ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.107.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 107/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 76/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 21 T 76/2016, byl obviněný L. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„jako osoba samostatně výdělečně činná, na konci roku 2013 a počátkem roku 2014 ve dvou případech prodal v M. M. B., kompletní LED přechod, ke kterému B. předložil kopii listiny o schválení tohoto výrobku ´Výstražné svítidlo´ od Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, č. j. 499/2008-120-STSP/2, s datem vydání dne 11. července 2012 a Prohlášení shody, které nebyly pravými dokumenty, nýbrž si je obžalovaný nechal za účelem prodeje tohoto zařízení zhotovit u L. Pr., když bez uvedeného schválení nebylo možno výrobek uvádět do oběhu a používat na pozemních komunikacích, M. B. poté na základě objednávky společnosti ELSPOL – Gattnar, s. r. o., provedl dodávku a montáž LED svítidel na přechodu v H. dle objednávky ze dne 28. 11. 2013 a na stavbě T. dle objednávky ze dne 20. 2. 2014, přičemž objednavateli dle jeho požadavků doložil i kopii ´Prohlášení o shodě´, tak jak mu bylo předáno obžalovaným, poté na základě přijatých faktur v celkové hodnotě 162.090 Kč poškozený uhradil obžalovanému odebrané výrobky, přičemž pokud by mu bylo známo, že výrobky nemají potřebné schválení k používání na pozemních komunikacích a že doklady k výrobkům, které mu byly předloženy obžalovaným, jsou padělky, zařízení by od něj neodebral a jejich montáž by na uvedených stavbách nepoužil, čímž byla M. B., způsobena škoda ve výši 162.090 Kč.“
2. Za daný trestný čin byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti nahradit poškozenému M. B. (dále jen „poškozený“) škodu ve výši 162.090 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod vztáhnul k výroku o náhradě škody, vůči němuž směřoval i své odvolání, jelikož soud prvního stupně se podle jeho názoru řádně nevypořádal s tím, zda poškozenému skutečně vznikla souzeným skutkem škoda a zda tato odpovídá částce, jež byla poškozenému přiznána. Odvolacímu soudu vytknul, že pouze stroze přitakal závěrům soudu prvního stupně, aniž by sám správnost výroku o náhradě škody podrobněji odůvodnil.
5. Ohledně skutkového závěru, podle něhož se škoda ve výši 162.090 Kč odráží ve výši zaplacené kupní ceny ze strany poškozeného za odebraná svítidla bez ohledu na skutečnost, zda tato svítidla byla obviněnému vrácena, namítl, že nalézací soud vyšel toliko z tvrzení poškozeného, že dodaná svítidla jsou v současné době nefunkční, že z jednoho místa montáže (z H.) muselo být zařízení demontováno a z druhého místa (z T.) má být demontováno poté, co mu obviněný vrátí zaplacenou kupní cenu. V návaznosti na to vytknul, že v řízení nebylo žádným důkazem (vyjma výpovědi poškozeného) prokazováno, zda vůbec a proč došlo k demontáži zařízení v H., přičemž pokud příčinou této demontáže není souzený skutek, ale jiné objektivní okolnosti, pak nelze usuzovat o vzniku škody poškozenému za dodané zboží. V dané souvislosti upozornil na rozdíl mezi tím, zda předmětné zařízení nesplňovalo zákonné požadavky z administrativního hlediska nebo zda bylo nefunkční, přičemž tato druhá možnost podle obviněného nebyla vyvrácena. K tomu poukázal na výpověď poškozeného, z níž má plynout bezproblémová funkčnost zařízení, které je dosud v provozu. Dále namítl, že v řízení nebylo prokazováno, zda poškozený byl svým odběratelem (ELSPOL-Gattner, s. r. o.) vyzván k demontáži zařízení, příp. zda tato společnost (jako dodavatel díla pro vlastníka komunikace) byla z důvodů uvedených v popisu skutku vyzvána k odstranění zařízení a vrácení ceny za dílo. Zdůraznil přitom, že poškozený dostal za dodávku zařízení v H. i T. od společnosti ELSPOL-Gattner, s. r. o., zaplaceno a přímá škoda by mu mohla vzniknout pouze v případě, že by fakticky musel vrátit to, co dostal za dodané zařízení, jelikož přímou škodou se rozumí to, o co se zmenšil majetek poškozeného. Konstatoval proto, že mu nelze klást k tíži náhradu škody poškozenému, neboť jeho majetek se nezmenšil.
6. Soudům obou stupňů dále vytknul, že se v rámci výroku o náhradě škody nezabývaly otázkou daně z přidané hodnoty, jež byla obviněným účtována ve fakturách znějících v souhrnu na částku 162.090 Kč. Podotkl, že s poškozeným vstupovali do smluvního vztahu jako plátci daně z přidané hodnoty, která tudíž byla poškozeným uplatněna k odpočtu v rámci jeho daňového přiznání, takže částku daně z přidané hodnoty získal od státu zpět a nemohla mu proto vzniknout škoda ve výši stanovené rozsudkem soudu prvního stupně. Zároveň uvedl, že pokud by poškozenému nahradil škodu ve výši 162.090 Kč, kalkulovanou nalézacím soudem jako kupní cenu včetně daně z přidané hodnoty, poškozený by na jeho úkor získal bezdůvodné obohacení.
7. Obviněný vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout. Současně jej požádal, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. do doby rozhodnutí o dovolání odložil výkon rozhodnutí, jelikož poškozený bezprostředně po nabytí právní moci rozhodnutí soudu druhého stupně podal návrh na nařízení exekuce k vymožení jemu přiznané částky 162.090 Kč, přičemž ze strany soudní exekutorky reálně hrozí provedení exekuce, což by zřejmě nastolilo nezvratný stav i pro případ shledání podaného dovolání důvodným.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve připomněl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze ve vztahu k výroku o náhradě škody vytýkat pouze porušení hmotně právního předpisu, kterým se řídí režim náhrady škody, nikoli skutkové nebo procesní vady, jimiž je podle obviněného rozhodnutí o náhradě škody zatíženo. Konstatoval proto, že dovolací námitky lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s dosti značnou dávkou tolerance, neboť je převážně formuluje jako námitky skutkové, přičemž nepoukazuje na žádná konkrétní ustanovení předpisů práva civilního, která by měla být při rozhodování v adhezním řízení porušena. K těmto výhradám proto pouze ve stručnosti uvedl, že za škodu lze z hlediska trestního i civilního práva považovat celou podvodně vylákanou částku, tj. částku, kterou poškozený obviněnému za předmětné LED přechody zaplatil. V obecné rovině sice nevyloučil, že v případě spáchání trestného činu podvodu tak, že prodávající předstíral určité vlastnosti věci, bez nichž by poškozený věc nekoupil, by za určitých okolností bylo možno skutečnou cenu věci zohlednit. V předmětné věci však podle státního zástupce šlo o jednoúčelová zařízení, která bez příslušného schválení nebylo možno v silničním provozu použít, a to bez ohledu na to, že z čistě technického hlediska by snad svůj účel způsobilá plnit byla. Jednalo se tedy o věci fakticky bezcenné, takže majetek poškozeného se zmenšil o celou vyplacenou částku, která mu byla správně přiznána v adhezním řízení. Další námitky týkající se otázky, jak poškozený naložil s předmětnými věcmi v rámci své podnikatelské činnosti a jak se vypořádal se svými odběrateli, označil za směřující výlučně do oblasti skutkové a nacházejí se zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu s tím, že skutková zjištění vztahující se k výroku o náhradě škody nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a obviněný existenci takového rozporu ani nevytýká.
9. Důvodnou neshledal ani námitku týkající se souvislosti náhrady škody s placením daně z přidané hodnoty. Opětovně připomněl, že škodou způsobenou majetkovým trestným činem je zmenšení majetku poškozeného (tzv. ušlý zisk nepřichází v dané věci v úvahu), k němuž došlo v příčinné souvislosti se spáchaným trestným činem. Podotkl, že ani z hlediska rozhodování o náhradě škody nelze provádět jakousi „daňovou kompenzaci“ a přihlížet k tomu, že trestným činem způsobené zmenšení majetku mohlo mít nějaký dopad na snížení rozsahu daňové povinnosti poškozeného, jelikož výše daňové povinnosti poškozeného je otázkou vztahu mezi ním a státem, nikoli otázkou majetkových vztahů mezi poškozeným a pachatelem trestného činu. Uzavřel proto, že ty námitky obviněného, které jsou obsahově podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné.
10. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil s poukazem na §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. V posuzované věci nicméně všechny dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný vytýká soudům obou stupňů neprokázání některých skutečností, jež považuje z hlediska otázky náhrady škody za podstatné (faktickou funkčnost LED přechodů a uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty poškozeným), a vadná skutková zjištění ohledně škody způsobené souzeným skutkem. Současně přitom prosazuje vlastní hodnocení důkazů a předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr (že poškozenému nevznikla žádná „přímá“ škoda, jež by mohla být kladena k tíži obviněného), který zcela bagatelizuje relevantní skutková zjištění soudů nižších stupňů. Pouze z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastní verze skutkového stavu věci (pomíjející rozhodné skutkové okolnosti) pak dovozuje své tvrzení o nesprávném právním posouzení nároku poškozeného na náhradu škody, k jejímuž zaplacení byl rozsudkem nalézacího soudu zavázán.
18. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v nesprávném hodnocení důkazů, potažmo ve vadných skutkových zjištěních, tedy v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
19. V obecné rovině lze připomenout, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
20. V nyní projednávané věci však žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu dán není, přičemž nutno zdůraznit, že obviněný takovou vadu v podaném dovolání ani nevytýká. Nejvyšší soud se přesto k jeho výhradám alespoň ve stručnosti vyjádří.
21. Předně je zapotřebí připomenout okolnosti jednání obviněného rozhodné pro závěr o jeho povinnosti k náhradě škody, jež dovolací argumentace pomíjí, popř. je bagatelizuje. Obviněný prodal poškozenému ve dvou případech kompletní LED přechod, k jehož používání na pozemních komunikacích je nezbytné schválení od Ministerstva dopravy, odboru pozemních komunikací, takže poškozený by bez příslušného schválení tyto LED přechody od obviněného nikdy neodebral. Obviněný jej však uvedl v omyl tím, že tato zařízení opatřil padělanými doklady, v důsledku čehož je podvedený poškozený zakoupil za kupní cenu v celkové výši 162.090 Kč. Rozhodnou okolností v daném případě tedy nebyla faktická funkčnost LED přechodů, již akcentuje obviněný v převážné části dovolání, nýbrž skutečnost, že tyto nebyly opatřeny pravými doklady (pouze pro úplnost lze poznamenat, že podle zjištění soudů nižších stupňů, opřených o výpověď poškozeného, tato zařízení byla i fakticky nefunkční, k čemuž lze blíže odkázat na str. 7 rozsudku nalézacího soudu). Ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů, jež mají oporu v provedeném dokazování (kromě výpovědi poškozeného rovněž v dalších výpovědích a listinných důkazech), je přitom zřejmé, že v důsledku podvodného jednání obviněného (prodeje dvou kompletních LED přechodů s padělanými doklady) došlo ke zmenšení majetku poškozeného mj. o částku ve výši 162.090 Kč, již tento uhradil obviněnému za LED přechody, které by s vědomím o padělání potřebných dokladů nikdy nekoupil (se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl vzhledem k zásadě zákazu reformationis in peius odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních). Za této situace navíc nelze konstatovat, že by příslušná skutková zjištění soudů nižších stupňů byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Za zcela irelevantní pak nutno označit rovněž další okolnosti, na něž poukazuje obviněný v podaném dovolání, a to závazkové vztahy mezi poškozeným a společností ELSPOL – Gattnar, s. r. o., či mezi poškozeným a státem (v souvislosti s otázkou, zda poškozený uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty), jelikož tyto nejsou nikterak podstatné pro posouzení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené jednáním obviněného popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
22. V tomto kontextu je potřeba zmínit, že nalézací soud, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl vědom důkazní situace a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Odvolací soud se po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu, které s ohledem na jejich správnost nemusel znovu podrobně rozebírat (v této souvislosti lze poznamenat, že obviněný v odvolání nevznášel žádné relevantní námitky stran výroku o náhradě škody, jimiž by se měl soud druhého stupně zevrubněji zabývat, přičemž podstatné je, že odvolací soud – jak je patrno z odůvodnění jeho usnesení – i výrok o náhradě škody přezkoumal). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
23. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a pouze z toho dovozuje vadnost právního posouzení jeho povinnosti k náhradě škody, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných (i jiných) dovolacích důvodů irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
24. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
25. K žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání je třeba uvést, že se jedná o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu