ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1264.2017.3
sp. zn. 6 Tdo 1264/2017-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2018 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 4 To 155/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 170/2016, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. H., bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 89 T 170/2016, byl obviněný P. H. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 44 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dalšími výroky bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku dopustil v podstatě tím, že dne 15. září 2016 v době kolem 17:30 hod. v Brně, poté, co poškozený A. R. od něj odmítl koupit jízdní kola s tím, že jsou kradená, bodl jej v kuchyni bytu kuchyňským nožem do pravé strany hrudníku, čímž mu způsobil poranění popsaná ve výroku rozsudku s možností zranění pro život důležitého orgánu, přičemž mohlo dojít i ke smrti poškozeného. Přečinů uvedených pod bodem 2) se dopustil téhož dne ve stejném domě tak, že se vloupal do čtyř sklepních kójí a z jedné z nich odcizil dvě horská jízdní kola v celkové hodnotě 3 000 Kč, celkem tímto jednáním způsobil škodu 3 800 Kč a dopustil se jej i přes předchozí odsouzení pro přečin krádeže.
3. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 5.2017, sp. zn. 4 To 155/2017, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Z podnětu dovolání obviněného byly usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018 , sp. zn. 6 Tdo 1264/2017, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeny jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5.2017, sp. zn. 4 To 155/2017, tak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 89 T 170/2016, a současně také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 1 T 120/2016, ve výroku o souhrnném trestu ohledně obviněného P. H. a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 4 To 229/2017. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Brně uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Podle §265 l odst. 4 věta první tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
6. Obviněný nyní vykonává souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody uložený mu v trvání osmi let rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 1 T 120/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 4 To 229/2017. V projednávané věci došlo rovněž ke zrušení rozhodnutí, jimiž byl obviněnému v jiné trestní věci uložen (souhrnný) trest odnětí svobody, který v době rozhodování Nejvyššího soudu vykonává. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018, dospěl k závěru o možnosti rozšiřující interpretace §265l odst. 4 věty první tr. ř. ve vztahu k pojmu „původní rozsudek“ v tom směru, že v řízení o dovolání po zrušení výroku o souhrnném trestu odnětí svobody uloženém v jiné trestní věci, v níž obviněný vykonává trest odnětí svobody, je třeba rozhodnout o vazbě ve věci, v níž bylo v dovolacím řízení rozhodnuto o tomto zrušení. Další výkon souhrnného trestu, byť uloženého v jiné věci, se totiž stal nepřípustným. Nejvyšší soud tedy ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. musel rozhodnout zároveň o vazbě.
7. Dne 29. 8. 2018 byl uskutečněn výslech obviněného k otázce vazby, a to za přítomnosti obhájkyně obviněného. Obviněný při něm uvedl, že rozhodnutí o vazbě je pro něj důležité, v případě propuštění na svobodu by se dostavil ke všem úkonům trestního řízení a nepáchal by žádnou trestnou činnost. Trvalé bydliště má stále na adrese B. Zaměstnání by si našel, šel by na agenturu, která mu práci zprostředkovala už dříve. K dotazu obhájkyně uvedl, že jeho ošetřujícími lékaři v B. jsou MUDr. Weinberger a MUDr. Dolák. Obhájkyně obviněného předložila písemný slib obviněného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a čestné prohlášení družky obviněného K. V., že v případě propuštění obviněného na svobodu má pro něj zajištěno zaměstnání u úklidové služby K. K. (s uvedením přesné specifikace firmy).
8. O vazbě obviněného pak bylo rozhodováno v neveřejném zasedání, přičemž takový způsob rozhodnutí umožňuje právní úprava obsažená v §265 l odst. 4 tr. ř., jehož druhá věta stanoví, že ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g) se v tomto případě neužijí. Přitom o vlastním dovolání nebylo nutné rozhodovat ve veřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. b/ tr. ř.).
9. Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněného jednak na základě jeho výslechu konaného bezprostředně před rozhodnutím, jednak na podkladě dostupného spisového materiálu. Z něho vyplývá, že o vzetí obviněného do vazby v této věci bylo poprvé rozhodováno na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, v němž bylo navrženo vzetí obviněného do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) c) tr. ř. Dne 17. 9. 2016 bylo konáno vazební zasedání, v němž soudce Městského soudu v Brně oba uvedené důvody vazby shledal, obviněného však ponechal na svobodě na základě přijetí institutů nahrazujících vazbu, konkrétně písemného slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a vyslovení dohledu probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. za současného uložení povinností podle §73 odst. 3 tr. ř. (č. l. 128). Znovu bylo o vazbě obviněného rozhodováno ve věci Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 120/2016, kde byl obviněný stíhán pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchané přibližně tři týdny po propuštění ze zadržení v této věci. V této věci byl obviněný vzat do vazby a později byl na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku převeden z vazby do výkonu souhrnného trestu odnětí svobody, který vykonává do současné doby.
10. Konkrétně byl obviněný vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 0Nt 1913/2016, a to z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 9 To 476/2016. Poté bylo v uvedené věci Okresního soudu v Prostějově opakovaně rozhodováno o ponechání obviněného ve vazbě. Stížnost obviněného proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 8 To 182/2017. Ve všech těchto rozhodnutích byl i nadále shledáván důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
11. Nejvyšší soud po zvážení všech okolností případu na podkladě spisového materiálu i aktuálního vyjádření obviněného dospěl k závěru, že u obviněného P. H. i v současné době je dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
12. Především nelze pochybovat o tom, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal skutek, respektive skutky, pro které je toto trestní řízení vedeno, a že tyto skutky vykazují znaky uvedených trestných činů. V tomto směru postačí v obecné rovině odkázat na uvedený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně i napadené usnesení (byť v současné době zrušené), ovšem s tím, že rozhodnutím o vazbě není řešena otázka viny obviněného. Navíc zůstává nedotčen výrok, jímž byl obviněný ve věci Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 120/2016 pravomocně uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
13. U obviněného je dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř., neboť z konkrétních zjištěných skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán a pro niž byl původně již pravomocně uznán vinným. Obviněný má šestnáct záznamů v rejstříku trestů pro odsouzení za trestnou činnost majetkové i násilné povahy, za niž byly ukládány již poměrně citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody, přesto obviněný po jejich výkonu trestnou činnost páchal i nadále. Z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 26. 3. 2016, tj. ani ne půl roku před spácháním zvlášť závažného zločinu, který je (mimo jiné) předmětem tohoto trestního řízení. A přibližně tři týdny poté, co byl obviněný po jeho spáchání propuštěn ze zadržení na svobodu, dopustil se dalšího zvlášť závažného zločinu. Navíc přitom nedodržel závazek zdržet se požívání alkoholu a jiných návykových látek,vyplývající z rozhodnutí o propuštění ze zadržení na svobodu. Obviněný je tedy osobou, která se trestné činnosti dopouští opakovaně, aniž by na ni předchozí trestní postih měl žádoucí pozitivní vliv, a který není schopen nebo ochoten dodržovat omezení při pobytu na svobodě. Z toho plyne velmi vážná a odůvodněná obava, že by obviněný na svobodě trestnou činnost násilného či majetkového charakteru opakoval. Prozatím nejsou k dispozici podklady pro závěr, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný z psychiatrického hlediska, nicméně z hlediska předcházení trestné činnosti jeho pobyt na svobodě bezpochyby hrozí jejím opakováním. To platí tím spíše, že obviněný zjevně nemá kritický náhled na vlastní jednání a na rizikové faktory v jeho osobnostní struktuře.
14. Nepřehlédnutelné jsou osobnostní charakteristiky obviněného, jeho psychiatrické potíže, které sám zdůraznil ve svém dovolání a které vedou k obavám z určité nevypočitatelnosti jeho chování, včetně možného vyhýbání se trestnímu stíhání. K tomu lze poukázat na jeho chování po spáchaném činu v okamžiku, kdy mu bylo policejní hlídkou sděleno, že bude omezen na osobní svobodě, tomuto omezení se zpočátku de facto odmítal podrobit, s nožem v ruce utekl do bytu své matky, kde s nožem v ruce vykřikoval, že už nechce jít do vězení. Jsou tudíž dány konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývá ne-li důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, tak přinejmenším obava, že se znovu dopustí trestné činnosti.
15. Nejvyšší soud se zabýval i další zákonnou podmínkou vzetí obviněného do vazby uvedenou v §67 tr. ř., a to zda s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. Dospěl však v tomto směru k negativnímu závěru. S přihlédnutím k intenzitě vazebních důvodů, zejména s ohledem na osobu obviněného, jak její charakteristika vyplývá z výše uvedeného, ve spojitosti s povahou a závažností spáchaných skutků je vyloučeno nahrazení vazby některým z institutů uvedených v §73, §73a tr. ř., včetně předběžných opatření (§88b – 88l tr. ř.), a tedy i nahrazení vazby nabízeným písemným slibem obviněného. Zejména pak je nutno zdůraznit, že již jednou v této věci aplikované shora zmíněné instituty, které měly nahradit vazbu obviněného, se zcela minuly účinkem a obviněný se záhy po propuštění ze zadržení dopustil dalšího zvlášť závažného zločinu.
16. Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněného P. H. do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. a současně nepřijal písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák