ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.118.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 118/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2018 o dovolání, které podal obviněný N. E. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2017, č. j. 8 To 192/2017-572, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 165/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 2. 2017, č. j. 17 T 165/2016-477 byl obviněný N. E. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
zejména v období únor 2015 až 20. červenec 2016 ve Z. v místě společného bydliště na adrese Z., H. n., v místě provozovny na adrese Z., K., kde realizoval podnikatelskou činnost, a jinde, čemuž předcházelo jeho seznámení s poškozenou K. E., v roce 2008, následně uzavření manželství dne 7. 3. 2009, kdy původně dominantní poškozená přijala roli manželky obžalovaného, pracovala v provozovnách obžalovaného, podřizovala se jeho představám o způsobu partnerského soužití, které bylo spojeno s jeho dominantním postavením, dodržováním určitých zvyklostí a tradic jeho rodného prostředí, avšak postupně tento začal prosazovat své představy prostřednictvím násilného jednání, ač si byl vědom společenského pohledu na hodnocení vztahů muže a ženy v manželském soužití v České republice, věděl, že poškozená jeho jednání začala vnímat negativně, neboť u ní docházelo ke vzniku únavy, snížení psychické odolnosti, snižování sebevědomí, útlumu sociálních vztahů, snížení svobodného jednání, strachu z jednání a reakce obžalovaného, který takto jednal zejména v důsledku stresů souvisejících s výkonem podnikání, nedostatku finančních prostředků, nevhodných investic, problému s dcerou SSSSS *) i jednání poškozené, které nebylo vždy v souladu s jeho představami a pokyny, tuto začal v soukromí i před dalšími osobami opakovaně v nepravidelných intervalech se stále zvyšující se četností bezdůvodně, nebo pokud jej neposlechla a odmítla něco vykonat, napadat vulgárně slovy „kurvo, prostitutko, děvko, pse“, pískal na ni jako na psa, dále ji tahal za vlasy, fyzicky napadal, a to i v době, kdy byla ve vysokém stupni těhotenství, neboť se narodil syn AAAAA *), čímž jí způsoboval modřiny po těle, dále ji omezoval v jejím obvyklém způsobu života tím, že kontroloval její mobilní telefon, zakazoval jí chodit v běžném dámském oblečení, taktéž jí vyhrožoval, že pokud by od něj chtěla s jejich dvěma společnými nezletilými dětmi odejít, nebo i ukončit manželství, tak ji připraví o děti, nadále vyhrožoval, že zabije ji, děti a zlikviduje celou její rodinu, přičemž jí i rukou naznačoval střelbu do hlavy, případně podříznutí, což u poškozené zvyšovalo úzkost i obavu o život a zdraví její a její rodiny, tato vnímala chování obžalovaného jako příkoří, neboť sama již nebyla schopna se bránit, celá situace vygradovala v nočních hodinách dne 20. 7. 2016, kdy poškozenou opět napadl slovně a fyzicky, kdy tato nejprve odešla z bytu a poté do něj nebyla obžalovaným vpuštěna, celou noc spala v osobním vozidle a bála se vrátit domů, proto se obrátila dne 20. 7. 2016 s pomocí na policii.
2. Obviněný byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně proti uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 8 To 192/2017-572, tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení krajského soudu, napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Juračky dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku (část „Obrana odsouzeného“) setrvává na stanovisku, že se trestné činnosti vůči manželce nedopustil, neboť poměry v rodině byly spořádané. Její výpověď (část „Tvrzení poškozené“) pokládá za nevěrohodnou, neboť ta si nikdy na jeho chování neztěžovala, nikdy neměla žádné zranění, souhlasila s procesem finančně a časově náročného umělého oplodnění, a pokud by byla pravdivá její verze, mohla se bránit alespoň pohrůžkou použití zbraně, kterou drží. Byla to ona, kdo se špatně choval, neboť odmítla přivést děti na návštěvu v době vazby dovolatele. V návaznosti na rekapitulaci svědeckých výpovědí dovolatel soudům vyčítá, že vyšly z výpovědi poškozené, přihlédly ke zvukové nahrávce a přecenily jeho odsouzení v SRN. Uložený trest pokládá za nepřiměřeně přísný, postačilo jeho uložení na samé spodní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu.
6. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek k tomuto nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
15. Přestože si je dovolatel vědom toho, jaké skutečnosti mohou jím uplatněný dovolací důvod naplnit (viz část „Návrh na rozhodnutí dovolacího soudu“), vlastní argumentací, o niž důvodnost svého mimořádného opravného prostředku opírá, se s obsahovým vymezením důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v celém rozsahu rozchází. Je tomu tak proto, že svými výhradami vyjadřuje nesouhlas se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil soud odvolací. Přestože své tvrzení, že „se jeví závěry soudu jako nesprávné“ , zdánlivě spojuje s deklarovaným dovolacím důvodem, neboť soudům obou stupňů vytýká, že „se dopustily pochybení při hodnocení jednání odsouzeného a že uznaly odsouzeného vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku a ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku“ , je nezbytné konstatovat, že nevznáší jedinou hmotněprávní námitku, jež by měla svědčit o nesprávnosti právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, jako označených trestných činů. Neuvádí totiž nic, co by mělo svědčit o vadnosti hmotněprávní subsumpce (podřazení) skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod příslušná ustanovení trestního zákoníku.
16. Celé vyznění dovolaní obviněného svědčí o prosazování vlastního, zcela jiného skutkového základu věci, než který se stal předmětem právního posouzení. To je ostatně zřejmé i z toho, že obviněný uplatňuje námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Činí tak ovšem způsobem, který existenci tohoto očividného nesouladu rozhodně neprokazuje. Jeho námitky totiž spočívají pouze v odlišném hodnocení výpovědi poškozené (tu označuje za nevěrohodnou z důvodů uvedených v bodě 4. tohoto usnesení) a v poukazu na svědecké výpovědi osob, jež mají potvrzovat jím uplatňovanou obhajobu o spořádaných rodinných vztazích. Nutno však poznamenat, že v daném směru je jeho mimořádný opravný prostředek ve své podstatě opakováním námitek uplatněných v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se zcela dostačujícím způsobem vypořádal soud druhého stupně.
17. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že ty si byly vědomy existence dvou skupin důkazů. Jednu skupinu důkazů (nikoli jak tvrdí dovolatel toliko osamocená výpověď poškozené) tvoří důkazy podporující žalobní tvrzení, druhou skupinu důkazy svědčící obhajobě obviněného. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vyložil, proč vyšel z důkazů usvědčujících, a proč na straně druhé jako částečně rozporné, a proto méně věrohodné, vyhodnotil ty důkazy, jichž se dovolává obviněný. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 3 a 4) poukázal na ty důkazy, které tvoří skupinu usvědčujících důkazů, resp. skupinu, jež podporuje závěr o věrohodnosti výpovědi poškozené, kterou za základ svých skutkových zjištění vzal soud nalézací. Vyložil i to, proč se ztotožňuje s posouzením důkazů podporujících obhajobu za méně přesvědčivou.
18. Z pohledu rozhodování dovolacího soudu je v dané souvislosti potřebné připomenout, že dělba činností mezi jednotlivými stupni soudní soustavy předpokládá (a v tomto směru je i právní úprava obsažená v trestním řádu jednoznačná), že důkazy hodnotí ten orgán, který je provádí (v daném případě soud prvního stupně) a že tímto hodnocením, pokud splňuje požadavky §2 odst. 6 tr. ř., jsou vázány soudy ve věci případně dále jednající (soud odvolací a dovolací). Dovolatel proto nemůže očekávat, zejména pokud konkrétně nevytkl, v čem hodnocení důkazů soudem prvního stupně uvedené požadavky nesplňuje, že dovolací soud přehodnotí důkazní situaci a přikloní se k jeho skutkové verzi, resp. jeho hodnocení důkazů. K zásahu do zhodnocení důkazů soudy nižších stupňů by totiž dovolací soud mohl přistoupit jen tehdy, pokud by shledal hodnocení důkazů svévolným, což není případ posuzovaný. Skutkové zjištění soudu prvního stupně má totiž dostatečné ukotvení v důkazech, z nichž soud prvního stupně, a následně v reakci na odvolací námitky i soud druhého stupně, vyšly. Ke změně skutkových zjištění proto nenastává zákonný důvod.
19. Je třeba zmínit, že obsah rozsudku soudu prvního stupně svědčí o tom, že skutková zjištění v něm vyjádřená nejsou pouhým bezduchým převzetím žalobních tvrzení. Ostatně sám soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku jasně vyjádřil, proč rozsah trestní odpovědnosti obviněného omezil jak z hlediska časového vymezení (obžaloba kladla obviněnému za vinu spáchání trestné činnosti od roku 2009), tak z hlediska realizovaného jednání (vypuštění skutkové vymezení odůvodňující závěr o spáchání trestného činu vydírání se zbraní). Žádného významu proto z hlediska rozhodování dovolacího soudu nemůže nabýt poukaz obviněného na to, že žádné negativní poznatky o jeho chování neobsahovaly zprávy policie v Č. L. a v L.. Období pobytu poškozené v dané lokalitě a v dané době totiž není předmětem trestního postihu obviněného. Uvedené zprávy současně nesvědčí závěru, jehož se dovolatel domáhá, tj. že by na výpověď poškozené bylo třeba nahlížet jako na důkaz nevěrohodný. K zásahu do skutkových závěrů soudů proto není důvodu.
20. Jak již výše zmíněno (a jak plyne i ze shrnutí námitek dovolatele – bod 4.), obviněný žádnou námitku, jíž by brojil proti právnímu posouzení zjištěného skutku, neuplatnil. Nevzniká proto důvod k tomu, aby se dovolací soud jakkoli vyjadřoval k odůvodněnosti právních závěrů soudů nižších stupňů stran právní kvalifikace skutku. Námitky vztahující se ke skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, totiž ani formálně deklarovaný důvod nenaplňují.
21. Námitkou směřující proti výměře uloženého trestu a jeho nepodmíněnosti rovněž nedochází k obsahovému naplnění uplatněného dovolacího důvodu, neboť výrok o trestu – nejde-li o výhrady stran vadného uložení např. úhrnného, souhrnného či společného trestu – lze uplatňovat zásadně jen skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil. Navíc jeho uplatnění ani nepřicházelo v úvahu, neboť obviněnému nebyl uložen nepřípustný druh trestu, ani mu trest nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu.
22. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný se vznesenou argumentací se zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu obsahově zcela rozešel. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b.
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.