ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.592.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 592/2018-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 5/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 10/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 9 T 10/2015, byl obviněný L. S. (tehdy S.), uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2017) zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti vykonávané vlastním jménem a na vlastní i cizí účet a spojené s přijímáním finančních prostředků od druhých osob za účelem jejich zhodnocení, a to na dobu 7 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod jejím bodem 1., který byl kvalifikován jako dílčí útok zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jelikož tento skutek není trestným činem.
4. Proti odsuzující části uvedeného rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 5/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. řádu zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl výroky totožnými s výroky rozsudku soudu prvního stupně s tím rozdílem, že ve výroku o vině byla pouze změněna celková výše škody způsobené trestným činem.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný L. S., podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a napadl jím citované rozhodnutí v celém rozsahu.
6. Obviněný především zpochybnil závěr soudů obou stupňů o naplnění subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným, přičemž obviněný se podle svého vyjádření sice měl snažit vyhnout se splacení peněžitých závazků obstrukcemi vůči věřitelům, ale takový postup se považuje za běžnou obchodní praxi. Dále mělo úmyslné zavinění obviněného vyplývat z výše hodnoty jeho majetku, která nepostačovala k úhradě vzniklých peněžitých závazků, ačkoliv obviněný měl po velkou část své podnikatelské činnosti příjmy zajišťující schopnost uhradit úroky z jemu poskytnutých půjček s tím, že v době jejich poskytnutí existoval reálný výhled rovněž na úhradu jistin.
7. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného L. S., se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je možno ohledně námitky obviněného týkající se nenaplnění subjektivní stránky jím spáchaného trestného činu plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Jednání obviněného naplnilo subjektivní stránku trestného činu, protože je zjevné, že obviněný si počínal úmyslně a s ohledem na celkovou výši dluhů, nízkou hodnotu svého nemovitého majetku, exekuce a pochybnost či nereálnost budoucích příjmů byl od počátku minimálně srozuměn s tím, že vypůjčené peníze nevrátí věřitelům. Zároveň uváděl tyto věřitele v omyl, když předstíral svou úspěšnost v podnikání nebo rozsáhlost podnikatelských aktivit. Také objektivní stránka trestného činu byla podle státního zástupce naplněna, protože je zřejmé, že obviněný se na úkor poškozených díky svému podvodnému jednání obohatil, přičemž tak způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Jak dále státní zástupce zdůraznil, námitky stejného obsahu obviněný uplatnil již v předchozích fázích řízení a soudy se s nimi správně a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tato okolnost tedy naznačuje neopodstatněnost dovolání obviněného.
9. Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu proto, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
11. Obviněný L. S., uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a ten je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jde tedy o dovolací důvod spočívající v pochybení soudu při stanovení druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, tedy pokud je druh trestu podle zákona nepřípustný či výměra trestu je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za spáchaný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v ukládání trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu nelze namítat prostřednictvím citovaného ani jiného důvodu dovolání (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Obviněný však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při ukládání trestu ve výše vyloženém smyslu; jím uplatněné dovolací námitky ostatně ani svým obsahem přímo nenapadají výrok o trestu v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Námitky obviněného, ačkoliv jimi formálně zpochybňuje naplnění subjektivní stránky spáchaného zločinu, totiž směřují výhradně proti procesu a výsledkům dokazování, tj. ohledně provádění důkazů včetně jejich hodnocení a především vyvozování skutkových závěrů z těchto důkazů. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že v řízení o dovolání se nelze domáhat samotného přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí nebo jemu předcházející rozhodnutí, ani přehodnocení provedeného dokazování. To platí nejen pro obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale i pro ostatní dovolací důvody, protože dovolání svou podstatou nenahrazuje řádné opravné prostředky ani jiné mimořádné opravné prostředky (stížnost pro porušení zákona a obnovu řízení), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002, a ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Obviněný tedy uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu toliko formálně, protože ve skutečnosti jeho dovolací námitky nelze podřadit pod tento důvod dovolání, ale ani pod jiný dovolací důvod.
13. Kromě výše uvedeného a nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud k námitkám obviněného uvádí následující.
14. Zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, je nutné úmyslné zavinění s tím, že ve vztahu k následku spočívajícímu ve způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 a §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti.
15. Nejvyšší soud v nyní posuzovaném případě nemá pochybnosti o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť jak přesvědčivě vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (s. 81 a násl.) i rozsudku odvolacího soudu (s. 22 a násl.), obviněný jednal zcela promyšleně a cílevědomě. Soudy nižších stupňů pak přihlédly i k celkové výši dluhů obviněného vzniklých trestným činem v porovnání s nízkou hodnotou majetku obviněného v době spáchání činu, dále k nejistým či nereálným příjmům obviněného, nebo k vedeným exekucím proti jeho osobě. V souvislosti s úmyslným zaviněním obviněného soudy správně zdůraznily skutečnost, že byl velmi schopným fabulátorem s přesvědčovacími schopnostmi, které využíval ve svůj prospěch k oklamání jiných osob za účelem vytvoření dojmu, že je úspěšným podnikatelem. Tuto vlastnost obviněný zneužíval vůči jednotlivým poškozeným, které dokázal uvedením nepravdivých údajů oklamat natolik, že mu tito poskytli formou půjček (či jiným způsobem) finanční prostředky v poměrně značné výši. Účinné manipulativní jednání obviněného potvrzuje i jeho působení na některé z poškozených, kteří se vzdali svých nároků na náhradu škody. Námitka obviněného, podle níž nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu podvodu, protože jeho jednání (maximální časové oddálení splácení dluhu) bylo údajně běžnou obchodní praxí, je tedy s ohledem na výše uvedené skutečnosti pouhou polemikou se skutkovými závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu, které učinily na základě provedeného dokazování. Totéž platí pro tvrzení obviněného, že byl se svými příjmy schopen hradit úroky z jemu poskytnutých půjček a že v době vzniku těchto půjček existoval reálný výhled rovněž na úhradu jejich jistin, jelikož toto tvrzení také neodpovídá skutkovým závěrům učiněným soudy nižších stupňů.
V. Závěrečné shrnutí
16. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný L. S., uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu jen formálně, protože ve skutečnosti jeho dovolací námitky nelze podřadit pod citovaný a ani jiný dovolací důvod. Námitky obviněného totiž směřovaly výhradně proti provádění dokazování, hodnocení důkazů a následným skutkovým zjištěním, nikoli proti správnosti druhu či výměry uloženého trestu.
17. Nejvyšší soud tedy vzhledem ke všem zmíněným skutečnostem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a to aniž by mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího.
18. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu