrzení svědka P. T., který byl od roku 2008 do září 2010 IT pracovníkem u společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., měli ve společnosti zpočátku s účetním programem Helios Red velké problémy a průběžně zjišťovali, že jim nedělal automaticky výdejky, což údajně řešil s J. S., konzultantem společnosti Asseco Solutions, a. s. Podle již shora zmíněného odborného vyjádření společnosti Asseco Solutions, a. s., .J. S. sice vykonával pro společnost LM SYSTEM GROUP, s. r. o., konzultantskou činnost, avšak nikdy se nejednalo o problém nevystavení výdejky při vystavení faktury (č. l. 1849 spisu).
31. S ohledem na učiněná skutková zjištění je podle uvedených závěrů Nejvyššího soudu vyplývajících z důkazů obsažených ve spise zřejmé, že obviněný dobře věděl o chybně vedeném účetnictví a byl přinejmenším srozuměn s tím, že tím může dojít k ohrožení majetkových práv obchodních partnerů a věřitelů společnosti. Obviněnému proto nelze přisvědčit ani ohledně jeho námitky, že předmětným jednáním nenaplnil subjektivní stránku souzeného trestného činu s odůvodněním, že naivně předložil insolvenční správkyni Ing. Haně Sazovské své účetnictví, o kterém se domníval, že je vedeno správně, což údajně svědčí o tom, že neměl úmysl porušovat jakékoliv předpisy o účetnictví. Obviněný měl prokazatelně informace o rozdílech při inventarizaci účtu, o tom, že nebyly vyhotovovány zápisy z inventur a že veškeré položky nejsou řádně účtovány. Navíc další osobě umožnil, aby manipulovala s finančními prostředky a tržbami společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., a v podstatě za něj převzala vedení společnosti. Věděl také o tom, že do skladu má přístup de facto kdokoliv, přičemž žádný ze zaměstnanců neměl uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti. Nezajistil ani řádné fungování účetního programu, i když jednoduchou kontrolou jednotlivých modulů mohl a měl zjistit výrazné rozdíly mezi skladovými položkami a vystavenými fakturami, na což byl dokonce upozorňován Z. D. Přesto, že byl s tímto stavem dlouhodobě seznámen, nápravu nesjednal.
32. Nejvyšší soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že obhajobu obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, je nutno považovat za vyvrácenou. Nadto je třeba zdůraznit, že i když obviněný v podaném dovolání popírá, že by se u veřejného zasedání před odvolacím soudem doznal ke spáchání projednávané trestné činnosti, Nejvyšší soud ve shodě s názorem odvolacího soudu shledal, že výpověď obviněného učiněnou u veřejného zasedání dne 10. 3. 2017 nelze vyhodnotit jinak, než jako jeho faktické skutkové doznání, které je navíc podporováno dalšími v řízení provedenými důkazy (viz výše), se kterými tvoří ucelený řetězec svědčící o vině obviněného, byť jinak své úmyslné zavinění v rozporu s důkazy obsaženými ve spisu a provedenými v opakovaných hlavních líčeních nalézacím soudem a ve veřejném zasedání odvolacího soudu v dovolání nadále popírá.
33. Nejvyšší soud se proto na základě shora popsaných skutečností ztotožnil s názorem nalézacího a odvolacího soudu v tom, že spisový materiál obsahuje důkazy, podle nichž bylo možné postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospět ke skutkovým a právním zjištěním, které učinil nalézací i odvolací soud, tj. že obviněný v pozici jednatele společnosti LM SYSTEM GROUP, s. r. o., nevykonával funkci s péčí řádného hospodáře, i když za společnost reálně aktivně jednal a byl odpovědný za plnění povinností uložených jednateli společnosti. Současně není pochyb o tom, že došlo k porušení povinností při vedení účetnictví a že se tak stalo v důsledku úmyslného zavinění obviněného. Z důkazů obsažených ve spisu a provedených v hlavním líčení u nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že obviněný M. H. společně s dnes již pravomocně odsouzeným L. H. v rozporu s §135 odst. 1 obchodního zákoníku a s §8 zákona o účetnictví nezajistil řádné vedení účetnictví a skladové evidence, a to včetně sestavování inventarizačních zápisů této společnosti, tak, aby věrně odrážela skutečný stav majetku společnosti, zejména nevedl řádně evidenci finančních půjček poskytnutých V. V. včetně jejich splácení, neevidoval řádně půjčky či vklady do majetku společnosti, a to jak své, tak L. H., včetně jejich splácení, a ani řádně nevystavoval příjmové pokladní doklady při jejich přijetí a výdajové pokladní doklady při jejich splácení, nevedl řádnou evidenci prodeje skladových zásob koncovým zákazníkům, nezajistil systém kontroly nakládání s majetkem společnosti ani nápravu chybného stavu skladové evidence po provedených inventarizacích majetku, následkem čehož vznikl v evidenci pokladny schodek ve výši 2 785 929,16 Kč a v evidenci skladových zásob schodek ve výši 1 610 914,20 Kč, přičemž takovým zkreslením údajů o stavu majetku společnosti ohrozil majetková práva věřitelů společnosti, neboť v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka LM SYSTEM GROUP, s. r. o., Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012 insolvenční správkyně Ing. Hana Sazovská nemohla spolehlivě zjistit skutečný stav majetkové podstaty a dosáhnout tak účelu insolvenčního řízení v podobě poměrného uspokojení oprávněných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny při přezkumném jednání. Obviněný přitom jednal minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť věděl, že účetnictví nebylo vedeno řádně, že nebyly řádně zaúčtovány půjčky a jejich splácení, věděl o schodku v evidenci skladových zásob, proto musel být přinejmenším srozuměn s tím, že v důsledku tohoto jeho jednání, spočívajícího v tom, že v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, může dojít k ohrožení majetkových práv jiného, zejména obchodních partnerů a věřitelů společnosti, k čemuž také skutečně došlo.
34. S ohledem na povahu dovolacích námitek obviněného, lze tedy shrnout, že obviněný podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. pouze námitky, které uplatněné dovolací důvody nenaplňují, neboť jsou výhradně skutkové povahy a směřují výlučně proti hodnocení provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl obviněným uváděn jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, a nikoli proti právnímu posouzení zjištěných skutků, přičemž extrémní nesoulad skutkových zjištění ani s provedenými důkazy, ani s právní kvalifikací Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů neshledal. Pokud byl namítán nedostatek naplnění znaku zavinění, jednalo se o argumentaci založenou na odlišné interpretaci skutkového děje obviněným, a proto ve své podstatě nebyla napadána vadná aplikace hmotněprávních norem na soudy nižších stupňů zjištěný skutek. Na základě hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, které k odvolání obviněného náležitě přezkoumal soud odvolací, a s přihlédnutím k uvedeným poznatkům ze spisového materiálu a hodnocení, které shora provedl Nejvyšší soud, je třeba již jen uzavřít, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 11/2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 3 T 240/2015, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušit.
35. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu