ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.501.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 501/2018-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 4 To 72/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 10/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 45 T 10/2016, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně uvedeno tím, že poté, co byl od 19. 3. 2012 do 26. 2. 2015 zaměstnán jako obchodní zástupce v obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., IČ 25399527, kde pečoval o přidělené zákazníky v rámci pobočky Praha a okolí a měl přístup k seznamu přidělených zákazníků obsahujícímu také jejich adresy, telefonní čísla a cenové relace k odběru prodávaných produktů, tedy údaje, jež byly předmětem obchodního tajemství obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., ve smyslu §504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a o nichž se podpisem pracovní smlouvy ze dne 19. 3. 2012 zavázal zachovávat mlčenlivost i po skončení pracovního poměru, a poté, co byla jeho pracovní činnost u obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., ukončena ke dni 26. 2. 2015, následně dne 27. 2. 2015 a v dalších dnech až do 31. 12. 2015 kontaktoval elektronicky z emailové adresy zákazníky TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., kterým oznámil ukončení svého působení v uvedené obchodní společnosti jako i to, že zůstává v tomto oboru činný a nabízel jim další vzájemnou spolupráci při prodeji tonerů, inkoustů a tiskových řešení, apeloval na obchodní spolupráci z minulých let, spokojenost, důvěru, vstřícnost a osobní přístup a jako první krok nabídl snížení cen, které zákazníkům umožní úsporu nákladů při zachování stejného komfortu, na který jsou zvyklí s tím, že v případě zájmu o spolupráci jej mohou kontaktovat na telefonním čísle nebo emailové adrese, tedy nabídl jim další vzájemnou spolupráci ve stejném oboru činnosti, jakou provozovala TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., avšak již nově prostřednictvím obchodní firmy ANAPET.CZ svého syna L. K., IČ 03318214, Z. N., P., když takto v období od 27. 2. 2015 do 31. 12. 2015 zneužil interní informace o zákaznících a cenách obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., neboť oslovil emailem nebo telefonicky celkem 162 zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., s cenově výhodnější nabídkou tonerů do tiskáren, inkoustů a tiskových řešení od dodavatele firmy ANAPET.CZ, přičemž od 76 takto oslovených zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., skutečně získal zakázky, za něž ANAPET.CZ vyfakturovala celkem 318 612,53 Kč, a obviněný toto vědomé zneužívání interních informací prováděl s úmyslem dosáhnout přechodu všech oslovených dosavadních zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., k firmě ANAPET.CZ a vědomě tak jednal v rozporu s ustanovením §2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku a získal tak pro firmu ANAPET.CZ neoprávněné výhody, jimiž podstatně zlepšil startovací pozici zvýhodněné firmy v oblasti prodeje tonerů, inkoustů a tiskových řešení. Za tuto trestnou činnost byl obviněnému P. K. podle §248 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních .
2. Odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli odvoláním jak obviněný, tak poškozená obchodní společnost. Jejich řádné opravné prostředky Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 4 To 72/2017.
II. Dovolání obviněného
3. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Pustějovského dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Dovolatel se neztotožnil s právním závěrem soudů obou stupňů, podle něhož jednáním popsaným v odsuzujícím výroku o vině rozsudku soudu I. stupně naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Soudům zejména vytkl, že závěr o jeho vině dovodily z neplatného ustanovení čl. VI. pracovní smlouvy, kterou uzavřel s poškozenou TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Tuto část pracovní smlouvy obviněný považoval za neplatnou podle §580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť neodpovídala dobrým mravům a zákonu, přesněji uvedeno obchodní společnost ve vztahu k dovolateli jako svému zaměstnanci vystupovala nekorektně a šikanozně, protože v podstatě po obviněném po skončení pracovního poměru požadovala „generální amnézii“. Chování zaměstnavatele odporující dobrým mravům se podle obviněného projevilo také v postupu jednatele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., R. N., který poskytl ceny poškozené obchodní společnosti jednak soudu prvního stupně a jednak svědkovi J. Č., aby je tento předal dál obviněnému, který již v té době nebyl zaměstnancem TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Z toho dovolatel usoudil, že poškozená obchodní společnost neposkytovala ochranu údajům o cenách ve vztahu k třetím osobám, což je jeden z pojmových znaků obchodního tajemství. Jednotlivé znaky obchodního tajemství musí být naplněny současně, v tomto případě tomu však tak nebylo, a proto byl obviněný přesvědčen, že údaje o zákaznících poškozené nebyly obchodním tajemstvím ve smyslu §504 občanského zákoníku. K tomu připojil výhradu opomenutého důkazu, neboť za účelem prokázání skutečnosti, zda databáze klientů TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., má určitou materiální nebo nemateriální hodnotu (další z pojmových znaků obchodního tajemství), navrhoval opatřit znalecký posudek, což soudy odmítly, ačkoli podle názoru dovolatele nejsou samy pro vyhodnocení této otázky dostatečně odborně způsobilé.
5. Protože smluvní ustanovení o povinnosti zachovávat mlčenlivost o informacích, které jsou předmětem obchodního tajemství TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., považoval za absolutně neplatné, a také proto, že se jednalo o pracovní smlouvu sjednanou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, měl se vztah obviněného a poškozené řídit zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), který je „lex specialis ve vztahu k úpravě závazkových vztahů podle občanského zákoníku“. Tento speciální právní předpis umožňoval zaměstnavateli využít k ochraně citlivých informací tzv. konkurenční doložku, kterou by se dovolatel coby bývalý zaměstnanec zavázal po určitou dobu po skončení pracovního poměru nevykonávat konkurenční činnost a naopak zaměstnavatel by mu musel poskytnout přiměřené vyrovnání, avšak tohoto právního institutu poškozený zaměstnavatel nevyužil.
6. Zásadně tedy obviněný nesouhlasil s tím, že by ohledně databáze zákazníků TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., byly naplněny pojmové znaky obchodního tajemství, dále namítal nesprávnou aplikaci ustanovení občanského zákoníku, když vztahy mezi ním a zaměstnavatelem měly být soudy posuzovány podle zákoníku práce. Pokud soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům, spatřoval v tom porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 6 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práva a svobod. Závěrem obviněný ještě vytkl soudům, že při hodnocení naplnění znaku „ve větším rozsahu“ vycházely ze znaleckého posudku znalce Mgr. Ing. Michala Krče, který je založený na předpokladu, jenž nebyl v trestním řízení vůbec zjišťován.
7. Závěrem svého dovolání obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby ho podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby.
8. Dovolání obviněného P. K. bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku nevyjádřil.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která posoudila námitku obviněného týkající se nesprávného výkladu ustanovení §504 občanského zákoníku jako fakticky skutkovou, neboť ji spojil s vyhodnocením situace, kdy předmět obchodního tajemství tak, jak jej vyložily soudy, a za jehož porušení byl obviněný odsouzen, byl zpřístupněn svědkovi J. Č. Státní zástupkyně připomněla důvody takového jednání ze strany jednatele poškozené obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., s tím, že se tak stalo až poté, co byl tento svědek osloven obviněným stejně jako mnoho ostatních zákazníků poškozené s nabídkou další spolupráce s jiným dodavatelem, obchodní společností syna obviněného, a poskytnutí „utajovaných“ skutečností bylo směřováno výlučně k odhalení nekalosoutěžních praktik obviněného. Skutkovou povahu má podle státní zástupkyně též námitka ohledně nedostatečné ochrany chráněných dat poškozené jako zaměstnavatele vůči zaměstnancům, neboť poškozená vyjádřila v pracovní smlouvě s obviněným dostatečnou vůli chránit předmět svého obchodního tajemství a učinila tak způsobem srozumitelným. Také proto státní zástupkyně nepovažovala zmíněný čl. VI. odst. 3 písm. c) pracovní smlouvy ze dne 19. 3. 2012 za rozporný se zákonem, zpochybňování jeho platnosti obviněným tedy nemá opodstatnění. Navíc ani použití institutu konkurenční doložky ve smyslu §310 zákoníku práce by obviněnému nezabránilo v žalovaném jednání, neboť po ukončení svého pracovního poměru nevystupoval v postavení obchodního konkurenta svého bývalého zaměstnavatele. Pokud jde o požadavek dovolatele na „ocenění“ předmětu obchodního tajemství poškozené, státní zástupkyně připomněla příslušnou část usnesení odvolacího soudu, jehož závěr o vyloučení objektivní potřeby opatřit za tímto účelem znalecký posudek označila za správný. Soudy tak měly dostatečný důkazní podklad pro naplnění kvalifikačního znaku skutkové podstaty přečinu podle §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl odvolání obviněného P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z těch, které jsou taxativně vyjmenovány v §265b odst. l písm. a) až l), odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na citované ustanovení, Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha ) .
11. Obviněný P. K. opřel své podání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může záležet i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však není možné vytýkat nedostatky ve skutkových závěrech soudů, pokud mají podklad ve výsledcích provedeného dokazování, neboť pak by šlo o námitky týkající se použití procesních ustanovení trestního řádu, zejména §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a též ustanovení §265 odst. 6, 7 tr. řádu. V dovolacím řízení je Nejvyšší soud zásadně vázán skutkovým stavem, který zjistily soudy nižších stupňů a nemůže bez dalšího zasahovat ani do způsobu, jakým tyto soudy hodnotily důkazy, neboť dovolací řízení nepředstavuje přezkoumávání skutkového stavu ve třetím stupni, jeho předmětem je nikoli řádný, nýbrž mimořádný opravný prostředek, který má poměrně striktně vymezená pravidla primárně založená na taxativně vymezených důvodech dovolání v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. řádu.
12. Uvedenému výkladu dovolacího důvodu uplatněného dovolatelem podle zjištění Nejvyššího soudu odpovídaly argumenty obviněného, jimiž vytýkal nesprávné použití ustanovení trestního práva hmotného a také občanského zákoníku. Přestože svou povahou dovolací námitky spadaly pod zvolený dovolací důvod, neměly opodstatnění.
b) Podmínky trestní odpovědnosti
13. Přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku spáchá ten, kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí porušování obchodního tajemství a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Obviněnému ze dvou alternativ účinku uvedených v citovaném ustanovení bylo kladeno za vinu, že takovým jednáním opatřil jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Objektem tohoto přečinu je ochrana zájmu státu na dodržování pravidel hospodářské soutěže v podmínkách tržního hospodářství, na svobodném rozvoji hospodářské soutěže v rámci závazných pravidel hospodářského styku. Pravidla hospodářské soutěže vychází z toho, že jde o soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na téže straně tržních vztahů za účelem dosažení hospodářského výsledku na daném segmentu trhu. Takové soupeření přitom vytváří na straně druhých potenciálních účastníků tržních vztahů možnost volby mezi různými soutěžními nabídkami. Základní funkcí soutěžního práva přitom je, aby nedocházelo ke zkreslení této hospodářské soutěže bez ohledu na zájmy jednotlivců nekalými praktikami. Soutěžní právo je založeno na zákazu ničit konkurenci nekalým způsobem. Ačkoli nový občanský zákoník nepřevzal samotné znění dřívějšího §42 obchodního zákoníku, i nadále k narušení hospodářské soutěže může podle §2972 občanského zákoníku dojít dvěma základními způsoby, a to zneužitím vlastní účasti v hospodářské soutěži (§2976 až 2989 občanského zákoníku), dříve označovaným jako nekalosoutěžní jednání, nebo omezováním účasti jiných v hospodářské soutěži, které se dříve označovalo jako nedovolené omezování hospodářské soutěže a jehož úpravu najdeme stejně jako dříve nejen v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ale také v dalších předpisech regulujících otázky hospodářské soutěže jako např. v zákoně č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle, zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, účinném od 1. 10. 2016 (resp. dříve zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinný do 30. 9. 2016) aj. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2494 a násl.; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část. §2055 – 3014. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1759). Nejvyšší soud připomíná, že nekalou soutěží je jednání v hospodářském styku (dříve uvedeno také jednání v hospodářské soutěži, jež je však již obsaženo v širším pojmu „hospodářský styk“), které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Taková nekalá soutěž je zakázaná. Systematika právní úpravy ochrany proti nekalé soutěži záleží ve vymezení tzv. generální klauzule jednání nekalé soutěže (§2976 odst. 1 občanského zákoníku, předtím §44 odst. 1 obchodního zákoníku) a v demonstrativním výčtu deseti zvláštních typů nekalosoutěžního jednání v §2976 odst. 2 občanského zákoníku, předtím §44 odst. 2 obchodního zákoníku.
14. Obviněný v daném případě jednal nekalosoutěžně ve smyslu §2976 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se dopustil jednání v hospodářské soutěži (tedy i v hospodářském styku), které bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, a bylo způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli. Jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně odpovídá tzv. generální klauzuli nekalé soutěže, jejíž naplnění je vyžadováno i pro znaky skutkové podstaty trestného činu podle §248 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň ovšem musí dojít k naplnění některé ze zvláštních skutkových podstat nekalosoutěžního jednání popsaných v §2976 odst. 2 občanského zákoníku, v tomto směru došlo ke zpřísnění a zpřesnění právní úpravy v trestním zákoníku v §248 tr. zákoníku oproti dřívější úpravě obsažené v §149 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 893/2013, uveřejněném pod č. 26/2014-II. Sb. rozh. tr. vyslovil právní názor, podle něhož ke spáchání dokonaného trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 tr. zákoníku ve formě nekalé soutěže je nutné, aby pachatel svým nekalosoutěžním jednáním způsobil ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatřil sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Zejména tím se tento trestný čin odlišuje od obchodněprávní úpravy nekalé soutěže ve smyslu §44 a násl. obchodního zákoníku, kde postačovalo, aby takové nekalosoutěžní jednání bylo jen způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, a pro postih podle tehdy účinného znění obchodního zákoníku (srov. §53 a násl.) nebylo třeba, aby jim skutečně vznikla újma. Uvedený právní názor je v podstatě nadále použitelný i po změně právní úpravy od 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, neboť citovaná ustanovení §44 a násl. obchodního zákoníku se významně či svou podstatou neodlišují od úpravy nekalé soutěže v §2976 a násl. občanského zákoníku. V posuzované trestní věci ovšem nebylo kladeno obviněnému za vinu, že by způsobil poškozené obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., (či jinému subjektu) újmu, proto se další část uvedeného judikátu neužije. Obviněnému bylo vytýkáno, že opatřil jinému, tedy firmě ANAPET.CZ, ve větším rozsahu neoprávněné výhody (k tomu viz dále). Z uvedeného je nepochybné, že znaky generální klauzule nekalé soutěže byly skutečně naplněny, protože obviněný se podle nezpochybnitelných zjištění soudů nižších stupňů dopustil jednání v rámci hospodářské soutěže o zákazníky mezi dvěma soutěžiteli ve stejném segmentu trhu, a sice mezi ANAPET.CZ (zvýhodněným soutěžitelem) a TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., (znevýhodněným soutěžitelem). Jednání obviněného rozhodně bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, obviněný zneužil data, která získal při výkonu práce pro TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., tím, že tytéž zákazníky, s nimiž do 26. 2. 2015 uzavíral smluvní vztahy v zastoupení svého tehdejšího zaměstnavatele, následně znevýhodněného soutěžitele, bezprostředně po skončení pracovního poměru, tj. 27. 2. 2015 a v následujícím období, oslovoval s tím, že nadále mohou spoléhat na dosavadní spolupráci s ním při dodávkách zařízení do tiskáren, které jim je schopen nadále poskytovat od firmy ANAPET.CZ, jež patřila jeho synovi. Obviněný dokonce konkrétní odběratele kontaktoval s nabídkou výhodnějších cenových podmínek v porovnání s dosavadním dodavatelem tonerů do tiskáren, inkoustů a tiskových řešení TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Jeho jednání rozhodně bylo způsobilé opatřit zvýhodněnému soutěžiteli ANAPET.CZ neoprávněnou výhodu, které se mu ve skutečnosti také dostalo tím, že část takto oslovených zákazníků opravdu zakoupila nabízené zboží využitím nižších pořizovacích nákladů v porovnání s nákupními cenami od TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Je tak naprosto zřejmé, že k uzavření obchodních smluv o dodávkách zboží s odběrateli, jak jsou specifikováni ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, by nedošlo bez zjištěného zneužití údajů obviněným, a že konkrétní znalost těchto odběratelů, kontakty na ně a přehled o prodejních cenách poškozeného, tvořily součást obchodního tajemství takto znevýhodněného soutěžitele. Dovolatel nejenže věděl, že oslovuje zákazníky TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., ale výslovně na to poukazoval ve svém prvním kontaktním emailu adresovaném odběratelům v jemu přidělované oblasti prodeje poškozeného (viz např. č. l. 247, 249, 275, 382, 356 trestního spisu). V rámci této komunikace obviněný porovnával ceny nabízené firmou ANAPET.CZ s cenami poškozené obchodní společnosti a označoval je za výhodnější. Nakonec záměr obviněného vyvolat tímto způsobem určitý konkurenční boj mezi těmito dvěma dodavateli pochopili i oslovení zákazníci, o čemž svědčí nejen výpověď svědka J. Č., ale také některé listinné důkazy (srov. např. č. l. 283 nebo 286). Pro jakéhokoli potenciálního kupce tonerů do tiskáren by zcela neznámá firma ANAPET.CZ byla jistě jedním z mnoha možných dodavatelů, avšak bez referencí a možná i za nekonkurenční cenu by k uskutečnění obchodního vztahu tak hladce nedošlo, nejprve by musel zvýhodněný soutěžitel investovat do marketingu a své postavení na daném trhu časem vybudovat. Takto, když se obviněný na dřívější zákazníky TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., obrátil výslovně s tím, že může nabídnout stejné produkty, ale za lepších podmínek než konkrétní zákazníkovi známý dodavatel (TEKO TECHNOLOGY, s. r. o.), přeskočil fázi shánění zákazníků z neurčitého neznámého okruhu potencionálních zájemců o tonery a podobné zboží a fázi budování jména i zákaznické základny firmy ANAPET.CZ v příslušných obchodních kruzích, čímž jmenovanou firmu také zvýhodnil. Obviněný tedy současně naplnil i zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, a sice porušování obchodního tajemství ve smyslu §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku a §2976 odst. 2 písm. h) a §2985 občanského zákoníku. Takové posouzení jednání obviněného P. K. je také zcela v souladu s neměnnou rozhodovací praxí nejen Nejvyššího soudu (rozhodnutí č. 8/2009 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1427/2015, a z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1085/2017), ale i s judikaturou civilních soudů. Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2006, sp. zn. 3 Cmo 109/2006, pokud žalovaný využil v další své činnosti údaje, jež se zavázal v pracovní smlouvě chránit a utajovat, údaje, s nimiž se seznámil během své pracovní činnosti a které je třeba považovat za údaje způsobilé být předmětem ochrany jako součást obchodního tajemství, tedy využil pro sebe (nebo jiného) skutečnosti tvořící způsobilý předmět obchodního tajemství, pak svým jednáním vstoupil do hospodářské soutěže se žalobcem a jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže, jeho jednání tedy mělo nekalosoutěžní povahu a naplnilo také zvláštní skutkovou podstatu porušení obchodního tajemství.
15. Co se týká většího rozsahu neoprávněné výhody opatřené zvýhodněnému soutěžiteli ANAPET.CZ, jež může mít povahu materiální i nemateriální, v případě materiální výhody, je pro její určení rozhodující výše tržeb a nikoli pouze případný zisk, který byl v dané věci zjišťován znaleckým posudkem a z něhož zcela evidentně ve prospěch dovolatele vycházely soudy obou stupňů. Jak stanovil Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 8/2009 Sb. rozh. tr., neoprávněnou výhodou je i získání nových zákazníků na úkor znevýhodněného soutěžitele a také získání tržeb od těchto zákazníků v důsledku porušení pravidel hospodářského styku, případné náklady nic nemění na rozsahu tržby a tudíž ani na rozsahu neoprávněně získané výhody, neboť rozhodující zde není míra zisku, ale rozsah neoprávněné výhody. Správně měly tedy soudy při stanovení výše neoprávněně získané majetkové výhody vycházet z tržeb prodejů zboží dosavadním zákazníkům TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., které měl v pracovním poměru k této obchodní společnosti na starosti obviněný. Soudy však opřely své závěry o znalecký posudek o výši ušlého zisku vypracovaný znalcem Mgr. Ing. Michalem Krčem, který byl primárně vyhotoven za účelem vyčíslení újmy způsobené znevýhodněnému soutěžiteli. Vzhledem k tomu, že však nebylo možno s naprostou jistotou tvrdit, že by si „odlákaní“ zákazníci nebýt nekalosouěžního jednání obviněného zakoupili tonery do tiskáren u TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., (když teoreticky jim mohlo být stejné zboží nabídnuto ještě levněji i třetím subjektem), nebylo dovolateli způsobení majetkové škody znevýhodněnému soutěžiteli vůbec kladeno za vinu. Ačkoli tak soudy nesprávně použily v odůvodnění naplnění znaku většího rozsahu neoprávněně získané výhody závěry ze znaleckého posudku, který zjišťoval pouze výši ušlého zisku poškozené, bylo toto pochybení pouze ve prospěch obviněného.
16. Dále se Nejvyšší soud zabýval právně relevantní námitkou obviněného, že v této trestní věci neměl být užit občanský zákoník. Obchodní tajemství je právní institut upravený v občanském zákoníku (před nabytím jeho účinnosti, jak již uvedeno, v obchodním zákoníku) a skutková podstata přečinu podle §248 odst. 1 tr. zákoníku je normou s blanketní dispozicí, tedy odkazuje na právní předpisy upravující nekalou soutěž, ochranu hospodářské soutěže, zadávání veřejných zakázek apod. Obviněný byl uznán vinným skutkovou podstatou přečinu podle §248 odst. 1 (jde o první ze čtyř samostatných skutkových podstat citovaného přečinu), přičemž u něho šlo o zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže spočívající v porušení obchodního tajemství ve smyslu §248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku a §2976 odst. 1 písm. h) a §2985 občanského zákoníku [dříve §44 odst. 2 písm. h) a §51 obchodního zákoníku]. Jestliže se tedy soudy zabývaly naplněním jednotlivých zákonných znaků této skutkové podstaty, bylo nevyhnutelné nejprve posoudit, zda obviněný jednal v rozporu s příslušnými již citovanými ustanoveními občanského zákoníku, neboť představovaly „právní předpis o nekalé soutěži“, jehož porušení bylo nezbytné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného P. K. Aniž by v trestním řízení bylo zpochybněno dovolatelovo tvrzení, že pracovní vztah zaměstnance a zaměstnavatele se primárně řídí zákoníkem práce, jednalo se o otázku, již tento právní předpis neupravuje, a jako podpůrný právní předpis je v takové situaci ze zákona nutné užít občanský zákoník (§4 zákoníku práce). O správnosti postupu soudů, pokud aplikovaly v dané věci příslušná ustanovení občanského zákoníku týkající se obchodního tajemství (§504 občanského zákoníku) a jeho porušení (§2976 občanského zákoníku), proto nebylo pochyb a naopak názor obviněného v dovolacím řízení nemohl obstát. Opodstatnění neměla ani související výhrada, že soud v trestním řízení není oprávněn posoudit (ne)existenci obchodního tajemství, k takovým závěrům podle obviněného mohl relevantně dospět pouze znalec. S tím však není možné souhlasit, obchodní tajemství je hmotněprávním institutem, který soudy v trestním řízení samostatně vyhodnotí jako předběžnou otázku, nebylo-li o takové otázce pravomocně rozhodnuto soudem nebo jiným státním orgánem (srov. §9 odst. 1 tr. řádu), a proto soudy postupovaly správně, navíc znalec není povolán k tomu, aby se vyjadřoval k právním otázkám, to je úkolem soudů, jak bude také uvedeno níže v bodě 20.
17. Obchodní tajemství ve smyslu §504 občanského zákoníku tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Zákon vymezuje tedy šest definičních znaků, jež musí existovat současně. Konkurenčně významné jsou takové skutečnosti, které zakládají pro vlastníka obchodního závodu oprávněnou soutěžní výhodu, což se projevuje v tom, že má na trhu lepší postavení, než konkurence. Konkurenčně významnými skutečnostmi mohou být např. seznamy zákazníků , dodavatelů, podnikatelské plány a strategie, cenové odhady, vzorníky, technologické postupy apod. V porovnání s dřívějším zněním §17 obchodního zákoníku, podle něhož se muselo jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy, jde o širší vymezení skutečností, jež mohou být obsahem obchodního tajemství. V případě určitelnosti, se jedná o požadavek objektivní vnímatelnosti daných skutečností. Pouze ty, které lze zachytit či popsat v podobě vnímatelné smysly, jsou způsobilé tvořit obchodní tajemství. Zatímco §17 obchodního zákoníku stanovil, že skutečnosti tvořící obchodní tajemství mají mít alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nyní §504 občanského zákoníku požaduje, aby dané skutečnosti byly ocenitelné, tedy, že je třeba určit jejich peněžní hodnotu neboli cenu. Požadavek ocenitelnosti je do určité míry problematický, neboť pokud má jít o skutečnosti neběžné a navíc konkurenčně významné, může být velmi obtížné provést srovnání daných skutečností s jinými neběžnými konkurenčně významnými skutečnostmi tak, aby se stanovila „cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 500/2012). Lze se proto domnívat, že v praxi se nebude možné vyhnout tomu, že se u obchodního tajemství bude pouze určovat „potenciální hodnota“ , tak jak tomu bylo do účinnosti nového občanského zákoníku. Požadavek běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích úzce souvisí s tím, že obchodní tajemství je jedním ze soukromoprávních institutů, jež slouží k ochraně investice podnikatele. Investice potom spočívá v tom, že podnikatel vynakládá peněžní prostředky k vytvoření určitých skutečností, jež zlepšují jeho postavení na trhu. Obchodní tajemství tvoří pouze takové skutečnosti, které souvisí se závodem. Souvislost může spočívat v tom, že jde o skutečnosti související s výrobou, obchodem, distribucí, marketingem, logistikou, jednáním, podnikovou strategií atd. Vzhledem k tomu, že obchodní tajemství s obchodním závodem pouze souvisí (nejde tedy nutně o součást obchodního závodu), lze jej převést i nezávisle na převodu obchodního závodu. Posledním z tradičních definičních znaků obchodního tajemství je zajišťování jeho utajení. Utajení zahrnuje jednak kroky faktické, jednak kroky právní. Faktickými kroky jsou veškerá vnitřně-bezpečnostní opatření podnikatele spočívající v omezení přístupu ke skutečnostem tvořícím obchodní tajemství. Z hlediska těchto prostředků si lze představit technické zajištění (trezory, kamerové systémy, alarmy, přístupová hesla), personální (omezení osob, které mají k obchodnímu tajemství přístup), případně i smluvní závazky obsahující povinnost mlčenlivosti osob, které mají k obchodnímu tajemství v rámci určité činnosti přístup. Právními kroky, kterými podnikatel zajišťuje utajení obchodního tajemství, jsou potom jednak nepojmenované smlouvy se zaměstnanci, jednak ustanovení v pracovních smlouvách nebo ve vnitřních předpisech. Za obecný pracovněprávní institut sloužící k ochraně obchodního tajemství lze označit i konkurenční doložku (viz Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. §1 – 654. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1782 až 1787).
18. Takovému výkladu zákonných ustanovení upravujících obchodní tajemství nijak neodporuje sjednání povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech tvořících obchodní tajemství majitele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., v pracovní smlouvě s obviněným P. K. jako zaměstnancem, přičemž dotčené skutečnosti opravdu splňovaly požadavky uvedené v §504 občanského zákoníku, tedy jednalo se o obchodní tajemství ve smyslu citovaného ustanovení. Soudy obou stupňů v podstatě správně vyhodnotily situaci tak, že databáze zákazníků poškozené TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., představovala obchodní tajemství, ačkoli soud prvního stupně nedostatečně opřel tuto skutečnost v odůvodnění rozsudku o ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který v roce 2015 již nebyl účinný (ve skutkové větě naopak citoval správně ustanovení §504 občanského zákoníku). Je však možné neúplné úvahy soudu prvního stupně upřesnit tak, že definiční znaky pojmu „obchodní tajemství“ v obou právních úpravách se v zásadě nezměnily ve vztahu ke konkrétnímu činu obviněného, za nějž byl stíhán a odsouzen. Jak již bylo konstatováno, nelze mít jakoukoli pochybnost, že seznam zákazníků a kontakty na ně, jakož i ceny, za něž konkrétní zboží od poškozeného nakupovaly, a jiné související informace, naplňují obsahově předmět obchodního tajemství podle dřívější i nové právní úpravy. Pokud se týká jednotlivých definičních znaků konkrétně, např. výše citovaný komentář k občanskému zákoníku na str. 1784 označuje mj. právě seznamy zákazníků za konkurenčně významné. Zajisté údaje o konkrétních zákaznících splňují předpoklad určitelnosti, ale i ocenitelnosti, neboť není pochyb, že soutěžitel v konkurenčním postavení by pro usnadnění své práce a urychlení navázání kontaktů byl ochoten zaplatit blíže nezjištěnou peněžní částku (její výše není pro účely trestního řízení podstatná) za takový obsáhlý seznam čítající minimálně 162 zákazníků odebírajících předmětné zboží za určité ceny. Databáze zákazníků TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., pro region Praha a okolí tak zjevně měla potencionální hodnotu, skutečnosti v ní obsažené byly ocenitelné ve smyslu definičního znaku obchodního tajemství. Rozumně lze předpokládat, že když tyto seznamy zákazníků nebyly přístupné a známé ani dalším obchodním zástupcům z jiných oblastí prodeje v rámci téže obchodní společnosti, nebyly běžně dostupné ani v příslušných obchodních kruzích. Nepochybně se dále jednalo o informace související se závodem, neboť mělo jít o subjekty, jimž bylo zboží od poškozené distribuováno a od nichž jí plynul očekávatelný příjem. Naplnění posledního definičního znaku obchodního tajemství „zajišťování utajení“ vysvětlil dostatečně odvolací soud na str. 21 svého usnesení, na jehož vyčerpávající zdůvodnění Nejvyšší soud odkazuje. Nutno dodat, že i ustálená soudní praxe za účinnosti předcházející právní úpravy, na niž kontinuálně navázala i novější judikatura, považuje databáze zákazníků za součást obchodního tajemství (viz např. výše již zmíněné rozhodnutí č. 8/2009 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1427/2015, a z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1085/2017).
19. Jako důvod neplatnosti smluvního ujednání, jímž se obviněný zavázal zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořící obchodní tajemství TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., označil dovolatel nemravný postoj zaměstnavatele, který po svých zaměstnancích požadoval „generální amnézii“. Tvrzení obviněného však jsou výrazně přehnaná. Pokud TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., očekávala dodržování oboustranně dohodnuté povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k informacím o jejích zákaznících, s nimiž se bývalí zaměstnanci seznámili při výkonu své pracovní činnosti pro tuto obchodní společnost, nelze to považovat za nemravný či šikanózní požadavek a už vůbec ne za apel na zapomenutí všeho, co souviselo s prací vykonávanou pro zaměstnavatele. Z dokazování vyplývá, že dovolatel v rámci výkonu své pracovní činnosti u poškozené přišel do styku pouze s údaji o zákaznících a cenách v jemu určeném regionu Praha a okolí, což podle znění čl. VI. odst. 3 písm. c) pracovní smlouvy bylo obsahem obchodního tajemství, jehož ochranu se mj. i touto formou snažil jeho tehdejší zaměstnavatel zajistit. Způsob oslovování, komunikace a uzavírání smluv s potenciálními jinými zákazníky, který si obviněný během svého působení u zaměstnavatele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., osvojil, mohl využívat dál a nevztahoval se na něj slovy dovolatele „požadavek generální amnézie“. V podstatě mohl podnikat v totožném oboru, nebylo mu však s ohledem na obchodní tajemství, o němž měl zachovávat mlčenlivost, dovoleno využívat při tom informace o zákaznících, které měl na starosti jako obchodní zástupce TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Kromě toho z výsledků dokazování nevyplývá, že by obviněný někdy proti formulaci povinnosti ve své pracovní smlouvě při jejím uzavírání či později protestoval, stěžoval si na dnes tvrzený neodůvodněný nátlak apod. Pracovní smlouvu tedy podepsal svobodně, měl možnost si ji přečíst, resp. prostudovat a případně odmítnout podepsat nebo alespoň jednat o jejích změnách. Proti nemravnosti čl. VI. odst. 3 písm. c) pracovní smlouvy se však začal ohrazovat až v průběhu trestního řízení, kdy se takový argument stal součástí jeho obhajoby. Přitom objektivně vzato, sjednání požadavku mlčet o předmětu obchodního tajemství v pracovní smlouvě rozhodovací praxe soudů i právní teorie akceptují a v pracovněprávních vztazích je poměrně běžným jevem. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by námitka obviněného byla důvodná, a nebylo proto možné uvažovat o neplatnosti dotčené části pracovní smlouvy z důvodu porušení dobrých mravů. Závěrem je možné na doplnění odkázat na argumentaci soudů nižších stupňů ohledně způsobu naprosto flagrantního porušení této povinnosti obviněným, který ihned v den následující po dni ukončení pracovního poměru započal využívat kontaktů a všech jemu dostupných informací, které využíval u zaměstnavatele proto, aby firmě svého syna (v tu dobu ještě studujícího) získal odběr zboží v jím nově započatém podnikatelském oboru, zjevně nikoli náhodou se stejným předmětem činnosti, jako provozovala poškozená obchodní společnost TEKO TECHNOLOGY, s. r. o.
20. Dovolatel se rovněž ohrazoval proti naplnění dalšího znaku charakterizujícího povahu obchodního tajemství v zákonném smyslu, a to poskytování ochrany, námitkou, že TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., předala vlastní nabídkové ceny jednomu ze svých zákazníků (svědkovi J. Č.) s tím, aby je zaslal obviněnému v době, kdy již nebyl zaměstnán u poškozené. Z této skutečnosti pak obviněný dovodil, že jeho bývalý zaměstnavatel neutajoval tyto informace, ačkoli podle rozhodujících soudů spadají pod obchodní tajemství. Nejvyšší soud se však s tímto tvrzením dovolatele neztotožnil, neboť vychází z nepřesné a zavádějící verze výkladu zmíněného úkonu TEKA TECHNOLOGY, s. r. o. Jak vypověděl svědek J. Č. (viz č. l. 1568 a násl.), ceník poškozené (znevýhodněného soutěžitele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o.) týkající se pouze produktů nabízených tomuto konkrétnímu zákazníkovi byl po dohodě s jejím jednatelem zaslán obviněnému se záměrem „přistihnout jej při nekalosoutěžních praktikách“. Na ty upozornil poškozenou právě jmenovaný svědek, neboť se mu příčilo jednání obviněného, který již tohoto svědka jako zákazníka pro firmu svého syna oslovil způsobem stručně popsaným ve výroku o vině. Žádnému dalšímu subjektu nebo fyzické osobě tyto dílčí informace svědek neposkytl, byly účelově zpřístupněny právě obviněnému, který je navíc již znal ze svého předchozího působení v obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., a ve vztahu k nimž se zavázal zachovávat mlčenlivost i po skončení pracovního poměru. Tyto údaje spolu s dalšími daty obsaženými v ucelených seznamech a databázích byly i nadále ze strany poškozené chráněny účinnými prostředky, např. omezený přístup jednotlivých obchodních zástupců k zákazníkům z jim určeného regionu, heslem chráněné seznamy (o těchto formách ochrany mluvil u soudu sám obviněný, viz č. l. 1557), nemožnost exportu dat, umístění pracovního počítače tak, aby k němu neměli uživatelé fyzický přístup, a především na existenci obchodního tajemství byli jednotliví obchodní zástupci upozorněni v pracovní smlouvě, jejímž podpisem souhlasili s povinností nikomu nesdělovat skutečnosti, které byly předmětem tohoto obchodního tajemství. Námitka dovolatele proto nebyla důvodná. Ani výhrada, že kompletní seznam zákazníků přidělených obviněnému byl předán Krajskému soudu v Ostravě, nemohla mít vliv na výrok o vině obviněného. Tyto seznamy byly soudu předloženy dne 18. 7. 2017, tedy více jak rok poté, co měl dovolatel podle skutkové věty z výroku o vině rozsudku krajského soudu porušovat obchodní tajemství TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. I kdyby tedy již v roce 2017 předmětné skutečnosti nebyly nadále obchodním tajemstvím poškozené, na právní posouzení trestní odpovědnosti obviněného za skutek spáchaný v roce 2015 se to nemohlo promítnout.
c) Námitka opomenutého důkazu, jež neodpovídala dovolacímu důvodu
21. Ohledně námitky, že soudy nevyhověly důkazním návrhům obviněného, je třeba uvést, že obhajoba krajskému soudu pouze písemně sdělila, že trvá na slyšení znalce (viz č. l. 1561), jinak neuplatnila v průběhu (srov. č. l. 1570) ani v závěru hlavního líčení jakýkoli návrh na doplnění dokazování, načež bylo dokazování před soudem prvního stupně skončeno (viz č. l. 1620). Pouze obecně obhájce upozorňoval na nutnost znaleckého zkoumání jednotlivých znaků definujících obchodní tajemství (viz protokol o hlavním líčení, č. l. 1558 nebo slovní přednes odvolání ve veřejném zasedání, č. l. 1681 verte), avšak takovýto důkaz výslovně nenavrhl a koneckonců ani sám soudu nepředložil, což mohl také učinit. Ani při veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem obhajoba neučinila návrhy na doplnění dokazování, avšak směrem k soudu prvního stupně (?) obhájce obviněného navrhl doplnit dokazování o opakovaný výslech jednatele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., aby mohlo být prokázáno, zda tato obchodní společnost měla či neměla obchodní tajemství (srov. protokol o veřejném zasedání na č. l. 1683 verte). Je otázkou, zda si obhájce uvědomoval, že se účastní řízení před soudem druhého stupně, jemuž navrhoval obviněného zprostit obžaloby a tudíž ani nepředpokládal opakování hlavního líčení, a veškeré důkazní návrhy vůči nalézacímu soudu v této fázi trestního řízení již byly zcela bezpředmětné. Toto pochybení obhájce, který má být garantem minimální míry odbornosti obhajoby, zajisté neměl napravit soud, který je nezávislý a nestranný, nenapravuje ani vady učiněné ze strany obžaloby. Proto se vrchní soud tímto vadně učiněným návrhem na doplnění dokazování, který nebyl vztažen na odvolací soud, výslovně nezabýval. Z provedeného dokazování a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však jednoznačně vyplývá, že o existenci obchodního tajemství TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., nebylo pochyb, jak bylo uvedeno podrobně v bodech 16. a 17. tohoto usnesení. Proto i kdyby obhajoba požadovala v rámci veřejného zasedání doplnění dokazování k otázce obchodního tajemství správně po odvolacím soudu a konkrétně by k tomu navrhla vyhotovení znaleckého posudku, zjevně by jejímu důkaznímu návrhu nebylo možno vyhovět z důvodu nadbytečnosti, neboť pracovní smlouva, výpovědi zaměstnanců a jednatele poškozené a ostatní provedené důkazy dávaly nezpochybnitelný podklad pro závěr, že definiční znaky obchodního tajemství byly naplněny. Ani jeden ze soudů tedy nemohl opomenout důkazní návrh, který dovolatel ani neučinil. V neposlední řadě však otázka naplnění definičních znaků obchodního tajemství jako právního institutu hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku představuje právní otázku, k níž se znalec nevyjadřuje. Znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky, k hodnocení právních záležitostí je příslušný pouze soud (srov. §107 odst. 1 tr. řádu; rozhodnutí č. 56/1965-III. Sb. rozh. tr. a přiměřeně také č. 1/1998-II. Sb. rozh. tr.).
V. Závěrečné shrnutí
22. Je možné shrnout, že obviněný ve svém dovolání uplatnil sice převážně právně relevantní námitky, které odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak nebyly opodstatněné. Navíc je nutné zdůraznit, že se jednalo o opakování obhajoby obviněného a prakticky shodně formulovaného odvolání (některé části dovolání doslova kopírují odvolání). Soudy obou stupňů na ně adekvátně reagovaly, řádně se s nimi vypořádaly a své závěry přesvědčivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. V takových případech posoudí Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
23. Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit i bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu