ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.418.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 418/2017-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2018 o dovolání, které podal obviněný P. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 5 To 5/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 12/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 42 T 12/2014, byl obviněný P. D. pod body I./1. a 2. výroku o vině uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákon“), pod bodem II. výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), pod bodem III./1. a 2. výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem IV. pokusem zločinu poškození věřitele podle §21 odst. 1, §222 odst. 1 písm. f), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v tehdy účinném znění). Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 let. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 1 T 113/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §230 odst. 2 tr. řádu si soud prvního stupně vyhradil rozhodnutí o ochranném opatření v podobě zabrání věci do veřejného zasedání.
2. Shora uvedené trestné činnosti se podle tohoto rozsudku obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Pod bodem I./1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v období od 29. 4. 2009 do 7. 7. 2009 vylákal na základě ústní dohody tři splátky kupní ceny od poškozeného V. T. pod záminkou dodání fotovoltaických panelů na střechu tenisového areálu, které však nikdy neměl v úmyslu dodat. Tím způsobil poškozenému V. T. škodu v celkové výši 1 765 000 Kč, přičemž částku 700 000 Kč poškozenému vrátil dne 17. 6. 2010 a zbývající částku 1 065 000 Kč užil pro vlastní potřebu. Pod bodem I./2. výroku o vině dne 4. 12. 2009 na přesně nezjištěném místě jako zástupce obchodní společnosti Scarabeus-Tech s. r. o., IČ: 36840262, 965 01 Ladomerská Vieska 180, Slovenská republika, v úmyslu se obohatit vylákal od obchodní společnosti E.T.B. Solar s. r. o., IČ: 29079012, Ledecká 1521/32, Bolevec, 323 00 Plzeň (dále jen „E.T.B. Solar“), dodávku 180 ks solárních panelů v ceně 91 507 Euro a montážní materiál v ceně 5 196 Euro za použití vlastnoručně padělané elektronické kopie o platbě z elektronického bankovnictví, kterou dne 4. 12. 2009 odeslal e-mailem jednateli poškozené obchodní společnosti R. N., ačkoliv touto částkou na účtu nedisponoval. Zajistil dodání zboží uskutečněné poškozenou a jednateli obchodní společnosti R. N. následně po urgencích tvrdil, že platba byla skutečně odeslána, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti E.T.B. Solar škodu ve výši 2 364 540 Kč. Po podání trestního oznámení poškozenou jí dne 10. 6. 2010 uhradil částku 326 060 Kč.
3. Dále pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dne 14. 6. 2010 v P. uzavřel smlouvu o dodání zboží s poškozenou obchodní společností Photon Trading s. r. o., IČ: 28539699 (dále jen „Photon Trading“), ač neměl v úmyslu své závazky splnit, naopak se chtěl na úkor uvedené obchodní společnosti obohatit. Jednal přitom jako předseda představenstva obchodní společnosti Novatex a. s., IČ: 25321901, Otrokovice, Kvítkovice 155, Zlín (dále jen „Novatex“). Pod záminkou dodání zboží, které nechtěl nikdy dodat, a s nepravdivým tvrzením, že zboží je již na cestě z Číny, uzavřel s poškozenou kupní smlouvu na dodání zboží v celkové hodnotě 76 791 600 Kč s termínem dodání nejpozději do 6. 8. 2010. Na základě této kupní smlouvy vyplatila obchodní společnost Photon Trading obchodní společnosti Novatex dne 10. 6. 2010 částku 1 500 000 Kč a dne 15. 6. 2010 částku 8 098 950 Kč jako zálohy na objednané zboží. Obviněný však přijatou zálohu nepoužil na pořízení fotovoltaických článků, nýbrž ji celou použil pro svou potřebu, čímž způsobil obchodní společnosti Photon Trading škodu ve výši 9 598 950 Kč. Uvedenou částku použil pro svoji potřebu, jednotlivé bankovní převody a výběry hotovosti jsou podrobně rozepsány ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
4. Pod bodem III./1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dne 22. 6. 2012 na přesně nezjištěném místě jako předseda představenstva obchodní společnosti Novatex v úmyslu se obohatit pod záminkou zhotovení projektové dokumentace a následného zajištění připojení 2 fotovoltaických elektráren do sítě obchodní společnosti E.ON Distribuce a. s., které neměl v úmyslu nikdy provést, uzavřel smlouvu o dílo s poškozenou obchodní společností CENTRING spol. s r. o., IČ: 44005458, Tečovská 1052, Malenovice, 763 02 Zlín, (dále jen „CENTRING“), jejímž jménem jednal jednatel L. K. Na základě uvedené smlouvy zaslala dne 25. 6. 2012 poškozená obchodní společnost CENTRING částku ve výši 144 000 Kč na účet patřící panamské obchodní společnosti Quetzal Services S.A., jehož jediným disponentem byl obviněný. Obviněný však provedení díla nezajistil ani zčásti a zaslanou částku přes výzvy poškozené nevrátil a použil ji pro vlastní potřebu, čímž jí způsobil škodu v uvedené výši. Pod bodem III./2. v době od 10. 5. 2012 do 3. 7. 2012 v O. jako předseda představenstva obchodní společnosti Novatex v úmyslu se obohatit a pod nepravdivým příslibem dodání 150 ks fotovoltaických panelů značky "Qsolar" pro obchodní společnost SOLUCELL s. r. o., nyní v likvidaci, IČ: 28598105, Kopťovo 503, 739 34 Václavovice (dále jen „SOLUCELL“), jednající jednatelem P. N., nejprve na základě cenové nabídky ze dne 10. 5. 2012 vylákal od poškozené hotovostní zálohu ve výši 120 000 Kč oproti příjmovému pokladnímu dokladu a dne 3. 7. 2012 na blíže neurčeném místě za pomoci tvrzení, že fotovoltaické panely jsou v Hamburku, doplatek zálohy ve výši 450 000 Kč, který poškozená zaslala na účet patřící panamské společnosti Quetzal Services S.A., jehož jediným disponentem byl obviněný. Fotovoltaické panely však poškozené nedodal ani nevrátil vyplacenou zálohu a získané peníze použil pro vlastní potřebu. Tím způsobil poškozené obchodní společnosti SOLUCELL škodu ve výši 570 000 Kč.
5. Pod bodem IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dne 2. 3. 2013 v úmyslu se vyhnout povinnosti zaplacení dluhů v celkové výši 5 148 239 Kč vůči svému věřiteli, poškozenému M. B., indosoval a následně předal poškozenému jako úhradu na dluh směnku ze dne 4. 1. 2013 na částku 2 000 000 Kč splatnou dne 4. 2. 2013 a směnku ze dne 4. 1. 2013 na částku 3 000 000 Kč splatnou dne 4. 4. 2013, které vyhotovil v přesně nezjištěném čase a na přesně nezjištěném místě na neexistující osobu J. V.
6. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný P. D. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2016 rozsudke m pod sp. zn. 5 To 5/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil za trestné činy uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a dále za trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 1 T 113/2013, a za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. l tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 31 T 231/2013, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 7 let a 6 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v tehdy účinném znění) zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na 4 roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 1 T 113/2013, a z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 31 T 231/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání obviněného
7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný se dovoláním domáhal přezkumu označeného rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, neboť mělo dojít k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
8. V rámci svého podání obviněný nejprve stručně reprodukoval výrokovou část rozsudků soudů nižších stupňů. Pak sice uvedl, že si je vědom, že v dovolacím řízení se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění ani postupu soudu, jímž prováděl dokazování, přesto s poukazem na některé nálezy Ústavního soudu se takového přezkumu domáhal. Vycházel z toho, že nelze připustit takový restriktivní výklad dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož důsledkem by byla nemožnost nápravy právní vady, jež je důsledkem nesprávných skutkových zjištění. Takový přístup by porušoval jeho právo na spravedlivý proces, přičemž rozhodování žádného soudu se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv a svobod.
9. Samotné dovolací námitky obviněného pak vlastně výlučně spočívaly v tom, že nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Obviněný sice popřel úmyslné zavinění, především že spáchal své skutky s podvodným úmyslem, avšak i zde obviněný uplatňoval námitky vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. K závěru o podvodném úmyslu podle něj nelze dospět z pouhé četnosti jednání kladených mu za vinu, stejně tak není ani pravdou, že všem poškozeným obviněný uváděl různé nepravdivé informace. Obviněný namítl, že dokazování bylo vedeno jednostranně a v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Dále své obecné výhrady k rozhodnutím soudů nižších stupňů rozvedl ve vztahu k jednotlivým bodům výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
10. Ve vztahu k bodu I.1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítl, že nebyl prokázán jeho podvodný úmysl a nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že si vypůjčil peníze od svědka V. T. Podle jeho názoru se jednalo o půjčku, nikoliv o zálohu na kupní cenu, navíc k dodání fotovoltaických panelů, byť se zpožděním, nakonec došlo, avšak bylo tomu tak na základě následné dohody na místo vrácení půjčených peněz. Z toho podle obviněného vyplývá vážná pochybnost o formě zavinění. K jednání pod bodem I.2. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že nebylo vůbec prokázáno, že by on odeslal vlastnoručně padělanou elektronickou kopii o platbě z elektronického bankovnictví, v čemž soudy nižších stupňů spatřovaly jeho podvodné jednání. Navíc doklad o provedení elektronické platby obchodní společnosti E.T.B. Solar ani nebyl proveden jako důkaz. Dále obviněný nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že uvedené skutky vykazují znaky podobnosti provedení a že se jedná o pokračující trestný čin podvodu. Naopak byl každý z případů zcela specifický. V případě V. T. šlo o půjčku posléze změněnou na dodávku fotovoltaických panelů, s následným splácením škody, v případě obchodní společnosti E.T.B. Solar žádná škoda nevznikla, veškeré fotovoltaické panely, které byly ze skladu V. T. odebrány, byly poškozené uhrazeny. Obviněný navíc realizoval ve fotovoltaice mnoho obchodů, což podle obviněného vyvrací závěr soudů, že jednal s úmyslem poškodit své obchodní partnery, a naopak dokládá, že se ex post dostal do platební neschopnosti, ač v okamžiku uzavření obchodů chtěl svým závazkům dostát. Stejně tak zcela absentuje společný záměr, který byl provedeným dokazováním vyvrácen. S ohledem na různá plnění (půjčka peněz, resp. dodání fotovoltaických panelů) nebyla dána ani souvislost v předmětu útoku.
11. K jednání pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se poškozené obchodní společnosti Photon Trading obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení řádně neobjasnily podstatné okolnosti tohoto případu, především neověřily, zda objednal fotovoltaické panely u čínské obchodní společnosti Solar Energy System Shen-Zhen, později ztotožněnou jako Shenzen Solar Energy Technology Co. Ltd., ač jim obviněný sdělil kontaktní adresu, což mělo zásadní vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí. Navíc odvolací soud nevyhověl ani jeho návrhu k tomuto skutku vypovídat, ač v předchozím průběhu trestního řízení k tomu skutku obviněný procesně použitelným způsobem nevypovídal. Podle názoru obviněného tím došlo k porušení jeho práva na obhajobu, jakož i zásady materiální pravdy podle §2 odst. 5 tr. řádu (v dovolání chybně odkazováno na §5 odst. 2 tr. řádu), soud neměl postupovat ryze formalisticky a zamítnout tento návrh.
12. Ve vztahu ke skutku pod bodem III.1. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně týkající se poškozené obchodní společnosti CENTRING podle obviněného soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Poukázal na nepředání plné moci poškozenou obchodní společností CENTRING, kterou předpokládala i samotná smlouva a bez níž nemohl dílo dokončit. Nebyl prokázán ani jeho podvodný úmysl.
13. K bodu IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně poškozeného M. B. obviněný uvedl, že k řádnému zjištění skutkového stavu by přispělo, pokud by soud prvního stupně provedl úplnou lustraci osoby J. V. ve všech spolkových zemích Spolkové republiky Německo, provedl záznam z kamery (mobilu), který dokládá předání směnek, a výslech svědkyně K. K., která by prokázala existenci osoby J. V. Vytkl také odvolacímu soudu, že v odůvodnění svého rozsudku na str. 8 uvedl, že obviněný měl dokonce předmětné směnky vyhotovit, ač tomuto závěru podle obviněného neodpovídá žádný z provedených důkazů.
14. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a aby věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
15. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejprve uvedl, že podané dovolání obviněného je formálně založeno na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak z jeho obsahu je patrné, že tento důvod se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, zatímco rozsudek odvolacího soudu chtěl patrně obviněný napadnout podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Obviněný sice uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně podstata dovolací argumentace spočívala v tom, že obviněný polemizoval se skutkovými zjištěními soudů, nesouhlasil s hodnocením důkazů a popíral své úmyslné zavinění, především tzv. podvodný úmysl. Uplatněná argumentace přitom odpovídá způsobu dosavadní obhajoby obviněného, kterou dříve uplatňoval v průběhu řízení před soudem prvního stupně i v rámci podaného odvolání, dostatečným způsobem se s ní vypořádaly soudy nižších stupňů. Státní zástupce neměl výhrady ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ztotožnil se s nimi a pro stručnost na ně odkázal. Uvedl, že obviněný pouze předestřel svou verzi skutkového stavu, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly extrémnímu rozporu mezi provedeným dokazováním a konkrétními učiněnými skutkovými závěry. Poukázal na to, že jeho výtky ohledně spravedlivého procesu v dovolání jsou příliš obecné a nekonkrétní a Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby domýšlel dovolací argumentaci obviněného. Shrnul, že konkrétní námitky obviněného zjevně neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť obviněný nenamítl nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Ohledně porušení zásady spravedlivého procesu nevznesl příslušně formulovanou výhradu.
17. Napadené rozhodnutí proto netrpí takovou vadou, aby byl potřebný zásah Nejvyššího soudu, deklarovaný dovolací důvod nebyl naplněn, a proto státní zástupce navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Zároveň pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
18. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obviněnému k případné replice, ten tohoto práva využil. Nesouhlasil s argumentací obsaženou ve vyjádření státního zástupce a setrval na svém dovolání. Uvedl, že ve svém dovolání dostatečně vysvětlil, v čem spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a nesprávné právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, a to z důvodu absence úmyslného zavinění, resp. podvodného úmyslu. Poukázal na fakt, že nelze připustit restriktivní interpretaci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, aby nebylo v řízení o dovolání možno uplatnit takovou právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Jeho dovolání je možné s ohledem na argumentaci uvedenou v dovolání subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, potažmo pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Zopakoval námitky obsažené ve svém dovolání k jednotlivým skutkům a závěrem zdůraznil, že nelze přijmout právní závěry soudů týkající se skutků, pro které byl uznán vinným.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
20. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
21. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pro který lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně.
b) K námitkám neodpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu
22. Obviněný P. D. sice opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a však jím použitá argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, jak byl vymezen shora, a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 nebo 2 tr. řádu.
23. V daném případě se obviněný v rámci svého dovolání domáhal přezkumu dovolacím soudem, požadoval aplikovat hmotněprávní normy na zcela jiný skutkový děj, než byl před soudy nižších stupňů prokázán, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak převážně nenamítal nesprávné hmotněprávní posouzení skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, neboť uplatňoval téměř výhradně vady ryze procesní spočívající v tvrzeném porušení ustanovení o dokazování v předcházejícím řízení ( error in procedendo ), které se měly promítnout i do vad skutkových spočívajících v nesprávných skutkových závěrech na základě provedených důkazních prostředků nebo pro neprovedení dalších, obviněným navržených důkazních prostředků. Pokud obviněný namítl vady hmotněprávní, jakou byla výtka nesprávného posouzení zavinění a absence některých znaků pokračování v trestném činu (a sice stejného či podobného způsobu provedení činu), vycházel ze zcela jiného, než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu, na který požadoval aplikovat hmotné právo. Podstatou vytýkané vady tak nebyla nesprávnost aplikace hmotného práva na soudy zjištěné skutky, ale nesprávnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů (nikoli vylákání peněz od poškozeného T., ale uzavření dohody o půjčce s následnou platební neschopností etc.).
24. Nejvyšší soud předně zjistil, že prakticky všechny námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. zejména str. 25 až 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 až 8 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že dovolací soud zpravidla odmítne dovolání jako zjevně neopodstatněné, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
25. Zároveň je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejména samotnou vyslýchanou osobou). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vést k vynesení rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 166 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu, což nachází odraz v latinském přísloví „ quod non est in foro, non est in mundo “ (co není před soudem, není na světě), oproti dřívějšímu inkvizičnímu řízení s principem založeným na písemném řízení s vyjádřením „ quod non est in actis, non est in mundo “ (co není ve spise, není na světě).
26. Nejvyšší soud k tomu dále připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhá. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
27. Obviněný se shora uvedeným způsobem do volával aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. V takových případech nemůže být naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
28. Nejvyšší soud nezjistil porušení základních práv obviněného, a to ani porušení práva na obhajobu, resp. práva na spravedlivý proces, jak obviněný ve svém dovolání uváděl. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě obviněný předně ani neuváděl, že extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich zjištěnými skutečnostmi nastal. Nadto ani dovolací soud takový extrémní nesoulad neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, které nebylo vyčerpáno jen několika málo důkazními prostředky zmíněnými obviněným v dovolání, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutek byl také správně právně kvalifikován podle odpovídajících ustanovení trestních zákonů.
29. Pouze zcela nad rámec výše uvedeného (jako obiter dictum ) se dovolací soud vyjádří i k tvrzením obviněného o skutkových vadách a procesních nedostatcích. O bhajobou obviněného se v naznačených směrech pečlivě zabývaly soudy prvního i druhého stupně, které v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi uvedené v obžalobě a nikoli verzi prezentované obviněným P. D. a proč zamítly provedení konkrétních důkazních prostředků. Na odůvodnění jejich rozhodnutí proto je možno odkázat.
30. Lze souhlasit s odvolacím soudem (str. 28 odůvodnění jeho rozsudku), že lustrace osoby J. V. byla ve Spolkové republice Německo provedena řádně a ze zprávy policejního orgánu vyplývá, že byla provedena ve všech spolkových zemích. Nedošlo ani k porušení práva na spravedlivý proces tím, že soudy nižších stupňů nevyhověly dalším návrhům na doplnění dokazování (výslechem svědkyně K. K. či přehráním kamerového záznamu), neboť se těmito důkazními prostředky zabývaly, zamítnutí těchto návrhů také, byť stručně, zdůvodnily tím, že byly pro prokázání skutkového stavu věci nadbytečné, nejde tak o důkazy opomenuté ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Soud prvního stupně se zamítnutím návrhů na doplnění dokazování zabýval na str. 22 a 28 písemného vyhotovení svého rozsudku.
31. Soudy nižších stupňů též přesvědčivě zdůvodnily, proč dospěly k závěru, že obviněný vylákal od poškozených peníze s falešnou záminkou, kterou nehodlal realizovat. Že obviněný uvedl poškozenému V. T. nepravdivé informace a uvedl jej v omyl, spolehlivě prokazuje výpověď poškozeného V. T. (ve spisu na č. l. 2498-2500) a svědků J. M. a T. M. (ve spisu na č. l. 2530-2536). Jak sám vypověděl V. T., poskytl obviněnému zálohu na nákup fotovoltaických panelů z Číny, neboť obviněný uvedl, že v Číně se zboží platí předem. Také výpisy z bankovních účtů poškozeného V. T. a svědkyně J. M. (ve spisu č. l. 453 a 2501) prokazují, že poškozený V. T. zaplatil zálohu na kupní cenu. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (na str. 23) přesvědčivě vyložil, jak vyvodil, že obviněný použil poskytnutou zálohu pro svou osobní potřebu a hrazení dluhů. Vyplývá to i z výpisu bankovního účtu obchodní společnosti Quetzal Services S.A. Ačkoliv si obviněný od poškozeného V. T. dříve též půjčoval, v daném případě se o půjčku nejednalo, ale šlo o zálohu na nákup fotovoltaických panelů z Číny, což mimo jiné jasně vyplývá i z bankovních výpisů.
32. Pokud jde o námitku, že se soudy nižších stupňů nevypořádaly s předloženým důkazem provedení elektronické platby obchodní společnosti E.T.B. Solar, Nejvyšší soud plně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (str. 23), který vycházel především z výpovědi svědka R. N. (ve spisu na č. l. 2538-2539) a patřičně vysvětlil, proč uvěřil jeho výpovědi, jež byla též potvrzena listinnými důkazy, zejména e-mailovou komunikací a print-screenem obrazovky. Z těchto provedených důkazů je zřejmé, že obviněný padělal bankovní výpis o úhradě platby, který poté poslal svědkovi ve znění „dobrý den, posílám kopii platby z el. bankovnictví“. Fotovoltaické panely však nezaplatil, čímž svědka uvedl v omyl, že platbu uhradil. Zcela lichá a nepravdivá je námitka obviněného, že jeho jednáním nevznikla žádná škoda a že veškeré fotovoltaické panely byly poškozené uhrazeny, došlo pouze k částečné náhradě škody po podání trestního oznámení. Podvodný úmysl není vyvrácen ani námitkou, že zrealizoval ve fotovoltaice mnoho obchodů. Stejně tak jsou zcela nedůvodné námitky obviněného vůči skutkovým závěrům k jednání popsanému pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, že nebyla dostatečným způsobem prověřena jeho obhajoba ohledně čínského dodavatele fotovoltaických panelů, jehož název postupně obviněný v průběhu trestního řízení měnil a upřesňoval.
33. Pokud jde o skutek pod bodem III.1. ( poškozená obchodní společnosti CENTRING), i zde se soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly s obhajobou obviněného, že bez udělení plné moci poškozenou obchodní společností CENTRING nemohl dílo dokončit a že nejednal s podvodným úmyslem (viz str. 24 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný se ve smlouvě zavázal zhotovit projektovou dokumentaci a podat žádost o připojení dvou fotovoltaických elektráren do sítě E. ON Distribuce, avšak s plněním závazku vyplývajícím z této smlouvy však nikdy nezačal a ani nechtěl začít, obchodní společnost CENTRING vůbec neupozornil, že absence plné moci brání v podání žádosti o připojení do sítě E. ON Distribuce a provedení díla, ač tak mohl učinit. Z provedených důkazů tak vyplynulo, že obviněný vylákal finanční prostředky od obchodní společnosti CENTRING, ačkoliv nikdy neměl v úmyslu svým závazkům dostát a vylákanou částku přes výzvy poškozené nikdy nevrátil, naopak získané peníze použil pro svou potřebu.
34. Nebylo ani porušeno právo obviněného na obhajobu, neboť obviněný požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti, a to jak pro dny 9. a 10. 3. 2015, na které bylo hlavní líčení původně nařízeno, tak i později pro den 28. 4. 2015, na který bylo hlavní líčení odročeno. V uvedených dnech proto jednal soud v nepřítomnosti obviněného, z tohoto důvodu také na počátku dokazování v hlavním líčení na místo výslechu obviněného přečetl protokoly o jeho výslechu z přípravního řízení. Až hlavního líčení konaného dne 26. 5. 2015 se obviněný osobně účastnil, tehdy byl též vyslechnut (viz č. l. 2659 až 2660), využil však svého práva a vypovídat odepřel. Není tak pravda, že by obviněnému nebylo umožněno se ke skutkům, které mu byly kladeny za vinu, vyjádřit.
35. Ke zkrácení práv obviněného na obhajobu tak nedošlo. Stejně tak s kutková zjištění soudů nižších stupňů rozhodně nejsou v rozporu s provedenými důkazními prostředky, natožpak v rozporu extrémním, soudy nijak jejich obsah nedeformovaly, jak snad vyvozoval obviněný. Není porušením práva na obhajobu a na spravedlivý proces, pokud se soudy přiklonily k verzi prezentované obžalobou a naopak neuvěřily verzi předložené obhajobou, kterou považovaly provedeným dokazováním za vyvrácenou.
V. Závěrečné shrnutí
36. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl uplatněn jen formálně. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného údajného nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, ale nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku zjištěného soudy nižších stupňů ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
37. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu